Má
víc
uživatelů
drog,
než
kolik
obyvatel
má
Boston.
Třicet
čtyři
tisíc
jeho
dětí
žije
v
náhradní
rodinné
péči,
přičemž
50 000
obyvatel
nemá
vůbec
žádný
domov.
Jeho
daňový
základ
klesá,
objevil
se
deficit
rozpočtu
ve
výši
1
miliardy
dolarů
a
město
v
příštím
roce
čelí
jednáním
o
smlouvách
se
všemi
velkými
obcemi
s
vlastní
samosprávou.
Takové
je
město
New
York.
Až
se
prach
zvířený
v
nechutném
boji
o
starostu
usadí,
s
největší
pravděpodobností
se
správy
města
ujme
David
Dinkins,
muž,
který
svůj
život
zasvětil
politické
kariéře.
Řízení
největšího
a
nejdrzejšího
města
ve
Státech
sice
nemusí
být
nic
úžasného,
ale
přinejmenším
pan
Dinkins
ví,
co
od
něj
má
očekávat.
Až
kampaň
vběhne
do
cílové
rovinky,
budou
mít
voliči
přesto
nadále
jen
mlhavou
představu
o
tom,
co
oni
mohou
očekávat
od
něho.
I
po
25
letech
v
komunální
politice
zůstává
David
Dinkins
záhadou.
Tento
správce
manhattanského
obvodu
s
tichým
hlasem
a
stříbrnými
vlasy
-
první
černoch,
který
vyhrál
nominaci
demokratů
na
místního
starostu
-
nemá
žádného
významného
politického
protivníka.
Obecně
je
popisován
jako
člověk
s
hlubokými
přesvědčeními,
avšak
má
jen
málo
zásadních
politických
programů,
které
může
označit
za
vlastní.
Při
dotazu
na
největší
úspěch
ve
veřejném
životě
nejdřív
hovoří
o
kvalitách
svých
zaměstnanců.
Teď,
když
se
blíží
den
voleb,
se
dokonce
i
někteří
příznivci
ptají
na
to,
co
bude
dělat,
když
7.
listopadu
křeslo
starosty
skutečně
vyhraje.
Zajímá
je,
zda
by
dokázal
být
tvrdý
vůči
svým
dlouhodobým
spojencům
včetně
představitelů
států
a
dobrých
politických
kamarádů,
kteří
jeho
prostřednictvím
možná
budou
hledat
uplatnění.
Zajímá
je,
má-li
ekonomické
know-how,
aby
město
provedl
potenciálními
fiskálními
krizemi,
a
zajímá
je,
kdo
bude
jeho
poradcem.
Vyhraje-li,
stane
se
poddaným
svých
nejliberálnějších
příznivců,
obhajujících
takové
postupy,
jako
je
regulace
nájemného
komerčních
budov,
nebo
se
přikloní
k
zájmům
obchodníků
s
nemovitostmi,
kteří
do
jeho
kampaně
vlili
peníze?
Po
rozhodujícím
zářijovém
vítězství
v
primárkách
nad
starostou
Edwardem
I.
Kochem
až
donedávna
poměrně
bezpečně
vedl
před
svým
republikánským
protivníkem
Rudolphem
Giulianim,
bývalým
bojovníkem
proti
kriminalitě,
který
jako
kandidát
propadl.
Dinkinsovi
však
v
posledních
několika
týdnech
podrazilo
nohy
to,
že
ze
své
kampaně
finančně
podpořil
černošského
aktivistu,
odsouzeného
za
únos,
a
že
převedl
výnosy
z
prodeje
akcií
synovi.
Průzkumy
veřejného
mínění
rovněž
zaznamenaly
pokles
podpory
Davida
Dinkinse
ze
strany
židovských
voličů
a
celoměstské
předpovědi
nyní
odhadují
jeho
vedení
mezi
4
a
20
%.
