Když
byl
vůdce
neúspěšného
puče
v
Panamě
major
Moises
Giordi
pohřben,
měl
na
těle
několik
střelných
poranění,
prasklou
lebku
a
zlámané
nohy
a
žebra.
To
byl
podpis
jeho
protivníka,
panamského
vůdce
Manuela
Antonia
Noriegy.
Vysoký
úředník
USA
s
přístupem
ke
zprávám
tajných
služeb
uvedl,
že
na
velitelství
panamského
vojenského
oddílu
Battalion-2000
dohlížel
na
pomalou
a
bolestivou
smrt
vzbouřeného
důstojníka
generál
Noriega
osobně.
Podle
amerických
úředníků
monitorujících
krematoria
a
pohřební
ústavy
v
Panama
City
poslal
Noriega
v
záchvatech
zuřivosti,
opilosti
a
podezíravosti
asi
70
svých
vojáků
zapletených
do
puče
na
smrt.
Svůj
nocleh
Noriega
nyní
mění
každou
noc
a
občas
i
víckrát
za
noc.
Jeho
jídla
jsou
nejčastěji
připravována
ženami,
kterým
důvěřuje
-
jeho
milenkou
na
plný
úvazek
Vicky
Amadovou
a
jeho
matkou
Normou.
Dále
shromažďuje
jména
těch,
kteří
telefonovali
pučistům,
aby
jim
gratulovali
během
jejich
krátké
vlády
nad
jeho
hlavním
stanem.
Další
nepřátelé,
které
je
třeba
vyřídit.
Během
dvou
týdnů
od
rebelie,
kterou
Spojené
státy
váhavě
podpořily,
byl
Noriega
v
prosazování
své
moci
nejbrutálnější
a
nejúspěšnější.
Ačkoliv
tento
neúspěšný
puč
je
velká
ostuda
pro
severoamerickou
zahraniční
politiku,
je
pouze
poslední
kapitolou
zkostnatělého
vztahu
mezi
Noriegou
a
Washingtonem,
který
trvá
už
tři
desetiletí.
Americká
válka
proti
diktátorovi
během
uplynulých
dvou
let,
která
následovala
po
jeho
obvinění
z
prodeje
drog
v
únoru
1988,
je
dědictvím
tohoto
vztahu.
Než
se
americká
zahraniční
politika
rozhodla
Noriegu
zničit,
pomáhala
ho
vyvést
z
dlouhých
panamských
dějin
spiknutí
a
pirátství.
Tento
úzký
vztah
se
během
posledních
30
let
většinou
hodil.
Podle
záznamů
amerického
velvyslanectví
byl
Noriega
například
v
roce
1960,
když
byl
jednak
kadetem
na
elitní
vojenské
akademii
v
Peru
a
jednak
špionem
cvičeným
pro
americkou
Zprávu
vojenského
zpravodajství,
zadržen
úřady
v
Limě
kvůli
údajnému
znásilnění
a
surovému
zbití
prostitutky.
Ta
žena
málem
zemřela.
Ale
než
aby
svého
nového
špiona
držela
na
uzdě
nebo
propustila
ze
svých
služeb,
americká
zpravodajská
služba
tuto
zprávu
pouze
založila.
Noriegovy
informace
o
vynořujících
se
levičácích
na
jeho
škole
byly
pro
zájmy
USA
považovány
za
důležitější.
Od
této
doby
si
USA
zvykly
panamské
nešťastné
náhody
přehlížet.
USA
již
pomáhaly
mnoha
diktátorům
a
později
se
obrátily
proti
nim,
ale
nikdy
to
nebylo
proti
někomu
tak
důvtipnému.
55letý
Noriega
není
tak
uhlazený
jako
íránský
šáh,
nepochází
z
tak
dobré
rodiny
jako
nikaragujský
Anastasio
Somoza,
není
tak
imperiální
jako
filipínský
Ferdinand
Marcos
nebo
tak
krvavý
jako
haitský
Baby
Doc
Duvalier.
