wsj2111.cz

wsj2111.cz

ProjectPCEDT

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Japonské firmy prosazují nóbl výstavní místnosti pro auta Výrobci JAPONSKÝCH luxusních aut se snaží prosadit přísné standardy pro vzhled svých prodejních poboček. Někteří obchodní zástupci však vyjednávají volnější podmínky, a jiní dokonce odmítají prodávat úplně. Divize Infiniti společnosti Nissan Motor Co. s oblibou trvá na tom, že každý obchodní zástupce postaví a zařídí svou budovu v japonském stylu. Přesná ustanovení zahrnují leštěnou bronzovou sochu uprostřed každé výstavní místnosti a dlážděný můstek klenoucí se nad vodním pramínkem, který se zvenku vlévá do budovy. "Infiniti zařízeno všechno po popelníky," říká Jay Ferron, partner firmy J.D.Power & Associates provádějící výzkum automobilů. Divize Lexus společnosti Toyota Motor Corp. rovněž taková přesná ustanovení. Ale jen dvě třetiny obchodních zástupců divize Lexus staví nové budovy podle ustanovení Lexusu. Někteří dokonce přicházejí se svými vlastními neotřelými úpravami. Například v Luisville ve státě Kentucky postavil David Peterson dealerskou pobočku divize Lexus s výstavní místností ve druhém patře. Někteří obchodní zástupci však odmítli licenční prodejny Infiniti nebo Lexusu, protože nechtěli nebo nebyli schopni dostát designovým požadavkům. Lee Seidman z Clevelandu říká, že divize Infiniti "se při řešení interiérů chovala jako policajt," ale alespoň jej nechali vylepšit stávající budovu - bez vodního pramínku. Seidman říká, že odmítl licenční prodejnu Lexusu částečně proto, že "budova byla nádherná, ale velmi drahá." Ve snaze předejít sporům nabízí divize Infiniti obchodním zástupcům příplatky v hotovosti a stavební půjčky s nízkým úrokem. Příběh diktovacího přístroje znovu hraje ponaučení VÝROBKY NEMUSEJÍ být první, aby se staly vítězi. To je ponaučení, které nabízí jedna případová studie představená na výstavě designu. Společnost Dictaphone Corp. byla v roce 1974 zaskočena tím, že její hlavní konkurent, japonská firma Lanier Office Products, představila diktafon na mikrokazety o poloviční velikosti standardních kazetových přehrávačů. Společnost Dictaphone, blokována patentovou ochranou z následného soudního procesu, se rozhodla jít o krok dále a kazetu opět rozpůlit - na délku papírové svorky. Do konce roku 1979 návrháři a technici společnosti Dictaphone, dceřiné firmy společnosti Pitney Bowes, vytvořili pracovní model přehrávače "pikokazet". Do konce roku 1982 se však patentový status mikrokazet Lanier změnil a dovolil společnosti Dictaphone vyvinout svůj vlastní konkurenční mikro systém, což se také stalo. Oddělení marketingu a odbytu poté naléhalo na opuštění projektu piko. Ale jiní říkali, že piko by měl pokračovat. Obě strany měly pravdu. Společnost Dictaphone pokračovala a představila piko v roce 1985, ale neprodával se dobře. Emil Jachmann, viceprezident společnosti Dictaphone, říká, že dosud "se prodával bez zisku a beze ztráty, nebo jen s malou ztrátou." Nicméně byl tento přístroj úspěšný po jiných stránkách. Pomohl společnosti Dictaphone přitáhnout lepší techniky a poskytl novou technologii pro výrobu jiných výrobků společnosti. Přehrávač pikokazet také pomohl proměnit pověst společnosti ze společnosti zaostávající na přední inovátorskou společnost. "Vzbudilo ve mně velkou pýchu, když jsem viděl vynálezce mikrokazety v Japonsku, jak při pohledu na piko vrtí hlavou a říká 'neuvěřitelné'", říká Jachmann. Přehrávač pikokazet firmy Dictaphone je jednou ze 13 případových studií v návrhářském projektu TRIAD, který je sponzorován bostonským Institutem pro management designu a Harvardskou obchodní školou. Studie jsou tento měsíc vystaveny na Harvardu a pocestují do chicagského Institutu designu a na Kalifornskou univerzitu v Berkeley. Pokrokové hrábě znamenají rozvětvení JEDNOHO DNE hrabal Carl Barrett žijící v městečku Mobile ve státě Alabama listí platanu, ale hrábě stále klouzaly po hromadách. Čím více se ho snažil shrabat do velkých hromad, tím více se zdálo, že hrábě zlomí nebo si namůže záda. A tak pan Barrett, tehdejší viceprezident Alabamského parolodního sdružení, vzal zahradní hrábě s ocelovými kolíky a připevnil je páskou ke spodní straně hrábí na listí asi o devět palců výše. Jeho primitivní nástroj fungoval: spodní zuby hrabaly listí na hromadu, zatímco vrchní tvrdší zuby posunovaly vrchol hromady. Čtyřpalcové hroty, neboli "zázračné kolíky", upevněné nyní na polypropylenových hrábích prý také pomáhají při sbírání listí. Jeden zákazník z městečka Mobile, Donald Blaggs, říká, že Barrettovy hrábě mu umožnily shrabat jeho trávník za dvě a půl hodiny, což je o dvě hodiny méně než obvykle. Ale jiní výrobci hrábí mají své pochybnosti. Richard Mason, který je prezidentem společnosti Ames Co. v Pakersburgu ve státě Západní Virginia, říká, že Barrettovy hrábě "mají smysl", ale že by bylo "obtížné" vysvětlovat to zákazníkům. John Stoner, který je ředitelem marketingu společnosti True Temper Corp., dceřiné společnosti firmy Black & Decker, říká, že lidé nechtějí hromadu listí posunovat. "Buď ji zvednou," říká, "nebo začnou hrabat z úplně jiné strany." Zprávičky KONEC UKOPNUTÝM prstům na nohou nebo modřinám na holeních slibuje učinit společnost Geste Corp. z Goshenu ve státě Indiana, která navrhuje podpěry postelí, které by měly nahradit tradiční rámy. Čtyři trubicovití oceloví "spolunocležníci", každý zhruba ve tvaru písmene W, jsou upevněni vespod pružinové výztuže v zapuštěné poloze? Podle průzkumu vypracovaného skupinou Michael Peters Group, poradce v oblasti designu, téměř polovina zákazníků ve Spojených státech tvrdí, že zaplatí o 5 % více za obal, který lze recyklovat nebo který je rozkladatelný biologickou cestou.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View