Pokud
jde
o
vítězství
a
schopnost
zvládnout
post
starosty,
působí
Dinkins
v
rozhovoru
s
reportéry
a
vydavateli
deníku
Wall
Street
Journal
poměrně
sebevědomě.
"Plno
lidí
si
myslí,
že
to
vzdám,
ale
mohu
vás
ujistit,
že
k
tomu
nedojde,"
říká.
"Jsem
si
vědom
toho,
že
máme
vážné
problémy
s
rozpočtem."
Město
je
plné
stárnoucích
mostů,
vodovodních
rozvodů
a
silnic,
jež
si
vyžádají
miliardy
dolarů
na
opravu.
Obnovené
snahy
na
boj
s
drogami
a
kriminalitou
budou
rovněž
nákladné.
Představitelé
města
však
uvádějí,
že
příjmy
z
daní
ochabují.
A
po
desetiletí
výbušného
růstu
pracovních
příležitostí
na
Wall
Street
se
dá
očekávat
období
stagnace.
Koch
již
oznámil,
že
z
městského
úřadu
propustí
3 200
zaměstnanců,
avšak
to
stačit
nebude.
Kontrolor
státu
New
York
Edward
Regan
očekává
v
příštím
fiskálním
roce
schodek
rozpočtu
města
ve
výši
1,3
miliardy
dolarů,
přičemž
se
schodek
může
při
recesi
zvýšit.
Bude-li
David
Dinkins
zvolen,
patrně
nebude
mít
jinou
možnost
než
zvýšit
daně
přetíženým
sférám,
nebo
snížit
výdaje
již
tak
uskrovněným
částem
města.
"Bude
mít
před
sebou
notný
nepořádek,"
říká
předseda
městské
rady
Andrew
Stein.
"Jeho
příznivci
nejsou
zkorumpovaní,
avšak
jejich
řešením
všech
problémů
bude
zvýšení
výdajů,
jenže
on
žádné
peníze
mít
nebude."
Celkem
vzato
se
David
Dinkins
obratně
vyhnul
nepříjemné
otázce,
komu
bude
patřit
býk,
kterého
nabere
na
rohy.
Namísto
toho,
aby
se
soustředil
na
finanční
budoucnost,
se
Dinkins
prodal
jako
sjednotitel
města,
které
bylo
nedávno
poznamenáno
rasově
motivovaným
násilím,
a
jako
zklidňující
prostředek
proti
12letým
politickým
zmatkům,
vyvolaným
starostou
Kochem.
"Na
Dinkinsově
kandidatuře
je
dobré
to,
že
nabízí
naději
širokému
spektru
lidí,"
uvádí
Meyer
Frucher,
výkonný
ředitel
společnosti
zabývající
se
nemovitostmi
a
bývalý
poradce
guvernéra
Maria
Cuoma.
"Z
takové
kandidatury
mají
lidé
dobrý
pocit."
David
Dinkins
bezpochyby
je
zklidňující
činitel.
Je
to
takový
hodný
strýček,
který
si
pamatuje
narozeniny
dětí
svých
kolegů,
otevírá
dveře
ženám
a
takřka
nikdy
o
nikom
neřekne
nic
škaredého.
Navíc
loni
v
létě
vystoupil
jako
smírčí
činitel
po
znásilnění
bělošské
kondiční
běžkyně
v
Central
Parku
-
tehdy
byla
obviněna
skupina
harlemských
teenagerů
-
a
po
rasově
motivované
vraždě
černošského
mladíka
v
bělošské
čtvrti
Brooklynu
nazývané
Bensonhurst.
Místo
toho,
aby
bělošské
voliče
odradil,
jak
řada
lidí
předvídala,
David
Dinkins
naopak
přitáhl
nemálo
bělochů
díky
tomu,
že
má
pověst
člověka
s
chladnou
hlavou.
