Několik
minut
po
tom,
co
burza
v
pátek
uzavřela,
jsem
zavolal
senátorovi
Billu
Bradleymu
z
New
Jersey,
oznámil
mu,
že
Dow-Jonesův
index
akcií
průmyslových
společností
klesl
ke
konci
odpoledne
o
190
bodů,
a
vesele
mu
sdělil,
že
vinu
za
to
nese
on
a
jeho
kolegové
demokraté.
Odpoledne
vytvořili
velkou
překážku
návrhu
prezidenta
Bushe
na
snížení
daní
z
kapitálových
zisků,
který
tento
měsíc
naprostou
většinou
prošel
sněmovnou
a
poté
se
jevil
jako
již
hotová
věc.
Senátor
Bradley
si
myslí,
že
takové
snížení
daní
by
způsobilo
rozpad
daňové
reformy,
kterou
v
roce
1986
pomáhal
připravovat.
Ví
však,
že
nejméně
20
jeho
kolegů
demokratů
je
pro
toto
snížení,
které
je
mezi
jejich
voliči
populární,
připraveno
hlasovat.
Proto
se
postavil
do
čela
těch,
kdo
naléhají,
aby
se
tomuto
snížení
zamezilo
z
procedurálních
důvodů.
Pomáhal
přesvědčit
10
z
těchto
senátorů,
aby
jej
a
vůdce
většiny
George
Mitchella
z
těchto
důvodů
podpořili.
Konečný
termín
pro
schválení
rozpočtu
byl
15.
října,
a
tito
senátní
demokraté
odmítli
povolit
hlasování
o
přidání
kapitálových
zisků
do
rozpočtu,
protože
věděli,
že
by
prošlo.
Tím,
že
zabránili
hlasování
o
obsahu,
postavili
v
pátek
ráno
vedení
Republikánské
strany
v
Senátu
před
těžké
dilema.
Mohli
by
to
vzdát
a
doufat,
že
s
kapitálovými
zisky
uspějí
na
konci
měsíce,
nebo
by
mohli
zaujmout
strategií
Bílého
domu
a
vetovat
schválení,
dokud
se
kapitálové
zisky
nepřidají.
Hlavním
příznivcem
Bushova
návrhu
je
Americká
obchodní
komora.
Ta
přijala
strategii
Bílého
domu
v
domnění,
že
je
to
nejjistější
cesta
k
vítězství.
V
pátek
v
poledne
sdělil
jeden
vysoký
představitel
Bílého
domu
Richardu
Rahnovi,
hlavnímu
ekonomovi
komory,
že
Bílý
dům
schválený
návrh
rozpočtu
neodsouhlasí,
pokud
nebude
mít
pevnou
záruku,
že
bude
v
Senátu
povoleno
hlasování
o
obsahu.
O
dvě
hodiny
později
se
v
Kongresu
objevily
první
zmínky
o
tom,
že
vláda
odsouhlasený
návrh
schválila
aniž
by
od
senátních
demokratů
takovou
záruku
měla.
Rahn
byl
v
šoku
a
ohledně
této
záležitosti
telefonoval
do
kanceláře
Richarda
Darmana,
ředitele
Úřadu
pro
řízení
a
rozpočet
a
hlavnímu
stratégovi
vlády.
Zanechal
mu
zprávu,
ve
které
viní
Darmana
ze
zaprodanosti.
Byli
to
ale
senátní
republikáni,
kdo
se
odklonil
od
strategie
veta.
Burza
reagovala
stejně
jako
Rahn
a
při
obdržení
zprávy,
že
Darmanova
strategie
byla
opuštěna,
se
zhroutila.
Burza
koneckonců
reprezentuje
kolektivní
očekávání
ohledně
hodnoty
toku
budoucích
příjmů
národního
akciového
kapitálu,
snížených
na
současnou
hodnotu.
Proč
by
mělo
být
tak
překvapující,
že
30%
snížení
daně
z
kapitálového
zisku
bude
na
hodnotu
národního
akciového
kapitálu
mít
tak
obrovský
dopad?
Celková
hodnota
aktiv
v
soukromém
vlastnictví
bez
potíží
přesahuje
15
bilionů
dolarů.
Hodnota,
se
kterou
se
obchoduje
na
burzách,
se
blíží
ke
3
bilionům.
Kdyby
byla
daň
z
jakéhokoli
zisku
z
těchto
aktiv
zdvojnásobena,
nepřipadla
by
snad
ta
hodnota
vlastníkům
těchto
aktiv?