Nicméně
prokázal
mnohem
víc
nezlomnosti
než
kterýkoliv
z
nich.
A
to
z
nutnosti:
USA
mohou
dělat
chyby
a
stále
doufat,
že
ho
zbaví
moci,
ale
jediná
chyba
na
jeho
straně
by
ho
mohla
stát
život.
"USA
Noriegu
celou
tu
dobu
podceňovaly,"
říká
bývalý
velvyslanec
v
Panamě
Ambler
Moss.
"Ovládl
umění
přežít."
Nedávné
akce
USA
byly
v
souladu
s
dlouhými
dějinami
americké
podpory
Noriegy
a
jeho
přežití
spíše
prodloužily
než
zkrátily.
Moss
říká,
že
Noriega
mohl
kvůli
panamské
zoufalé
ekonomické
situaci
padnout
svou
vlastní
vinou
v
roce
1988,
ale
stupňující
se
vnější
tlak
mu
pouze
poskytl
další
záminky
k
represím
a
výmluvu
pro
jeho
vlastní
špatné
hospodaření.
"Kdyby
se
USA
držely
zpátky
a
neudělaly
nic,
tak
by
rok
1988
asi
nezvládl,"
tvrdí
Moss.
Možná
nedůležitější
bylo,
že
Noriegovi
spojenci
zasáhli,
aby
podpořili
-
a
v
některých
případech
vymohli
-
diktátorovu
pozici
na
trůnu.
Jeden
kolumbijský
drogový
boss
poslal
Noriegovi
mahagonovou
rakev
o
velikosti
ruky
s
jeho
vyřezaným
jménem
poté,
co
se
v
roce
1987
doslechl,
že
generál
Noriega
s
USA
vyjednává
o
tom,
že
by
se
výměnou
za
pohodlný
exil
zřekl
své
vlády.
"Je
zahnán
do
kouta,"
říká
reverend
Fernando
Guardia,
který
byl
v
čele
katolické
církvevní
opozice
proti
Noriegovi.
"Američané
mu
neponechali
možnost
úniku.
Je
snadné
bojovat,
když
nemáte
žádnou
jinou
možnost."
Jeho
hlavní
výhoda
v
boji:
jeho
důvěrná
znalost
amerických
způsobů
a
slabin.
Noriega
přátelům
často
říká,
že
nejlepší
zbraní
proti
gringům,
kteří
na
dlouhodobý
konflikt
nemají
dost
pozornosti
ani
žaludek,
je
trpělivost.
Podle
bývalých
pracovníků
americké
zpravodajské
služby
USA
mladého
Tonyho
Noriegu
objevily
na
konci
roku
1959,
když
byl
ve
druhém
ročníku
vojenské
akademie
v
obvodě
Chorrillos
v
Limě.
Kontakt
probíhal
přes
Noriegova
nevlastního
bratra
Luise
Carlose
Noriegu
Hurtada,
který
byl
panamským
diplomatem
v
Limě.
Luis
Carlos,
který
věděl,
že
pomoc
Američanům
by
mohla
postrčit
kariéru
jakéhokoli
panamského
důstojníka,
předával
Tonyho
zprávy
o
levičáckých
náladách,
které
pozoroval
mezi
svými
spolužáky
a
hlavně
mezi
svými
učiteli
a
důstojníky.
Špion
byl
na
světě.
Pro
poďobaného
a
drobného
Noriegu,
kterého
přátelé
nazývali
Cara
la
Pina
-
ananasová
tvář,
to
byla
opojná
zkušenost.
Jako
nemanželský
syn
otcovy
služky
vyrostl
v
bídných
ulicích
centrálního
tržního
obvodu
v
Panama
City.
Tony
byl
o
čtyři
roky
starší
než
většina
jeho
spolužáků
a
na
akademii
ho
přijali,
protože
mu
bratr
zfalšoval
rodný
list.