(Zachovat
si
chladnou
hlavu
je
totiž
Dinkinsovou
prioritou:
když
letos
v
létě
pršelo,
proslýchalo
se
o
něm,
že
si
až
čtyřikrát
denně
převlékal
oblek
s
vestou.)
I
když
je
horkým
kandidátem,
projevil
se
také
v
určitých
ohledech
nerozhodně
a
zazmatkoval,
což
podle
některých
lidí
snižuje
hodnověrnost
tohoto
správce
manhattanského
obvodu
a
mohlo
by
mu
to
zabránit
v
cestě
k
postu
starosty.
V
posledních
týdnech
promarnil
asi
polovinu
svého
někdejšího
33bodového
vedení
v
průzkumu
veřejného
mínění
před
Rudolphem
Giulianim.
Příběh
o
tom,
jak
nezvládl
prodej
akcií
svému
synovi
v
jedné
mediální
společnosti,
kterou
řídí
jeho
politický
ochránce
Percy
Sutton,
se
dostal
na
veřejnost
týden
před
tím,
než
se
Dinkins
postavil
tváří
v
tvář
médiím.
Zrušil
řadu
schůzek
v
rámci
kampaně
a
pro
média
byl
v
podstatě
nedostupný
do
té
doby,
než
se
aféra
uklidnila.
Při
své
kampani
nedokázal
vyvrátit
obvinění
z
toho,
že
z
ní
bylo
vyplaceno
téměř
10 000
dolarů
pro
snahy
označované
jako
"hlava
jednoho
voliče"
černošského
aktivisty
Sonnyho
Carsona,
odsouzeného
za
únos,
který
později
veřejně
přiznal,
že
je
"proti
bílým".
Kritici
uvedli,
že
zmíněná
platba
vypadala
jako
Dinkinsův
pokus
zastavit
Carsona,
aby
přestal
pořádat
konfrontační
demonstrace
s
protesty
proti
vraždě
v
Bensonhurstu
-
protesty,
jež
by
mohly
při
kampani
odradit
některé
bílé
voliče
od
volby
černošského
kandidáta.
Dinkins
neuspěl
ani
tehdy,
když
chtěl
zmírnit
obavy
židovských
voličů
z
jeho
vazeb
s
duchovním
Jessem
Jacksonem
navzdory
tomu,
že
jen
málo
lokálních
nežidovských
politiků
se
v
posledních
20
letech
natolik
vyjadřovalo
k
případům
židů
jako
právě
David
Dinkins.
Tyto
problémy
spojené
s
kampaní
zvýraznily
Dinkinsovy
potíže,
které
měl
již
předtím.
Dinkins
coby
bývalý
příslušník
námořní
pěchoty
po
svém
vstupu
do
politiky
rychle
vylétl
vzhůru,
když
se
v
50.
letech
přidal
k
demokratickému
politickému
klubu
a
spojil
se
s
lokálními
černošskými
vůdci
jako
Charles
Rangel,
Basil
Paterson
a
Percy
Sutton
a
v
roce
1965
byl
zvolen
do
státního
zastupitelstva.
Jenže
jeho
naděje
na
post
zástupce
starosty
Abrahama
Beamea,
což
byl
plán
iniciovaný
Percym
Suttonem,
ztroskotala,
jelikož
Dinkins
nepodal
-
ze
stále
ještě
ne
zcela
objasněných
důvodů
-
přiznání
daně
z
příjmu
za
čtyři
roky.
"Vždycky
mi
to
připadalo
jako
něco,
co
lze
odložit
na
zítřek,"
říkal
tenkrát.
Později
mohl
být
ještě
vděčnější
Percymu
Suttonovi
i
ostatním
lokálním
politikům
včetně
tehdejšího
předsedy
městské
rady
Paula
O'Dwyera,
když
mu
pomohli
ke
jmenování
městským
tajemníkem,
což
je
formální
pozice
odpovídající
mimo
jiné
za
správu
městských
svatebních
obřadů.
