wsj2343.cz

wsj2343.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Bronx nádhernou botanickou zahradu, skvělou ZOO, svou vlastní okouzlující Malou Itálii (na Arthur Avenue) a samozřejmě Yankee. Nicméně většina lidí v konfrontaci s nejnovějšími zprávami o devastovaném Jižním Bronxu pohlíží na tento městský okrsek stejně jako Sherman McCoy Toma Wolfa v "Ohňostroji marnosti" - jako na špatnou odbočku do pekla. Avšak Bronx Laury Cunninghamové, Bronx jejího dětství v padesátých letech, je něco zcela jiného. Ve svých nádherných románových pamětech "Spací pořádek" (Knopf, 195 stran, 18,95 $) vzpomíná na exotická hřiště, zalidněná především židovskými excentriky a příležitostnými katolíky (opravdovými podivíny jako její pětiletá přítelkyně, sexbomba a ďábelská kočička, Diana). Cunninghamová, spisovatelka a dramatička, živý a nezvykle velký smysl pro vzpomínky. Transformuje svůj "Bronx plný emocí, místo, kde jsou roviny průměrnosti přerušeny jen prudkými sestupy do hysterie", do "Babylonského Bronxu", světa vřícího sexem, smrtí a intrikami. V tomto Babylonském Bronxu žili židovští dělníci v jednotvárných, v sovětském stylu stavěných domech "zkrášlených" jmény jako AnaMor Towers (podle majitelů Anny a Morrise Snezakových), jejichž haly a chodby byly zdobeny nástěnnými malbami starověkých Syřanů a Řeků a pompejskými vlysy. Toto architektonické pomatení se paní Cunninghamové spojuje s nesrovnalostí, kterou cítila, když v AnaMor Towers žila jako malé děvčátko: "...navenek obyčejné, uvnitř vyzdobené, za veškerou inspiraci vděčící pohanským kulturám." Je duchaplná a zábavná, avšak nikdy ne podlá, jako memoáristka je trochu podobná Trumanu Capotovi, kdyby ten byl žid, žena a méně škodolibý. Malá Lily, jak si paní Cunninghamová v knize říká, opravdu nebyla obyčejná. Prvních osm let byla vychovávána svou matkou Rosie, kterou si pamatuje jako milující lhářku, která převrátila historii, aby vysvětlila, proč s nimi Lilyin otec nežije. V Lilyin prospěch předělala Rosie tohoto muže, který o svém dítěti možná a možná neví, na válečného hrdinu. Rosie zemřela mladá a Lily si ji pamatuje jako romantickou postavu, která příliš nezasahovala do vzdělávání svého dítěte na ulicích. Hry, které děti v Bronxu hrály (například chycení děcka a svlečení donaha), vypadají ve světle dnešních potrhlých měřítek krotce, ale Cunninghamová je dokáže vylíčit jako velké dobrodružství. "Bez oficiálních vědomostí o sexu a smrti jsme s oběma koketovali," píše. Analyzovala rodiny podle toho, jak měly uspořádané spaní. Její přítelkyně Susan, jejíž rodiče neustále připomínali, že je nechtěná, spala na úzké posteli vmáčknuté do ložnice rodičů, jako by tam byla jen dočasným hostem. Otec její kamarádky Diany byl profesionální zloděj; vypadalo to, že ložnici vůbec nemají. Lily se možná stala tak posedlou tím, kde a jak lidé spí, proto, že její vlastní podmínky se neustále měnily. Když Rosie zemřela, nastěhovali se k její strýcové - a nechali ji zařídit spaní i ostatní domácí záležitosti. Podle jejích instrukcí vymalovali byt na oranžovo, růžovo a bílo. S milými detaily si vybavuje svého strýce Gabe, ortodoxního žida a autora textů k písním (který rýmoval v milostné písni pastviny a ledviny) a strýce Lena, tajemného vyšetřovatele na částečný úvazek, který vypadal jako Lincoln a nosil oblečení k převlečení v hnědé obálce jako "tajný prezident na misi dobré vůle." Ve své podivnosti vypadali nezáludně. Lilyina babička, která nebyla žádná pekařka sušenek, odstranila z rodinného alba hlavy neoblíbených příbuzných a zápolila se svou trvale nedokončenou prací "Filozofie pro ženy". K závěru, když se Lily více zabývá schůzkami s chlapci a méně svou půvabně podivínskou rodinou, kniha poněkud ztrácí tempo. Převážně však platí, že v její provokativní, hluboce dojemné sondě do tajemstvích Babylonského Bronxu nalezneme mnoho potěšení. Bronx také figuruje v posledním románu Bruce Jay Friedmana, který se ve vzpomínkách vrací do New Yorku padesátých let. Avšak jak minulý, tak současný svět v "Současném klimatu" (Atlantic Monthly Press, 200 stran, 18,95 $) působí stísněně a staticky. Ve svém šestém románu se Friedman pokusil oživit svého protagonistu z díla "O Harry Townsovi" z roku 1972. Harry je nyní 57letý spisovatel, jehož pokračující koketování s drogami a okrajovými týpky v Hollywoodu a v New Yorku se zdá být podivně synchronizované. Harry zamilovaně vzpomíná na "staré" časy počátkem sedmdesátých let, kdy si lidé jako jeho přítel Travis raději dávali schůzku s psychiatrem, aby analyzoval, co dělají špatně. "Řešení z L. A.," vysvětluje Friedman. Řádku po řádce může být Friedmanův unavený cynizmus zábavný, zvláště když riffuje o sociálních vztazích v Hollywoodu ? o způsobu, jakým lidé přeměřují jeden druhého a okamžitě zavrhují ty zoufalce, kteří jen těsně nedosáhli mety. Harry se tomu všemu vyhnul tím, že žije na předměstí Long Islandu se svou ženou, která je tak závislá na telenovelách a detektivkách, že si sotva všimne, když její manžel zmizí na drogovou výpravu do nitra Manhattanu. Avšak k pochopení Harryho není třeba mnoha řádek. Je to nudný patron.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View