Považoval
se
za
intelektuálně
nadřazeného
svým
peruánským
vrstevníkům,
z
nichž
mnozí
byli
rozmazlení
synové,
které
jejich
zámožné
rodiny
poslaly
na
vysoce
disciplinovanou,
po
francouzském
způsobu
vybudovanou
akademii
připomínající
nápravnou
školu.
Přátelé
z
té
doby
říkají,
že
ve
své
špičaté
vojenské
čepici
a
elegantně
nažehlené,
francouzsky
střižené
uniformě
se
Noriega
ve
svém
chudinském
životě
cítil
respektovanější
a
silnější
než
kdykoli
předtím.
"Nosil
elegantní
uniformu
se
zlatými
knoflíky
v
zemi,
kde
vládl
kult
armády
a
kde
důstojníci
byli
elitou
se
zvláštními
výsadami,"
vzpomíná
spolužák
z
Peru
a
celoživotní
přítel
Darien
Ayala.
Pracovníci
zpravodajských
služeb
říkají,
že
Noriegův
vztah
k
americkým
zpravodajským
agenturám
se
přeměnil
na
smluvní
někdy
v
roce
1966
nebo
1967.
Jeho
velitel
na
základně
v
provincii
Chiriqui,
major
Omar
Torrijos,
mu
dal
zajímavý
úkol:
Noriega
měl
vytvořit
první
zpravodajskou
službu
v
oblasti.
Špionážní
síť
by
sloužila
dvěma
zákazníkům:
panamské
vládě
monitorováním
politických
oponentů
v
oblasti
a
USA
sledováním
rostoucího
komunistického
vlivu
ve
sdruženích
vznikajících
na
banánových
plantážích
společnosti
United
Fruit
Co.
v
oblasti
Bocas
del
Toros
a
ve
městě
Puerto
Armuelles.
Společnost
United
Fruit
byla
jedním
ze
dvou
největších
zdrojů
panamského
státního
příjmu.
Uspokojení
jejích
zájmů
bylo
prioritou
každého
panamského
vůdce.
Bývalý
pracovník
zpravodajské
služby
říká,
že
Noriegův
počáteční
honorář
činil
pouze
50
až
100
dolarů
za
měsíc
plus
příležitostné
dary
nebo
potraviny
z
amerického
vojenského
obchodu.
Na
americké
standardy
to
byla
skromná
mzda,
ale
byl
to
slušný
přivýdělek
k
jeho
malému
vojenskému
platu,
který,
jak
ostatní
důstojníci
vzpomínají,
činil
300
až
400
dolarů
měsíčně.
"Dělal
to
velmi
dobře,"
vzpomíná
Boris
Martinez,
bývalý
panamský
plukovník,
který
byl
Noriegovým
nadřízeným
a
řídil
jeho
projekt.
"Začal
budovat
informační
síť,
která
mu
pomohla
získat
moc."
Práce
u
Národní
gardy,
kterou
kapitán
Noriega
přijal
v
roce
1964
-
jako
šéf
dopravní
policie
v
David
City,
hlavním
městě
provincie
Chiriqui
-
byla
pro
ctižádostivého
superšpiona
jako
ušitá.
Nátlakem
na
taxikáře
a
řidiče
autobusů,
kteří
potřebovali
licence,
získal
hotovou
zásobárnu
informací.
Věděl,
které
místní
celebrity
byly
chyceny
při
řízení
v
opilosti,
které
byly
přistiženy
se
svými
milenkami.
To
se
pro
panamskou
vládu
ukázalo
jako
zvláště
cenné
v
roce
1967,
když
odboroví
předáci
plánovali
prvomájový
průvod
a
vláda
se
obávala,
že
by
se
mohl
zvrhnout
v
násilnosti.
Noriega
se
dozvěděl,
že
místní
odborový
předák
spí
s
manželkou
svého
zástupce.
A
tak
touto
informací
popsal
letáky,
které
rozházel
po
celém
Puerto
Armuelles,
městě
vyvážejícím
banány,
které
ovládala
společnost
United
Fruit
Co.
Tato
kampaň
odborové
předáky
tak
rozdělila,
že
je
vláda
dokázala
daleko
snadněji
kontrolovat.
"Bylo
to
jako
hra
na
Broadwayi,"
vzpomíná
Martinez.
"Noriega
celou
věc
řídil.
Byl
vynikající.
Noriega
byl
expertem
na
podplácení
a
vydírání
lidí."
Nicméně
během
svých
let
v
provincii
Chiriqui
Noriega
ukázal,
že
je
důstojníkem
stejně
zvrhlým
jako
vynalézavým.
Rodrigo
Miranda,
místní
právník
a
dozorce
nad
lidskými
právy
vzpomíná,
jak
opilý
Noriega
navštívil
vězně
v
jejich
celách
na
velitelství
posádky
5.
zóny
ve
městě
David,
kde
měl
svou
kancelář.
Noriega
jim
všem
nařídil,
aby
si
svlékli
šaty
a
běhali
po
dvoře
nazí,
smál
se
jim
a
potom
se
vrátil
do
své
kanceláře.
"Lidi
začalo
zajímat,
jestli
s
ním
není
něco
v
nepořádku,"
vzpomíná
Miranda.
Ale
co
se
týče
armády
USA,
Noriega
byl
v
této
době
vzorný
rekrut.
Podle
kopie
resumé
z
roku
1983
obsahujícího
podrobnosti,
které
Noriega
od
té
doby
klasifikoval
jako
tajné,
se
přihlásil
k
výcviku
pro
rozvědčíky
a
kontrarozvědčíky
vedenému
americkými
důstojníky
ve
Fort
Gulicku
v
Panamě
v
červenci
1967.
V
září
toho
roku
odletěl
na
kurz
psychologických
operací
do
města
Fort
Bragg
v
Severní
Karolíně,
poté
se
vrátil
do
armádní
školy
School
of
the
Americas
v
Panamě
na
dvouměsíční
kurz
nazvaný
"vojenské
zpravodajství
pro
důstojníky".
Někteří
američtí
důstojníci
si
jeho
dychtivost
a
snaživost
vykládali
jako
známku
loajality,
ale
činili
tak
zcela
nesprávně.
Rok
poté,
co
populistickému
diktátorovi
Torrijosovi
poskytl
důležitou
podporu
při
potlačení
pokusu
o
puč,
byl
v
roce
1970
povýšen
na
šéfa
panamské
zpravodajské
služby
přezdívané
G-2.
Stal
se
neoddělitelným
stínem
generála
Torrijose
a
nositelem
všech
panamských
tajemství.
Nyní
již
podplukovník
Noriega
rozšířil
své
kontakty,
které
tak
nyní
zahrnovaly
Kubánce
-
nemluvě
o
izraelských,
tchajwanských
a
kterýchkoliv
dalších
zpravodajských
službách,
které
mu
přišly
do
cesty.
Když
si
američtí
diplomaté
na
záletnictví
plukovníka
Noriegy
stěžovali
u
CIA,
experti
zpravodajských
služeb
se
vždy
opírali
o
skutečnost,
že
jeho
loajalita
náleží
v
prvé
řadě
Američanům.
"Dříve
jsme
mu
na
ministerstvu
zahraničí
říkali
plukovník
k
pronájmu,
byla
to
poklona
jeho
schopnosti
současně
využívat
soupeřící
zpravodajské
služby
Kuby
a
Spojených
států,"
vzpomíná
Francis
J.
McNeil,
který
jako
zástupce
tajemníka
ministra
USA
pro
vnitroamerické
záležitosti
na
zprávy
o
Noriegovi
narazil
prvně
v
roce
1977.
"Někteří
jsme
si
říkali,
jak
lidé
z
našich
zpravodajských
služeb
mohli
jeho
informacím
tolik
věřit,
když
měl
stejně
tak
blízko
ke
Kubáncům."