(Paul
O'Dwyer
je
nyní
jedním
z
právníků
mediální
společnosti
Percyho
Suttona.)
Zmíněný
dluh
se
dále
prohloubil
v
roce
1977,
když
Percy
Sutton
rezignoval
na
svou
pozici
správce
manhattanského
obvodu,
aby
mohl
kandidovat
na
starostu.
Sutton
k
tomu
dodává:
"Když
jsem
z
postu
odešel,
sedl
jsem
si
s
Charliem
[Rangelem],
Basilem
[Patersonem]
a
Davidem,
přičemž
se
David
zeptal:
"Kdo
bude
kandidovat
na
správce?"
a
já
řekl:
"Ty"."
David
Garth,
dlouholetý
poradce
starosty
Kocha
pro
styk
s
médii,
o
Davidu
Dinkinsovi
říká:
"Je
zosobněním
opatrovnických
tendencí.
Jenže
je
tak
slušný,
až
na
to
lidé
zapomínají."
Dinkins
dvakrát
výrazně
prohrál,
než
byl
v
roce
1985
konečně
zvolen
správcem
městského
obvodu.
Většinou
se
o
něm
říká,
že
z
té
pozice
příliš
nevytěžil
a
byl
mezi
ostatními
lokálními
politiky
znám
tím,
že
se
těžko
rozhodoval
před
finančním
výborem,
který
schvaluje
klíčová
rozhodnutí
týkající
se
rozpočtu
a
využití
půdy.
Jeho
kolegové
dnes
pobaveně
vzpomínají
na
to,
jak
se
ta
jednání
vlekla
až
do
časných
ranních
hodin,
když
Dinkins
převelel
zaměstnance
z
jednacích
místností
do
své
kanceláře,
aby
hromadně
prodiskutovali
některé
kontroverzní
návrhy.
"Naučil
mě,
že
ve
tři
ráno
je
lepší
pít
bylinkový
čaj
než
kafe,
to
mu
nemohu
upřít,"
uvádí
místostarosta
Robert
Esnard.
Jeho
váhání
mu
často
zabránilo
podílet
se
na
konečné
podobě
věcí,
tvrdí
kritici.
Při
proslovech
během
kampaně
nezřídka
zdůrazňuje,
že
byl
jediným
členem
rozpočtového
výboru,
který
hlasoval
proti
kontroverznímu
stavebnímu
projektu
na
Columbus
Circle
v
Manhattanu.
Jenže
členové
výboru
říkají,
že
se
tak
dlouho
rozhodoval,
jak
hlasovat,
až
v
době,
kdy
se
rozhodl,
bylo
příliš
pozdě
na
to,
aby
přetáhl
ostatní
členy
na
svou
stranu.
Jeden
zástupce
města
říká:
"Všichni
ostatní
měli
již
svá
želízka
v
ohni.
Dokázal
by
toho
mnohem
víc,
kdyby
se
rychleji
rozhodoval."
O
jednom
členovi
výboru,
správci
Bronxu
Ferdinandu
Ferrerovi,
se
říkalo,
že
byl
z
chování
Dinkinse
na
mnoha
jednáních
tak
netrpělivý,
že
mu
až
takřka
do
konce
primárek
odpíral
podporu
při
kampani
na
starostu.
"Občas
jsem
míval
problémy
s
tím,
jak
dlouho
se
rozhodoval,"
přiznává
Ferdinand
Ferrer,
avšak
popírá,
že
by
mu
upíral
podporu
-
naopak
prý
tohoto
demokratického
kandidáta
silně
podporuje.
Manažer
Dinkinsovy
kampaně
a
bývalý
personální
ředitel
Bill
Lynch
popírá,
že
by
se
správce
Manhattanu
přespříliš
dlouho
rozhodoval
ohledně
závažných
otázek.
"Automaticky
jsme
neschvalovali
všechno,
co
se
nám
dostalo
na
stůl,"
říká
Bill
Lynch.
