ln94209_59

První budou odškodněni poslední

Pavel Vondráček Českoslovenští občané byli mezi prvními, kteří plnili německé lágry. Jsou posledními, kterým se dosud nedostalo finančního odškodnění V letech 1938 až 1945 zahynulo přes 360000 československých občanů. Nacistickými koncentračními tábory prošlo na 450000 našich lidí. Dosud žije asi 8000 bývalých politických vězňů, kteří strávili v německých nacistických táborech a věznicích přes osmnáct tisíc let. Ročně umírá, vzhledem k vysokému věku, okolo 600 bývalých vězňů.

Podle připravovaného zákona o zmírnění následků utrpení některých obětí nacistické perzekuce patří náhrada politickým vězňům, a to ve výši 2300 Kč za každý započatý měsíc věznění. Dále dostanou vdovy a vdovci, jejichž manžel zemřel v koncentračním táboře nebo byl popraven, jednorázově částku ve výši 100000 Kč. Celková částka se bude pohybovat kolem jedné miliardy korun Německo odškodnilo občany čtrnácti zemí jednak na základě dohody o reparacích uzavřené 14. ledna 1946 v Paříži, jednak na základě vlastních zákonů známých pod zkratkami BEG a BRUG.

Vláda SRN se navíc zavázala poskytnout odškodnění ve výši jedné miliardy německých marek obětem nacismu ze zemí bývalého SSSR a střední a východní Evropy, kteří dnes žijí v Izraeli, USA nebo Německu a mají charakter uprchlíků. Německo také zaplatilo další miliardu ve prospěch postižených občanů Ruské federace.

Argument, že občané bývalého Československa nejsou dosud odškodněni kvůli neochotě německé vlády neobstojí při bližším pohledu zpět. Již v roce 1958 připravil tehdejší Svaz protifašistických bojovníků akci podle BRUG, jejíž termín uplatnění byl do 1. 4. 1959. Tehdejší Ústřední výbor KSČ však realizaci této akce nepovolil. Tím možnost náhrady podle tohoto německého zákona byla pro československé občany promlčena. Další pokusy o vyrovnání ztroskotaly na faktu, že Československo nemělo až do roku 1973 se Spolkovou republikou Německo diplomatické styky. Vláda SRN odškodnila jen oběti pseudolékařských pokusů. Československu poukázala částku 7.5 milionu marek.

JUDr. Jakuba Čermína, předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu jsme se zeptali: Jednalo se o odškodnění již v roce 1973?

V roce 1973 bylo řečeno, že by se to muselo dělat současně i s německým odškodněním a pan Willi Brandt, který dělal tzv. východoevropskou politiku, řekl:, Neotvírejte tuto Pandořinu skříňku, protože bychom se toho nikdy nedopočítali. Vlastně bylo řečeno- nic vám nedáme a nic od vás nechcem. Tím byl vlastně vyřešen i sudetoněmecký problém. Němci s tím byli tehdy spokojeni. Přesto v roce 1973 nabídla vláda SRN, že odškodní přímo konkrétní osoby. Na tuto nabídku Československá vláda nepřistoupila. Požadovala totiž jednorázovou sumu v markách s tím, že sama rozhodne, jakým způsobem a komu zaplatí. Výplatu by provedla v korunách. o

Změnilo se něco po listopadu?

Znovu se začalo jednat po listopadu' 89. Odškodnění bychom měli dostat i my, jelikož Němci k tomu byli vázáni Pařížskou dohodou. Vláda do jisté míry zaspala, na rozdíl od Poláků, kteří si při uzavírání nové smlouvy toto vymohli. Německá vláda byla ochotna postavit deset větších a třicet menších penzionů jako humanitární pomoc v hodnotě 100 milionů marek. K realizaci nedošlo, kvůli blížícím se volbám bylo řešení odškodnění odsunuto. V současné době pan Klaus prakticky nedělá nic jiného, než že napravuje jednání komunistického režimu. Schválením zákona to udělal. Řeknu vám, mít tento problém vyřešen za jednu miliardu korun, to je velká diplomacie. o

Kdo rozhoduje o tom, kdo byl v odboji a kdo ne? Ministersvo národní obrany, a dělá to velmi pečlivě. Někdy to je ale těžký. Už před rokem 1939 bylo v koncentračních táborech mnoho Čechů, kteří se v Německu dobrovolně přihlásili na práci. Byla lépe placena a i potravinové lístky byly větší. Jenže někteří vynechali několik směn a Němci je dali do tábora. Byli tam pět let. Těžko teď tomu člověku říct, že už není politický vězeň. o

Jak chcete zaručit, že politický vězeň nebude člověk potrestaný za obyčejnou a hospodářskou kriminalitu? Známe případ člověka, který byl v koncentráku pět let. Byl tam za vraždu. My tyto případy zkoumáme a okamžitě jim bereme osvědčení, že byli politickými vězni.

Lze zpětně zjistit, kdo prováděl sabotáž, kdo pomáhal lidem a kdo se za války jenom obohacoval? Ano. Máme mlynáře, který zaplatil životem, že mlel načerno mouku. Ptáme se tehdejších svědků. Když řeknou, že mu museli zaplatit, tak je to syčák. Pokud to bylo zdarma, tak to byl humánní čin. Výhodou je, že Němci byli naprosto precizní v zaznamenávání přestupků, za které byli lidé vězněni. Mnozí tam totiž byli za normální sprostý kriminální delikt. U mrtvých se to ale nemůže udělat. o Ozvaly se již hlasy, že odškodnění bude provedeno z daní obyčejných lidí. Ne. Nezapomeňte, že zde zůstal majetek po třech a půl milionu Němců.

Znovu opakuji, že odškodnění mělo být provedeno již v roce 1946. Nedostali jsme to. Doufám ale, že konečným plátcem bude Německo.

Dosavadní postup a výsledky jednání, ať již ze strany představitelů SRN jako nástupnického státu nacistické Německé říše, tak také ze strany představitelů československých orgánů do roku 1989, ale i po tomto roce, nejen že nevedly k žádným konkrétním výsledkům, ale svojí formou jsou pro všechny oběti nacismu urážející a ponižující (Memorandum Svazu bojovníků za svobodu).

Takto byla poskytnuta náhrada některým státům: