Vaše
dopisy
Přestávky
na
nádraží
(Profit
č.3/1994)
K
připomínce,
zveřejněné
v
rubrice
Kaktus
za
slabý
výkon,
která
se
týkala
přestávek
při
prodeji
místenek
na
nádraží,
sdělujeme,
že
se
jedná
o
provoz
s
dvanáctihodinovou
pracovní
dobou.
Proto
byly
podle
Zákoníku
práce
stanoveny
přestávky
na
občerstvení
tak,
aby
pracovnice
pokladen
mohly
využít
závodního
stravování
v
době
od
11,00
do
11,30
hodin
a
od
19
do
19,20
hodin.
Přestávka
od
5,15
do
6,00
hodin
je
určena
k
předání
směny.
Technologická
pauza
je
stanovena
neměnně
pro
celou
síť
České
dráhy,
neboť
v
této
době
je
centrální
počítač
v
Praze
pro
terminály
v
jednotlivých
stanicích
vypnut
z
důvody
přeměny
dat.
Při
stanovení
přestávek
se
snažíme
dodržet
zásadu
neomezit
prodej
místenek
ve
vztahu
ke
Grafikonu
vlakové
dopravy,
i
když
kategorie
povinně
místenkových
vlaků
prakticky
již
neexistuje.
Přesto
jsme
nutnost
takto
stanovených
přestávek
přehodnotili
s
tím,
že
vzhledem
ke
změnám
v
závodním
stravování
bude
večerní
přestávka
od
19,00
do
19,20
hodin
k
1.
3.
1994
zrušena.
Rovněž
jsme
již
zrušili
i
přestávku
na
předání
směny,
což
jsme
vyřešili
posunutím
a
prodloužením
pracovní
doby
pokladních.
Zůstávají
tedy
přestávky
na
oběd
od
11,00
do
11,30
hodin
a
technologické
pauzy
od
23,00
do
3,00
hodin.
Josef
Juřeník,
přednosta
stanice,
Ostrava
hl.
n.
Bez
jiskření
u
pultů
(Profit
č.
6/1994)
Nemusí
vždy
jen
jít
o
dohady
kvůli
záručním
dobám
výrobků.
Může
to
být
i
z
toho
důvodu,
že
žádaný
výrobek
prostě
zmizí
z
trhu.
Typickým
příkladem
je
klasický
lázeňský
válec
na
tuhá
paliva,
který
byl
kdysi
k
nám
dovážen
z
bývalé
NDR.
V
železářských
obchodech
uslyšíte
v
posledních
letech
stejnou
odpověď:
Válce
jsme
neměli
a
vůbec
nevíme,
zda
je
někdo
vyrábí.
To
je
netypická
situace
pro
tržní
prostředí.
O
daný
výrobek
je
značný
zájem,
přesto
však
není
nikdo,
kdo
by
na
uvedený
podnět
reagoval.
Přitom
by
stačilo
si
udělat
průzkum
trhu.
V
této
souvislosti
nelze
opomenout
skutečnost,
že
mnohým
zahraničním
firmám
přinesl
úspěch
mnohdy
právě
výrobek,
který
zákazníci
postrádali.
Jsem
názoru,
že
přáním
každého
manažera
či
vlastníka
podniku
je
objevit
takové
zboží,
které
konkurence
nevyrábí
a
kterým
může
nasytit
trh.
Proto
se
táži
všech
majitelů,
či
ředitelů
strojírenských
firem
a
kovovýroby:
Nestálo
by
za
to,
začít
lázeňské
válce
na
tuhá
paliva
vyrábět?
Docházím
k
tomu
na
základě
paradoxní
velké
poptávky
po
těchto
výrobcích.
Ladislav
Martikán,
Úvalno
Co
nabízí
direct
marketing
(Profit
č.
52/1993)
V
lednu
tohoto
roku
jsme
od
společnosti
Home
shopping
dostali
dopis,
který
byl
adresován
našemu
dědečkovi.
Obsahoval
"potěšující"
sdělení
spolu
se
"srdečnou"
gratulací,
že
je
náš
děda
zaručeně
jedním
z
výherců
jejich
nové
hry.
Jediné,
co
děda
musí
udělat,
je
zaslat
firmě
objednávku
nejméně
dvou
různých
výrobků
z
jejich
nabídky.
Bez
odebrání
těchto
dvou
výrobků
ztrácí
nárok
na
cenu
z
prvního
kola,
kterou
již
vyhrál,
tak
i
možnost
vyhrát
další
cenu.