Někdy,
když
David
Dinkins
během
kampaně
něco
řeší,
se
dostává
do
podobných
problémů.
Někteří
jeho
příznivci
byli
letos
v
létě
udiveni,
když
Dinkins
navrhl
zmírnění
zákona,
který
zakazuje
státním
zaměstnancům
vstupovat
do
stávky.
Tuto
poznámku
stáhl.
Když
poté
stál
na
straně
stávkujícího
nemocničního
personálu,
někteří
příznivci
se
obávali
ještě
víc,
aby
Dinkins
neudělal
špatný
krok
před
nadcházejícím
jednáním
se
zástupci
města.
A
pak,
dva
dny
před
obdržením
souhlasu
ekologických
skupin
slíbil,
že
vydá
tříleté
moratorium
na
stavbu
spaloven
odpadků.
Toto
prohlášení
hodně
kritizoval
starosta
Koch,
který
Dinkinse
podporoval,
jelikož
město
čelí
krizi
z
nadmíry
odpadků
a
už
utratilo
5
milionů
dolarů
za
plán
spalovny,
který
na
základě
Dinkinsova
návrhu
přijde
vniveč.
Jeho
veřejná
prohlášení
byla
někdy
matoucí,
ovšem
jeho
písemné
výroky
trvaleji
vykazovaly
známky
naladění
proti
pokroku.
Staví
se
za
regulaci
nájmu
komerčních
prostor,
což
by
podle
finančníků
znamenalo
omezení
zájmu
investorů
o
střed
města.
Když
kulminuje
krize
z
nedostatku
pracovních
sil,
navrhuje
propojení
finančních
dotací
města
s
podniky
tak,
aby
najímaly
co
nejvíc
obyvatel
New
Yorku.
Nebudou-li
mít
místní
pracovní
síly
dostatečnou
kvalifikaci,
mohla
by
tato
politika
podle
řady
odborníků
vyhnat
tyto
podniky
z
města.
A
upřednostňuje
přístup
založený
na
užší
spolupráci
se
sousedními
státy
New
Jersey
a
Connecticut
v
boji
proti
společnostem,
které
uvažují
o
přesunu
zaměstnanců
z
New
Yorku.
Nemálo
představitelů
ekonomického
rozvoje
uvádí,
že
agresivní
přístup
Kochovy
administrativy
pomohl
zachránit
5 000
pracovních
pozic
v
Chase
Manhattan
Bank,
aby
nebyly
přesunuty
na
druhou
stranu
řeky
Hudson.
Jenže
Dinkinsovy
sloupy
ekonomie
komunitu
podniků,
z
níž
čerpá
velkou
podporu,
evidentně
nijak
neznepokojují.
Steven
Spinola,
prezident
průmyslové
organizace
Rada
pro
nemovitosti
města
New
York,
říká,
že
Dinkinsův
"program
ekonomického
rozvoje
je
krátkozraký,
ale
při
podrobnější
analýze
může
být
docela
rozumný".
Nejužší
kruh
Dinkinsových
poradců
patrně
obsahuje
jak
ideologické
teoretiky,
tak
pragmatiky,
takže
voliči
mají
k
dispozici
jen
málo
vodítek
k
tomu,
aby
určili,
kdo
bude
mít
větší
vliv.
Klíčovým
mužem
patrně
je
manažer
kampaně
Bill
Lynch.
Tento
neupravený
buclatý
synek
longislandského
pěstitele
brambor
je
zkušeným
odborovým
předákem,
který
se
podílel
na
prezidentských
kampaních
senátora
Edwarda
Kennedyho
a
Jacksona.
Ale
když
Dinkinsova
kampaň
v
tomto
měsíci
tvrdě
narazila,
říká
se,
že
aktivnější
roli
při
budování
strategie
převzal
Andrew
Cuomo,
politicky
vyhraněný
syn
newyorského
guvernéra.
