Rozšíření
je
politický
problém
Šéf
GATT
a
komisař
Evropské
unie
v
rozhovoru
pro
Lidové
noviny
Jana
Blažková,
Cernobbio
Stáli
spolu
a
hlasitě
se
hádali.
Jak
jinak,
než
o
ekonomice.
Generální
ředitel
GATT
(Všeobecné
dohody
o
clech
a
obchodu)
Peter
D.
Sutherland
a
komisař
Evropské
unie
pro
konkurenční
politiku
a
administrativní
záležitosti
Karel
Van
Miert.
Diskusní
setkání
v
italském
Cernobbiu
přední
světoví
politici
a
ekonomové
již
po
dvacet
let
tradičně
využívají
hlavně
k
vzájemnému
porovnání
svých
názorů.
A
protože
jde
o
schůzku
neformální,
je
povoleno
i
zvýšení
hlasu.
Podle
zamračených
tváří
se
Sutherland
a
Van
Miert
zjevně
nedohodli.
Přesto
ale
svorně
poskytli
LN
rozhovor:
o
Stále
více
se
začíná
hovořit
o
vstupu
středoevropských
států
do
Evropské
unie.
Jak
v
této
souvislosti
hodnotíte
ekonomickou
a
politickou
situaci
České
republiky?
Peter
Sutherland:
Mnoho
konkrétních
informací
o
České
republice
nemám.
Mohu
hovořit
jen
z
obecného
hlediska,
ale
můj
pocit
je
velmi
pozitivní.
Pokud
vím,
v
ČR
je
velmi
nízká
nezaměstnanost,
stejně
jako
deficit
rozpočtu.
Proto
myslím,
že
má
na
vstup
do
EU
ze
středoevropských
států
největší
naději.
Karel
Van
Miert:
Mezi
státy
bývalého
východního
bloku
jsou
velké
rozdíly
ve
způsobu,
jakým
transformace
jejich
systému
probíhá.
Je
velmi
obtížné
srovnávat
tyto
země
s
členskými
státy
EU.
Jejich
situace
je
mnohem
obtížnější.
Tak
tomu
bylo
i
s
Dánskem,
které
se
nyní
dokázalo
vypracovat
na
velmi
dobrou
ekonomickou
pozici
ve
společenství.
Lze
srovnávat
jedině
hospodářství
těchto
zemí
navzájem,
aby
se
zjistilo,
která
z
nich
je
na
tom
nejlépe.
Osobně
podporuji
také
spolupráci
těchto
států
mezi
sebou.
Společně
jsou
mnohem
silnější
než
jako
jednotlivci.
o
Před
případným
dalším
rozšířením
Unie
se
musí
nejprve
reformovat
její
institucionální
systém.
Co
považujete
z
tohoto
hlediska
za
největší
překážky?
P.
S.:
Nejsem
představitelem
Unie,
k
problému
se
tedy
mohu
vyjádřit
jen
jako
pozorovatel
zvenčí.
Je
jisté,
že
vzhledem
ke
vstupu
Rakouska,
Norska,
Švédska
a
Finska
do
Unie,
s
nímž
se
počítá
od
ledna
příštího
roku,
se
dvanáctka
poněkud
zahltila,
takže
další
rozšiřování
bude
extrémně
komplikované.
Například
doposud
nutný
stoprocentní
souhlas
všech
jejích
členů
při
důležitých
rozhodnutích,
který
do
jisté
míry
brání
Unii
v
rozvoji
už
dnes,
bude
mnohem
složitější
získat
v
šestnácti
členech.
Co
teprve
nastane,
až
jich
bude
dvacet
či
více?
K.
V.
M.:
Rozšiřování
je
obtížné
hlavně
z
politického
hlediska.
Některé
členské
státy
požadují,
aby
byly
před
podobnou
změnou
vyřešeny
všechny
problémy
Unie:
stanoveny
časové
limity
a
rychlost
integrace
apod.
Česká
republika
je
vzhledem
ke
svému
případnému
vstupu
do
společenství
v
mnohem
lepší
ekonomické
pozici
než
ostatní
země
střední
Evropy.
Ale
právě
z
politických
důvodů
uvnitř
Unie
bude
muset
ještě
čekat.
Navíc
se
nepočítá
s
rozšiřováním
po
jednom.
Jak
to
vypadá,
příště
se
bude
jednat
o
pět,
šest
či
sedm
zemí
současně.
V
tom
je
ta
potíž.
o
Kdy
bude
reálné
o
vstupu
dalších
zemí
do
společenství
hovořit?
K.
V.
M.:
Dokud
se
Unie
sama
ve
svých
názorech
nesjednotí,
nelze
termín
určit.
Musíme
počkat
na
výsledky
mezivládní
konference
EU
v
roce
1996.
Před
tímto
datem
je
těžké
odhadnout,
co
se
stane.
P.
S.:
Souhlasím.