Dokonce
i
v
tomto
počátečním
období
působily
další
starosti
drogy.
Rozsah
styků
G-2
a
zatčených
drogových
překupníků
začal
během
Nixonovy
vlády
znepokojovat
Federální
úřad
pro
boj
s
narkotiky
(DEA).
Jeden
z
agentů
protidrogového
úřadu
DEA
sestavil
seznam
pěti
možností,
jak
se
s
plukovníkem
Noriegou
vypořádat,
jednou
z
nich
byla
vražda.
John
Ingersoll,
tehdejší
šéf
DEA,
plán
vraždy
zamítl.
Namísto
toho
odletěl
do
Panamy,
aby
za
drogové
vazby
panamských
státních
úředníků,
které
měl
i
Noriega,
diktátorovi
Torrijosovi
vyhuboval.
Ingersoll
později
vzpomínal,
že
generál
Torrijos
měl
zřejmě
strach
zachovat
se
podle
amerických
rad.
"Každý
z
něho
měl
strach,"
říká
Ingersoll.
Ještě
větší
hrozbou
se
Noriega
stal
v
roce
1976,
když
zpravodajské
služby
USA
zjistily,
že
od
tří
seržantů
pracujících
pro
470.
vojenskou
zpravodajskou
skupinu
armády
USA
nakupoval
nahrávky
elektronicky
sledovaných
rozhovorů.
Pásky
podle
pracovníků
amerických
zpravodajských
služeb
zahrnovaly
i
odposlechy
telefonu
generála
Torrijose.
"Chytili
jsme
ho
s
rukama
v
našich
kapsách,"
říká
bývalý
ředitel
CIA
Stansfield
Turner.
USA
poprvé
zvažovaly,
že
Noriegu
vyškrtnou
z
výplatní
pásky
své
zpravodajské
služby
-
a
diskutovalo
se
intenzivně,
říká
Turner.
"Pokud
ve
světě
tajných
služeb
chcete
získat
informace,
získáte
je
od
pochybných
existencí.
Jde
o
to,
do
jaké
míry
se
s
pochybnými
existencemi
zapletete
a
jak
moc
vás
pak
mohou
vydírat."
Pracovníci
zpravodajských
služeb
se
dodnes
obávají,
zda
Noriega
citlivé
informace
z
nahrávek
neprodal
Kubáncům
nebo
někomu
jinému.
Turner
se
obával
natolik,
že
smlouvu
USA
s
plukovníkem
k
pronájmu
na
počátku
Carterovy
vlády
zrušil.
USA
brzy
našly
nový
důvod
k
znepokojení:
pašování
zbraní.
Prokurátoři
v
jižní
Floridě
obžalovali
pět
Panamců
z
ilegálního
pašování
zbraní
sandinistickým
rebelům,
kteří
se
pokoušeli
svrhnout
nikaragujskou
vládu
Anastasia
Somozy.
Byl
mezi
nimi
i
jeden
z
Noriegových
nejbližších
přátel
a
obchodních
partnerů
Carlos
Wittgreen.
Vyšetřovatelé
začali
rychle
obkličovat
samotného
Noriegu.
Ovšem
v
té
době,
v
roce
1979,
USA
se
svým
dlouholetým
latinsko-americkým
špionem
znovu
koketovaly.
Noriega
plánoval
přiletět
do
Washingtonu
na
schůzku
se
svým
protějškem
v
Pentagonu.
Když
okres
Dade
County
a
federální
úřady
zjistily,
že
hodlá
letět
přes
Miami,
měly
v
plánu
jej
za
pašování
zbraní
zatknout
hned,
jak
přistane
na
americké
půdě.
Byl
červnový
pátek.
Plán
zmařil
Pentagon.
Podle
tehdejších
armádních
důstojníků
američtí
hostitelé
Noriegovi
prozradili,
že
na
něj
bude
čekat
policie.
