ln94203_4

ln94203_4

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-8
Genredescription
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Vysokorychlostní železnice - Evropa a ČR

Pokud nedokážeme napojit naši železnici na moderní železniční systémy, o vstupu do Evropy můžeme jen snít GRAF František Palík, Prezident Asociace vysokorychlostní železniční dopravy několikrát byla na našich železničních tratích předváděna italská souprava Pendolino s výkyvnými skříněmi vozů a mohli jsme si také prohlédnout soupravu španělského Talga, stejně jako francouzský vysokorychlostní vlak TGV Atlantique, který 18. května 1990 dosáhl dosud nepřekonaného světového rekordu - rychlosti 515,3 km/h.

Společnost evropských železnic (CER) v roce 1990 předložila Evropským společenstvím dokument nazvaný návrh evropské sítě železničních tratí pro vysoké rychlosti. Tento základní materiál určuje společný koordinovaný postup při realizaci národních a nadnárodních projektů železničních tratí pro vysoké rychlosti do roku 2030. Zahrnuje také projekt Eurotunelu pod Lamanšským průlivem.

V důsledku vzniku jednotného evropského trhu a rodící se jednotné železniční soustavy se očekává čtyřnásobné zvýšení objemu přepravy v této oblasti. Společnost Evropských železnic proto hodlá do roku 2005 postavit přes 12 000 km tratí pro rychlosti 300 km/h a 15 000 km tratí pro rychlosti 200 km/h. Míní do nich investovat celkem 101 miliardu ECU, tedy asi 4 biliony .

Stavba vysokorychlostních železnic se nad očekávání vyplácí. Významný podíl přepravovaného zboží se přesouvá na železnici a několikanásobně vzrůstají počty cestujících. Návratnost investic a ekonomická efektivnost vysokorychlostních železnic splňují kritéria Světové banky. Bankovní ústavy se tak spolu s jednotlivými státy Evropské Unie mohou bez obav podílet na financování výstavby. Například provoz francouzského TGV byl již po sedmi letech výnosný a umožnil další investice do ucelené francouzské sítě ve Francii, která je v tomto směru světovou jedničkou.

Dalo by se tedy předpokládat, že i Česká republika jako křižovatka dopravních cest kontinentu se co nejdříve přihlásí k projektu výstavby evropské sítě vysokorychlostních železnic. Nestalo se tak.

Podle usnesení vlády a ministerstva dopravy z 16. 2. 1994 se jen zmodernizuje dopravní koridor Děčín - Praha - Brno - Břeclav. Jakákoli modernizace ale nemůže nahradit vysokorychlostní dopravu. Nejenomže se tak ze státního rozpočtu vynaloží značná částka, jejíž výše nebude odpovídat výsledku, ale znovu se oddálí výstavba vysokorychlostní železniční sítě v České republice.

Dopravní infrastruktura patří mezi základní předpoklady ekonomické a kulturní prosperity státu, tvorby národního produktu a růstu životní úrovně. Jistě, k přijatému rozhodnutí vedla vládu finanční situace, ale je třeba si uvědomovat, že se sotva můžeme integrovat do Evropské unie, pokud se nebudeme moci napojit do její infrastruktury, k níž patří dopravní systémy a vysokorychlostní železnice zvlášť. Každý odklad nejenže přináší velké ztráty na dané investici, ale také se nepříznivě promítá do ekonomiky země i veřejného života.

Pokud budeme do vysokorychlostní železnice investovat v potřebném optimálním čase, můžeme využít všech jejich výhod. Se zpožděním naopak žádné výhody nezískáme. Jendoduše řečeno, čím déle budeme projekt odkládat, tím vyšší pak budou náklady.

V plánu UIC bylo přijato obecné heslo pro vysokorychlostní železnice - dvakrát rychleji než autem, poloviční rychlostí než letadlem. Znamená to, že jízdní doba po železnici se rovnat dvěma třetinám doby jízdy automobilem po dálnici a v případě letecké dopravy být téměř srovnatelná s dobou letu prodlouženou o cestu na letiště z centra města a naopak.

Pokud železnice splní tyto požadavky a získá cestující i přepravu zboží - zejména při zavedení kombinované přepravy kamionů a návěsů - nesporně musí vedle ekologického přínosu vykazovat také přínos ekonomický. Tyto požadavky lze ovšem splnit jen při traťové rychlosti 250 km/h v osobní dopravě a rychlosti 160 km/h v nákladní dopravě.

V našich podmínkách je pak nutné potavit nové vysokorychlostní sítě pro smíšený osobní a nákladní provoz s traťovou rychlostí 250 300 km/h, která může přinést ekonomický i ekologický efekt a přispět k integraci státu do Evropské unie.

Jinak řečeno, vysoká přepravní rychlost vyvolá návrat cestujících na železnici, zvýší jejich hybnost i kulturnost cestování, stáhne podstatnou část silniční a letecké dopravy, zejména přepravou kamionů, a nesporně tak povede ke zlepšení životního prostředí. Kdo by ostatně nechtěl cestovat pohodlně vybaveným vlakem TGV z Prahy do Paříže za 4,5 hodiny a dále do Londýna za 2,5 hodiny?

Vzorem pro nás může být Španělsko, které za pět let vybudovalo 400 km vysokorychlostních tratí AVE (Alta Velocida Espaňol) z Madridu do Sevilly. Také nemělo dostatek vlastních financí, ale zvládlo projekt s mezinárodní pomocí. Proto se ptám: proč by nešlo, alespoň v první, propojit Prahu s Drážďany novou vysokorychlostní tratí?

V České republice jsou v podstatě jen dvě organizace, které se snaží prosadit vysokorychlostní železniční dopravu - Asociace vysokorychlostní železniční dopravy (AVŽD) založená v roce 1991 v Plzni a akciová společnost Vysokorychlostní a modernizovaná železnice (VRAMŽ) založená v Praze v roce 1993. Obě uskupení předložila řadu množství námětů na řešení vysokorychlostní dopravy v ČR. Zatím bez valné odezvy.

V současné době se obě organizace ve spolupráci s Metroprojektem přihlásily do obchodní soutěže, kterou vyhlásilo ministerstvo dopravy, ministerstvo hospodářství a generální ředitelství Českých drah na řešení koridorů vysokorychlostních tratí v České republice. Je to první počin ministerstva dopravy vedoucí k řešení tak naléhavého problému, jakým moderní rychlá doprava je. Doufejme, že následně padne také rozhodnutí o vlastní realizaci.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View