Nás
by
ani
nenapadlo
reagovat
na
tento
dopis,
nebýt
jedné
"maličkosti",
že
náš
děda
zemřel
v
květnu
1978,
což
je
již
bez
čtyř
měsíců
16
let.
Proto
by
titulek
tohoto
příspěvku
mohl
klidně
být
"Loterie
pro
zesnulé".
Ladislav
a
Vlastimil
Raszkovi,
Jablunkov
Píšou
o
nás
v
novinách
(Profit
č.
52/1993)
Je
obecně
známo,
jaký
vliv
na
odbyt
má
reklama,
zvláště
u
začínajícího
malého
podnikatele,
zabývajícího
se
výrobou.
Účinná
je
však,
když
je
velkorysá.
Naši
valutoví
sousedé
však
vyšroubovali
ceny
do
takové
výše,
že
celoplošná
inzerce
v
periodickém
tisku
přijde
na
100
až
200
tisíc
korun.
V
rozhlase
a
televizi
jsou
ceny
tak
astronomické,
že
si
je
mohou
dovolit
jen
ti,
u
nichž
je
kurz
jejich
měny
vůči
naší
koruně
výhodný.
Rozhlas
do
omrzení
opakuje
reklamy
mimo
jiné
na
kuponovou
privatizaci,
televize
na
zboží,
jako
je
káva,
zubní
pasty,
šampony,
mýdla,
žvýkačky,
čokolády
apod.
Stává
se,
že
mnozí
televizní
diváci
při
jejich
uvedení
rychle
přepínají
na
jiný
kanál,
nebo
alespoň
ztlumí
zvuk.
Malý
český
podnikatel
tak
může
se
smutkem
v
duši
přihlížet,
že
někdo
na
to
má.
Prostě
nemá
šanci
uplatnit
se
na
trhu
a
atraktivním
výrobkem
prostřednictvím
účinné
reklamy.
Karel
Jupa,
Ostrava
XXX
Zajímalo
by
mě,
co
asi
znamenají
"bombastické"
reklamy
v
denících,
časopisech
i
rozhlase,
jež
upozorňují
na
významné
úspěchy
1.
Investiční
společnosti,
tohoto
rodinného
šperku
kuponové
privatizace?
V
první
vlně
jsem
tyto
reklamy
v
dobré
víře
bral
vážně
a
dal
jsem
všech
1000
bodů
do
rentiérských
fondů
pravidelných
výplat.
IN.
Řekl
jsem
si,
jsem
v
důchodě
a
každá
koruna
bude
dobrá.
Byl
jsem
však
překvapen
"rodinným
šperkem".
Již
jsem
dostal
výpis
na
10
ks
cenných
papírů,
přičemž
mám
ještě
zaplatit
41
Kč
za
téměř
nečitelný
výpis
o
počtu
akcií.
Jiří
Haleš,
Frýdek-Místek
Probuzení
rekreačních
zařízení
do
tržního
rána
(Profit
č.
3/1994)
Také
náš
podnik
měl
krásnou
horskou
chatu
v
Krkonoších.
Jenže
v
posledních
letech
tam
na
dovolenou
jezdilo
jen
pár
lidí,
protože
většina
těch
ostatních
dospěla
nakonec
k
názoru,
proč
vydávat
tolik
peněz
za
pobyt
v
podnikovém
zařízení,
když
si
za
skoro
stejný
obnos
mohou
užívat
dovolenou
jinde.
Výsledkem
bylo
zpřístupnění
chaty
i
pro
běžné
rekreanty
a
lyžaře.
Vzhledem
k
tomu,
že
turisté
tam
museli
být
v
zimě
dopravováni
většinou
rolbou
nebo
motorovými
saněmi,
byla
spíše
poloprázdná.
Ekonomice
provozu
příliš
nesvědčily
i
některé
chby,
jichž
se
dopouštěla
nájemkyně
chyty,
například
jídlo
a
další
proviant
se
narohu
vozil
rolbou
místo
saněmi,
což
se
kvůli
spotřebě
paliva
dost
prodražovalo.
Když
si
vedení
podniku
vše
sečetlo,
musela
se
chata
prodat.
Pravdu
mají
ti,
kteří
tvrdí,
že
vedením
těchto
hotelových
společností
by
měli
být
profesionálové
znalí
turistického
ruchu.
Petr
Pospíchal,
Praha