Američtí
státní
úředníci
v
pondělí
obdrželi
běžnou,
odtajněnou
zprávu
od
velitele
vojenské
posádky
v
Panamě.
Ve
zprávě
stálo:
"Ze
zdravotních
důvodů
se
podplukovník
Noriega
rozhodl
odložit
svou
návštěvu
Washingtonu."
Prokurátoři
v
Miami
utrpěli
ještě
další
porážku.
Jejich
původní
obžaloba
proti
Wittgreenovi,
Noriegovu
příteli
a
dalším
čtyřem
mužům,
byla
z
formálních
důvodů
zamítnuta.
Ale
nyní
hodlali
spolu
s
novou
obžalobou
Noriegova
komplice
obžalovat
samotného
Noriegu,
a
to
z
účasti
na
nelegálním
obchodování
se
zbraněmi
v
ceně
kolem
2
milionů
dolarů.
V
lednu
1980
byl
Jerome
Sanford,
jako
asistent
státního
zástupce
USA,
povolán
na
schůzku
s
agentem
Federálního
úřadu
pro
vyšetřování
přiděleným
k
Úřadu
pro
alkohol,
tabák
a
střelné
zbraně
v
Miami.
Dozvěděl
se,
že
poskytnutím
azylu
íránskému
šáhovi
prokazoval
panamský
diktátor
Torrijos
Washingtonu
laskavost.
Sanfordovi
bylo
sděleno,
že
Noriegův
přítel,
Wittgreen,
bude
mít
na
starosti
šáhovu
bezpečnost.
Prokurátorovi
bylo
sděleno,
že
obžalovat
ho
by
nebyl
dobrý
nápad
-
natož
teprve
Noriegu.
Na
základě
Sanfordova
podnětu
požádal
státní
zástupce
USA
Jack
Eskenazi
představitele
ministerstva
spravedlnosti
ve
Washingtonu,
aby
obžalobu
nestahovali.
Eskenazi
ve
svém
dopise
napsal:
"Je
tomu
bohužel
tak,
že
my,
kteří
prosazujeme
právo
v
Miami,
se
často
pokoušíme
prosadit
právo
USA,
ale
zároveň
jsme
spoutáni
zahraničně-politickými
ohledy,
nad
kterými
nemáme
žádnou
kontrolu."
Tento
dopis,
spolu
s
prokurátorovým
memorandem,
zůstal
na
stole
ministerských
představitelů
celé
měsíce,
než
byl
případ
zcela
poslán
k
ledu.
"Myslím,
že
kdyby
nám
bylo
dovoleno
pokračovat,
tak
bychom
neměli
problémy,
které
nyní
máme,"
říká
Sanford.
"Kdyby
byl
shledán
vinným,
tak
bychom
ho
byli
mohli
zastavit."
V
srpnu
1983
se
Noriega
stal
generálem
a
de
facto
panamským
diktátorem
poté,
co
si
cestičku
na
vrchol
vyšlapal
pouhé
dva
roky
po
záhadné
smrti
svého
starého
šéfa
Omara
Torrijose
při
letecké
havárii.
Armáda
se
brzy
stala
opravdovou
mafií
kontrolující
legální
i
nelegální
obchody.
Reaganova
vláda
rovněž
vrátila
Noriegovu
G-2
na
výplatní
pásku
USA.
Platby
od
CIA
a
americké
vojenské
rozvědky
činily
v
průměru
téměř
200 000
dolarů
ročně.
Ačkoliv
pracoval
pro
zpravodajské
služby
USA,
Noriega
sotva
pomáhal
výhradně
USA.
Během
Reaganova
funkčního
období
rozšířil
své
obchody
a
zpravodajské
kontakty
s
Kubánci
a
sandinisty.
Podle
Floyda
Carltona,
pilota,
který
kdysi
pracoval
pro
Noriegu
a
který
svědčil
před
americkou
hlavní
porotou
v
Miami,
která
Panamce
nakonec
obžalovala
z
obchodování
s
drogami,
Noriega
uzavřel
první
oficiální
panamskou
dohodu
s
kolumbijskými
drogovými
bossy.
