ln94200_46

ln94200_46

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genreother
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Šimáčkovi začali pošesté, tentokrát již na svém

Jiří Pšenička Nemohu čekat, mám příliš málo času. Pole i stáje potřebuji vrátit okamžitě, naléhal v polovině roku 1991 na pozemkový úřad tehdy sedmdesátiletý Miloslav Šimáček z Tuchoměřic u Prahy. Úřad žádosti vyhověl. K prvnímu říjnu téhož roku mu Zemědělské družstvo Velké Přílepy majetek předalo a on spolu se svou manželkou začal hospodařit. Úspěšně v tom pokračují dodnes.

Osud pana Šimáčka byl podobný osudu tisíců dalších statkářů. Po únorovém převratu v roce 1948 byl uvězněn. V roce 1950 mu byl statek vyvlastněn a on se musel vystěhovat. S manželkou celkem pětkrát změnili bydliště. Vždy po nástupu nového prezidenta jsme museli jít o dům dál, sděluje s nádechem černého humoru. Ačkoli několikrát v životě doufal, že se do Tuchoměřic bude moci vrátit, po roce 1975 prý již naději ztratil. A přece...

Listopad 1989 jej zastihl v Plzni. Byl v rekonvalescenci po úrazu páteře. Jakmile se začalo mluvit o restitucích, neváhal ani minutu a odjel do rodných Tuchoměřic. Pětkrát jsem začínal od píky, pošesté již začnu na svém, umanul si prý tenkrát. S rekonstrukcí zdevastované usedlosti začal ještě dříve, než byl v parlamentu schválen zákon o půdě. Opravoval tehdy ještě státní majetek. Manželka mezitím v Plzni zajistila prodej jejich rodinného domu a poté se i ona přestěhovala do Tuchoměřic.

Veškeré finanční prostředky (peníze utržené za dům, úspory, úvěr poskytnutý Agrobankou i státní dotace) investovali do oprav stájí a ostatních hospodářských budov. Postavili zde také malá jatka a nakoupili rakouskou technologii pro krmení prasat. Letos dokončili silo, čističku a sušičku na obilí. Mají plány další.

V počátku rekonstrukce bydleli na tuchoměřické faře. Postupně na statku zřídili čtyři byty - dva pro zaměstnance, dva pro sebe a rodinné příslušníky. Veškeré investice představovaly asi šest milionů korun.

Statek dnes opět vypadá jako před čtyřiceti lety. Opravené střechy, nové obílené fasády, uklizený dvůr, pořádek. Ani se nechce věřit tři roky starým fotografiím stejných objektů. Šeď a rozvaliny zmizely neznámo kam.

Ke statku dnes náleží 200 hektarů zemědělské půdy. Polovina z nich patří Šimáčkovým, druhá je pronajata od příbuzných. Na polích pěstují převážně obilí, dále pak řepku, hrách a vojtěšku. Jak jsem se dozvěděli, řepka se prý letos mimořádně vydařila. Ve stájích mají 38 prasnic a dva plemenné kance. Ročně 600 700 jejich potomků vykrmí do jatečné hmotnosti. V upravené stodole chovají šedesát kusů žírného skotu. Krávy nemají. Z vepřového máme zisk, na hovězím neproděláváme, ale býky držíme zejména kvůli produkci kvalitního hnoje, vysvětluje pan Šimáček. Jak dodává, i když je to dnes velmi těžké a nákladné, snaží se do půdy dostat tolik živin, kolik je potřeba.

Tak velké hospodářství vyžaduje denně notný kus poctivé práce. Šéfem přes domácnost a ekonomiku je paní Šimáčková. Manžel se stará především o provoz. Mají tři zaměstnance. Sehnat pracovníky, kteří by se k tomuto majetku dokázali chovat jako ke svému, je velmi obtížné, prohlašují. Na rodinném hospodářství podle možností pomáhá i příbuzenstvo, hlavně v sezoně.

Nejvíce asi bratranec M. Šimáčka pan Josef Novotný z Mariánských Lázní. Jezdí sem i proto, že zároveň dává do pořádku svou usedlost v nedalekých Velkých Přílepech.

Přes všechen svůj optimismus mají Šimáčkovi značné výhrady k agrární politice státu. Zemědělci by prý potřebovali, aby alespoň na rok dopředu byly určeny pevné ceny hlavních agrárních produktů, zejména masa, aby věděli, za kolik budou vyrábět. Nejsou také spokojeni s úrovní zemědělského pojištění. Za velmi vážný problém označili skutečnost, že nemohou získat levné dlouhodobé úvěry. Podpůrný a garanční fond se v tomto prý vůbec nepodobá výhodným prvorepublikovým hospodářským záložnám.

Co jim naprosto chybí, jsou servisní hospodářská družstva, jaká jsou všude na Západě a jaká u nás fungovala již před Únorem. A co samotné ministerstvo zemědělství? Myslím si, že by tam mělo sedět daleko více mladých lidí, nezatížených minulostí. Řada chybných rozhodnutí je dána také špatnou znalostí reálného stavu a nepravdivými statistickými informacemi. Nemohu přece věřit statistice, když sám vím, jak nahodile se údaje zjišťují, tvrdí M. Šimáček.

Manželé Šimáčkovi svou profesi berou jako koníčka i řeholi, kterou si dobrovolně zvolili. Prý to ani jinak nejde. Chtěli jsme lidi trochu provokovat, aby začali také. Snažíme se jít příkladem. je tu konkurence. Pan Šimáček obdivně vzhlíží k mladým lidem, kteří se do hospodaření pustili s vervou i přesto, že s pravým sedlačením mají pramalé zkušenosti. Pocit svobody je vykoupen velikou dřinou. To si musí uvědomit, podotýká.

Kdo to bude dělat po vás, ptáme se závěrem. Syn asi těžko, na Chebsku svou farmu s chovem kladrubského plnokrevníka. Doufáme, že snad vnuk, který nyní studuje vysokou školu zemědělskou. V každém případě se prý potomky snaží vychovávat tak, aby rodinný grunt nikdy neprodali.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View