Z
hlediska
absolutní
krutosti
lze
somálský
režim
Siada
Barreho
považovat
za
světovou
jedničku.
Hlavním
důvodem,
proč
Somálsko
zůstává
málo
srozumitelné,
jsou
čísla:
pustina
řídce
zalidněná
8,5
milionu
lidmi
rozesetými
po
rozloze
téměř
o
velikosti
Texasu.
Barreho
diktatura
je
prostě
omezena
množstvím
lidí,
které
může
týrat
a
zabíjet.
Popravování
malých
dětí,
ubodávání
starších
lidí
k
smrti,
znásilňování
a
střílení
žen
a
pohřbívání
lidí
zaživa
je
jen
několik
ze
strašlivých
činů,
které
poslední
dva
roky
provádějí
somálské
ozbrojené
síly.
Až
500 000
Somálců
kvůli
tomu,
jak
se
chovají
vojska
prezidenta
Barreho,
uteklo
do
relativního
bezpečí
marxistické
Etiopie.
Například
v
přístavu
Berbera
byly
v
květnu
1988
zadrženy
a
uvězněni
stovky
mužů
ze
soupeřícího
klanu
Issaků
a
pak
v
noci
po
skupinkách
o
pěti
až
50
mužích
byli
vyvedeni
ven
na
popravu
bez
jakéhokoli
soudního
procesu.
Zbraně
nebyly
užity:
každý
muž
byl
ubodán
k
smrti
velkým
nožem.
Strašné
detaily
teprve
teď
vycházejí
najevo
na
základě
pečlivě
zapsané
zprávy,
která
je
založena
na
stovkách
rozhovorů
s
náhodně
vybranými
uprchlíky.
Tuto
studii
vypracoval
Robert
Gersony,
poradce
amerického
Ministerstva
zahraničních
věcí,
který
má
letité
zkušenosti
s
vyšetřováním
porušování
lidských
práv
na
obou
stranách
pravolevého
ideologického
předělu.
Zmíněné
události
jsou
obzvlášť
závažné
především
proto,
že
jsou
součástí
rozsáhlejšího
dramatu
ovlivňujícího
strategické
postavení
jak
Spojených
států,
tak
Sovětského
svazu
na
Somálském
poloostrově.
Tento
poloostrov
nebyl
až
do
konce
70.
let
20.
století
tak
žádaný,
jako
se
jím
náhle
stal
v
několika
posledních
týdnech.
Barreho
vláda
se
rychle
rozpadá.
Vzpoury
ničí
jeho
ozbrojené
síly
(vlastně
jen
ozbrojený
gang),
které
ovládají
méně
než
polovinu
země.
Inflace
dosahuje
rekordních
výšek.
V
zoufalství
proto
povolal
Libyjce
na
pomoc
v
boji
proti
povstalcům
ze
Somálského
národního
hnutí
na
severu,
které
představuje
pouze
jednu
z
několika
skupin
útočících
na
režim
v
hlavním
městě
Mogadišo.
Prezident
Barre,
sedmdesátiletý
samozvaný
"vědecký
socialista",
má
mocenskou
základnu
sestávající
jen
z
jeho
menšinového
klanu
Marehamů,
který
se
podle
pozorovatelů
"zužuje".
Zájem
Spojených
států
v
Somálsku
se
soustředí
na
jedinou
přistávací
dráhu
v
přístavu
Berbera,
kterou
má
americké
vojenské
letectvo
právo
užívat
za
účelem
střežení
Adenského
zálivu
a
Indického
oceánu.
Tento
pruh
betonu
je
sledován
několika
přízemními
klimatizovanými
chatrčemi,
kde
hrstka
amerických
občanů
-
za
podpory
dováženého
jídla,
chlazených
nealkoholických
nápojů
a
starých
vydání
časopisu
Sports
Illustrated
-
udržuje
radiové
spojení
s
okolním
světem.
V
uplynulých
dvou
letech
se
poušť
za
nimi
stala
územím
hromadných
poprav
a
naprosté
anarchie,
ve
které
v
důsledku
Barreho
krutosti
a
neschopnosti
už
nikdo
delší
dobu
nemá
žádnou
moc.
Dokud
soupeřící
režim
Mengistua
Hailea
Mariama
podporovaný
Sovětským
svazem
udržoval
v
sousední
Etiopii
naprostý
zmatek,
byly
Spojené
státy
nuceny
přijmout
tuto
odříznutou
dráhu
v
Berbeře
jako
vzdálenější
druhou
volbu
za
řadou
sovětských
letišť
hned
vedle.
Avšak
vzhledem
k
dramatickým
událostem
na
bitevním
poli
v
průběhu
několika
posledních
dní
a
týdnů
mohou
být
tyto
sovětské
základny
brzy
stejně
tak
ohrožené
a
odříznuté
od
světa
jako
americká
dráha.
7.
září
jsem
na
těchto
stránkách
psal
o
tom,
že
bylo
zabito
a
zajato
10 000
etiopských
vojáků
eritrejskými
a
tigrejskými
partyzány.
Nedávno
v
provincii
Wollo
tigrejské
síly
zabily,
zranily
a
zajaly
ve
středu
Etiopie
dalších
20 000
vládních
vojáků.
(Uvědomte
si,
co
tato
čísla
znamenají
-
vzhledem
k
novinovým
titulkům
věnovaným
stovkám
mrtvých
v
Libanonu,
malé
zemi
malého
strategického
významu!)