Ale
Noriega
byl
přesvědčen,
že
Reaganův
Bílý
dům
by
proti
němu
nezasáhl,
vzpomíná
jeho
blízký
spojenec
Jose
Blandon,
a
to
protože
měl
politickou
pojistku:
kontakty
se
vzbouřenci
Contras
v
Nikaragui.
Blandon
říká,
že
generál
vzbouřencům
Contras
umožnil
v
Panamě
postavit
tajné
výcvikové
středisko.
Noriega
rovněž
poskytl
informace
ze
své
špionážní
operace
v
Manague,
hlavním
městě
Nikaragui.
Při
minimálně
jedné
příležitosti,
a
to
na
jaře
roku
1985,
pomohl
připravit
sabotážní
útok
na
sandinistickou
zbrojnici
v
Nikaragui.
Ačkoliv
jeho
pomoc
byla
v
případě
Contras
omezená,
stačila
na
to,
aby
mu
v
Reaganově
administrativě
zajistila
důležité
ochránce,
říká
senátor
Patrick
Leahy,
vermontský
demokrat,
který
tehdy
pracoval
v
senátním
výboru
pro
zpravodajské
služby.
"Noriega
si
s
americkými
zpravodajskými
agenturami
a
s
vládou
USA
hrál.
Incident
v
roce
1984
odhalil
další
prostředky,
kterými
si
Noriega
mohl
ve
Washingtonu
udržovat
takový
vliv
-
kompromitování
vysokých
úředníků
USA.
Curtin
Windsor,
tehdejší
velvyslanec
v
Kostarice,
vzpomíná,
jak
ho
Noriegův
bratr
Luis
Carlos
pozval
do
Panamy
na
víkend
hlubinného
rybaření
a
"neformální,
vážné
konverzace"
na
poloostrově
Aswara.
Windsor
o
tomto
pozvání
informoval
velvyslance
USA
v
Panamě
Everetta
E.
Briggse.
"Briggs
vykřikl,"
vzpomíná
Windsor.
Briggs
mu
prý
řekl,
že
se
ho
Noriega
snaží
nalákat
do
"medové
léčky",
při
níž
by
se
ho
pokusil
zaplést
do
orgií
a
pak
by
z
této
události
nahrál
"zvuk
i
obraz".
Briggse,
který
byl
na
dovolené
poté,
co
složil
svou
funkci
v
Národní
bezpečnostní
radě,
se
nepodařilo
zastihnout,
aby
se
k
celé
věci
vyjádřil.
S
Noriegovými
rostoucími
politickými
potížemi
rostly
i
jeho
nabídky
pomoci
vzbouřencům
Contras,
což
byl
očividný
pokus
zvýšit
si
přízeň
ve
Washingtonu
D.
C.
Například
v
květnu
1984
pomohl
zmanipulovat
panamské
volby
ve
prospěch
vládnoucí
strany.
Podle
dokumentů
vydaných
pro
trestní
proces
s
Oliverem
Northem
ve
Washingtonu
D.
C.
přispěl
Noriega
o
pouhý
měsíc
později
vůdci
Contras
100 000
dolary.
Jeho
politické
nezdary
se
však
vršily.
V
roce
1985
byl
Noriega
obviněn
z
toho,
že
nařídil
popravu
Hugo
Spadafory,
svého
nejotevřenějšího
politického
oponenta
a
prvního
muže,
který
veřejně
ukázal
na
Noriegovu
zodpovědnost
za
obchodování
s
drogami.
Následně,
když
se
prezident
Nicholas
Ardita
Barletta,
bývalý
vysoký
úředník
Světové
banky
s
úzkými
vazbami
na
USA,
pokusil
vytvořit
komisi
pro
vyšetření
této
vraždy,
se
zbavil
i
Barletty.
A
po
celou
tu
dobu
rostly
problémy
s
panamským
dluhem.