Není
snad
rozumné
předpokládat,
že
vaše
aktiva
by
měla
vyšší
cenu,
kdyby
vláda
najednou
prohlásila,
že
když
svůj
majetek
prodáte,
budete
si
moci
nechat
o
30
%
více
zisku,
než
jste
se
předtím
domnívali?
Letošní
stabilní
vzestup
burzy
ve
skutečnosti
souvisel
s
úspěchem
prezidenta
Bushe
při
prosazování
jeho
návrhu
o
kapitálových
ziscích.
Samotné
30%
snížení
letošních
kapitálových
zisků
činí
zhruba
50
miliard
dolarů.
Mluvíme
o
skutečných
penězích.
Když
Richard
Rahn
oznámil
finančnímu
tisku,
že
pád
burzy
byl
způsoben
překážkou
kapitálovým
ziskům,
všichni
ho
ignorovali
a
trochu
se
mu
vysmívali.
Týmy
reportérů
namísto
toho
ochotně
přijaly
myšlenku,
že
obtíže
s
financováním
převzetí
společnosti
United
Airlines
okamžitě
srazily
7
%
z
hodnoty
národního
akciového
kapitálu
a
po
celém
světě
způsobily
otřesy.
Rahn
upozorňoval
na
slona
uhánějícího
po
Wall
Street,
zatímco
ti
s
obecně
vžitými
názory
se
soustředili
na
blešku
v
podobě
společnosti
UAL.
Proč
k
tomu
dochází?
Zaprvé,
celkem
vysoký
počet
hlavních
mluvčích
na
Wall
Street
nejsou
manažeři
portfolia,
kteří
chápou,
že
hodnotu
aktiv
velmi
ovlivňuje
to,
jaké
daně
na
tato
aktiva
ukládá
vláda.
Jsou
to
ekonomové
a
finanční
zpravodajové,
kteří
souhlasí
s
názorem,
že
na
snížení
daní
z
kapitálových
zisků
vydělají
bohatí.
Přesto
si
jaksi
myslí,
že
Wall
Street
nezajímá,
že
přijde
o
snížení
daní,
které
v
pátek
ráno
vypadalo
tak
blízko
a
nyní
je
problematické.
Pondělní
zotavení
trhu
následovalo
po
víkendových
ujištěních
ze
strany
Darmana,
že
vláda
má
jiné
plány,
jak
dosáhnout
snížení,
které
je
účinné
a
rozumné.
Argument
senátora
Bradleyho
je,
že
snížení
daně
z
kapitálových
zisků
poškodí
ekonomiku
z
dlouhodobého
hlediska.
Myslí
si,
že
až
Bílý
dům
bude
nucen
žádat
o
vyšší
daně,
aby
splnil
cíle
rozpočtu,
nevyhnutelně
to
povede
ke
zvýšení
sazeb
mezních
daní
z
příjmu
v
roce
1990.
To
znamená,
že
spolu
se
snížením
daní
z
kapitálových
zisků
se
ztratí
návaznost
na
dohodu
z
roku
1986
a
politická
skutečnost
bude
tlačit
sazby
daní
z
příjmu
nahoru.
Protiargument,
který
vyslechl,
je
ten,
že
pokud
on
a
jeho
kolegové
demokrati
uspějí
při
zavržení
prezidentova
návrhu,
v
roce
1990
se
kvůli
oslabené
ekonomice
objeví
obrovský
daňový
deficit.
V
této
atmosféře
by
žádné
vážné
úvahy
o
zvýšení
daní
neexistovaly.
Pokud
však
senátor
Bradley
připustí
hlasování
o
kapitálových
ziscích,
ono
projde,
pak
vánoční
maloobchodní
prodej
bude
silnější,
místo
aby
byl
zatížen
pádem
burzy,
ekonomika
v
roce
1990
bude
silná
a
daňové
zisky
na
všech
úrovních
vlády,
včetně
vlády
v
New
Jersey,
budou
překvapivě
vysoké.
Nebude
nutné
žádné
zvýšení
daní.
Zápas
o
kapitálové
zisky
je
nejdůležitějším
zápasem
ve
městě.
Ve
Washingtonu
i
na
Wall
Street.
Pan
Wanniski
je
prezidentem
společnosti
Polyconomics
Inc.
z
města
Morristown
v
New
Jersey.