Tigrejská
vojska
jsou
nyní
200
mil
severně
od
města
Addis
Ababa
a
ohrožují
město
Dese,
což
by
odřízlo
Mengistuovo
hlavní
město
od
přístavu
Assab,
kterým
proudí
veškeré
pohonné
látky
a
další
zásoby
do
Addis
Ababy.
V
důsledku
toho
byl
Mengistu
donucen
přesunout
tisíce
vojáků
z
Eritreje
jen
proto,
aby
dohlíželi
na
toto
město,
a
jen
proto,
aby
udržel
Tigreje
v
patřičných
mezích,
tak
riskuje
ztrátu
ještě
většího
území
v
Eritreji.
Mengistu
se
dostává
do
stále
slabší
pozice:
polovina
jeho
armády
je
omezena
obranou
severního
města
Asmara
před
Eritrejci.
Čím
je
slabší,
tím
více
se
obrací
pro
pomoc
na
Spojené
státy.
Tigrejové
jsou
sice
komunisté,
ale
stejně
jako
Eritrejci
patří
mezi
nejvyhraněnější
protisovětské
partyzány
na
světě,
protože
více
než
deset
let
trpěli
leteckým
bombardováním
Mengistuovými
leteckými
silami
zásobovanými
Sovětským
svazem.
To
všechno
ve
stručnosti
znamená,
že
sovětská
vedoucí
úloha
v
Etiopii
upadá
stejně
rychle
jako
režim
prezidenta
Barreho
v
Somálsku.
Spojené
státy
tedy
mají
historickou
příležitost
zasadit
se
o
lidská
práva
v
Somálsku
a
odčinit
kotrmelce
supervelmocí
na
Somálském
poloostrově
z
konce
70.
let.
Zpět
k
Somálsku:
Ministerstvo
zahraničních
věcí
se
ke
své
cti
již
začalo
distancovat
od
Barreho,
což
odůvodňuje
svým
rozhodnutím
zveřejnit
Gersonyho
zprávu
(kterou
tisk
nevzal
na
vědomí).
Navíc
Spojené
státy
pozastavily
vojenskou
pomoc
ve
výši
2,5
milionů
dolarů
a
ekonomickou
pomoc
ve
výši
1
milionu
dolarů.
Jenže
tohle
nestačí.
Vzhledem
k
tomu,
že
Spojené
státy
jsou
i
přesto
stále
vnímány
jako
svázané
s
Barrem,
tak
až
odejde,
mohla
by
s
ním
odejít
i
přistávací
dráha.
Uvážíme-li,
jak
slabě
je
tato
dráha
zabezpečena,
lepší
volbou
-
morálně
i
strategicky
-
by
pro
Bushovu
vládu
bylo
daný
režim
veřejně
rozdrtit
tak,
aby
tomu
všichni
vlivní
Somálci
porozuměli.
Je
jisté,
že
Barreho
dny
jsou
sečteny.
Přesto
by
Spojené
státy
měly
dát
pozor
na
to,
aby
jejich
postavení
v
této
zemi
neodešlo
s
ním.
Nikdo
si
není
jistý
tím,
co
se
v
Somálsku
bude
dál
dít,
nebo
kdo
by
mohl
být
nástupcem.
Ale
jak
mi
sdělil
jeden
odborník:
"Ať
to
bude
kdokoli,
na
to,
aby
byl
horší
než
Barre,
by
se
musel
pořádně
snažit."
Přestože
si
Ministerstvo
zahraničních
věcí
připravuje
pozici
v
Somálsku
pro
období
po
Barreho
odchodu,
mělo
by
i
nadále
podporovat
dobře
míněnou
roli
bývalého
prezidenta
Cartera
coby
prostředníka
mezi
Mengistuem
a
eritrejskými
partyzány
v
Etiopii
a
zároveň
otevírat
komunikační
kanály
s
tigrejskými
povstalci
prostřednictvím
sousedního
Súdánu.
Etiopští
politici
jsou
v
celé
černé
Africe
nejvíce
erudovaní,
nejrezervovanější
a
nejkomplikovanější.
Připomeňme
si,
že
Mengistuovi
trvalo
mnoho
měsíců,
než
v
letech
1974
a
1975
v
tzv.
"plíživém
tahu"
svrhl
císaře
Haile
Selassieho.
Jednoduše
neexistuje
způsob,
jak
tajně
zosnovat
nástupnictví,
jak
je
to
občas
možné
jinde
na
tomto
kontinentě.
Jenže
Spojené
státy
mají
jednu
velkou
výhodu:
Sovětský
svaz
všichni
v
celé
Etiopii
svorně
nenávidí
za
to,
co
provedl
této
zemi
za
posledních
deset
let
-
hladomor
a
tak
vůbec.
Takže
běh
událostí
nakonec
straní
Spojeným
státům
nejen
ve
východní
Evropě,
ale
i
na
Somálském
poloostrově.
Jedinou
přítěží
Spojených
států
v
této
oblasti
jsou
zbytky
spojení
s
Barrem
a
ty
by
měly
být
rychle
přestřiženy.
Kaplan,
autor
publikace
"Surrender
or
Starve:
The
Wars
Behind
the
Famine
(Vzdej
se,
nebo
zemři
hladem:
války,
které
způsobily
hladomor)",
(nakladatelství
Westview
Press,
1988),
žije
v
Lisabonu.