Noriega
propadal
beznaději.
Na
konci
roku
1986
učinil
nabídku,
o
níž
si
myslel,
že
ji
USA
nemohou
odmítnout.
Jak
je
popsáno
v
dohodě,
která
sumarizuje
vládní
dokumenty
vydané
pro
Northův
proces,
Noriega
navrhl,
že
zavraždí
sandinistické
vůdce
výměnou
"za
slib
pomoci
očistit
Noriegovu
pověst
a
závazek
zrušení
(amerického)
zákazu
vojenských
prodejů
panamským
ozbrojeným
silám".
"North
Noriegovu
zmocněnci
řekl,
že
právo
USA
takové
činy
nedovoluje,"
pokračuje
dokument
týkající
se
Olivera
Northa.
"Zmocněnec
odpověděl,
že
Noriega
má
v
Nikaragui
velké
jmění
a
mohl
by
vykonat
mnoho
zásadních
věcí,
právě
tak,
jako
když
loni
pomohl
(USA)
vyhodit
do
povětří
sandinistickou
zbrojnici."
Plukovník
North
sdělil
tento
požadavek
svým
nadřízeným
a
náměstku
ministra
zahraničí
Elliotu
Abramsovi,
který
ho
dále
předal
ministru
zahraničí
George
Shultzovi.
Noriegův
návrh
byl
odmítnut.
Shultz
Abramsovi
stroze
řekl,
že
generálovi
by
se
mělo
sdělit,
že
svou
poskvrněnou
pověst
může
napravit
pouze
on
sám.
Konec
úzkého
vztahu
byl
na
dosah
ruky.
Během
několika
týdnů
odstranil
Noriegovu
politickou
pojistku
odhalený
skandál
Írán-Contra.
Smrt
ředitele
CIA
Williama
Caseye
a
rezignace
Olivera
Northe
umožnila
protinoriegovským
politickým
silám
získat
vliv.
Kvůli
obviněním,
vzneseným
Diazem
Herrerou,
bývalým
náčelníkem
štábu,
že
Noriega
zmanipuloval
volby
v
roce
1984
a
nařídil
zabití
Spadafory
a
Torrijose,
se
proti
němu
vzedmula
v
červnu
1987
vlna
veřejných
protestů.
Jen
málo
amerických
činitelů
ho
bylo
ochotno
dál
hájit.
Právníci
v
Miami
-
pracující
tentokrát
prakticky
bez
překážek
-
nachystali
jeho
obžalobu
z
obchodování
s
drogami
na
únor
1988.
Během
vyjednávání
s
americkými
činiteli
v
květnu
1988
o
návrhu,
že
USA
upustí
od
obžaloby
výměnou
za
jeho
rezignaci,
se
Noriega
často
téměř
plačky
tázal,
jak
se
Američané,
kterým
tak
dlouho
pomáhal,
mohli
obrátit
proti
němu.
Ani
pro
jednu
stranu
-
ani
pro
USA,
ani
pro
Noriegu
-
to
teď
není
jednoduché.
Prezident
Bush
přísahal,
že
ho
postaví
před
spravedlnost.
Noriega
se
domnívá,
že
mu
nezbývá
než
se
držet
své
moci.
Je
to
boj
kdo
s
koho
-
snad
dokonce
na
život
a
na
smrt.
Je
nakonec
Noriega
politickým
ekvivalentem
Frankensteinova
monstra,
vytvořeného
zahraniční
silou
s
dobrými
úmysly,
ale
svedeného
na
scestí?
Ne
zcela,
tvrdí
senátor
Leahy.
"Lidé
byli
ochotni
ho
kvůli
krátkodobým
ziskům
tolerovat.
To
mu
umožnilo
sílit
a
sílit,"
říká
senátor.
"Nemyslím,
že
jsme
ho
vytvořili,
ale
spíš
krmili,
vyživovali
a
nechali
ho
vyrůst,
až
byl
velký
a
silný.