Další
blízkou
přívrženkyní
je
Ruth
Messingerová,
členka
manhattanské
městské
rady,
jejíž
některé
programy,
například
regulace
nájemného
komerčních
budov,
si
proklestily
cestu
do
Dinkinsových
politických
prohlášení.
Pokud
bude
mít
tato
žena
na
Dinkinse
i
nadále
vliv,
což
někteří
lidé
předpokládají,
jeho
politika
starosty
by
se
mohla
začít
ještě
více
orientovat
proti
rozvoji.
Avšak
Nathan
Leventhal,
prezident
společnosti
Lincoln
Center,
který
stál
v
čele
Dinkinsova
týmu
pro
přechodné
období,
je
mnohem
konzervativnější,
stejně
jako
výkonný
ředitel
realitní
společnosti,
další
člen
blízkého
kruhu
poradců.
David
Dinkins
dále
uvedl,
že
ekonomické
rady
bude
získávat
od
výboru,
jehož
členy
budou
prezident
společnosti
American
Express
Co.,
James
D.
Robinson
III,
investiční
bankéř
Felix
Rohatyn,
specialista
na
účelové
odkupy
akcií
společností
Reginald
Lewis
a
právník
Joseph
Flom.
Někteří
představitelé
obchodní
sféry
a
další
se
také
domnívají,
že
by
Dinkins
mohl
předat
velkou
míru
zodpovědnosti
do
rukou
místostarosty
se
silným
administrativním
zázemím.
Jména
potenciálních
zástupců,
která
se
objevila,
zahrnují
bývalého
kandidáta
na
post
starosty
Richarda
Ravitche,
Franka
Macchiarola,
který
pracoval
v
řídící
funkci
newyorského
ministerstva
školství
jako
Schools
Chancellor,
a
jména
Leventhal
a
Gliedman.
Dále
tu
jsou
Dinkinsovi
dlouholetí
kolegové
z
Harlemu,
například
poslanec
Rangel,
bývalý
místostarosta
Paterson
a
Percy
Sutton.
Po
získání
skutečně
vlivných
funkcí
by
tito
muži
vytvořili
černošskou
starou
politickou
gardu
New
Yorku,
méně
konfrontační
než
mladší,
více
aktivisticky
orientovaní
členové
černošské
politické
scény,
která
má
zázemí
především
v
Brooklynu.
(Součástí
síly
Davida
Dinkinse
je
schopnost
získat
podporu
brooklynských
a
harlemských
frakcí.)
"Víme,
že
město
čelí
mnoha
překážkám,"
říká
Paterson,
bývalý
právní
partner
Davida
Dinkinse.
"Pokud
si
kdokoli
z
nás
myslí,
že
Davidovo
odhodlání
stát
se
co
možná
nejlepším
starostou
kvůli
jeho
závazkům
k
nám
odsuneme
na
vedlejší
kolej,
dělá
obrovskou
chybu."
Ruth
Messingerová,
o
níž
se
předpokládá,
že
obsadí
volnou
pozici
správce
městského
obvodu,
z
níž
Dinkins
odchází,
dodává:
"Musíte
si
pamatovat,
že
David
je
pragmatik."
Jenže
Dinkinsova
pragmatičnost
s
sebou
obvykle
nese
více
než
jen
odhodlání
znalce
nerozzlobit
politickou
scénu.
Když
je
při
rozhovoru
dotázán,
zda
jako
starosta
plánuje
reformu
politického
"poddanství",
která
spasí
vysokou
neefektivitu
newyorského
školského
systému,
překvapeně
se
zarazí.
"Probereme
a
prodiskutujeme
některé
problémy,
ale
změnit
politický
systém?
Ne,
ne,"
říká
a
kroutí
hlavou.
Navzdory
mnohým
pochybám
ohledně
jeho
kandidatury
se
od
bělošských
Newyorčanů
-
kteří
dali
Dinkinsovi
30
%
hlasů
v
primárkách
-
neočekává,
že
by
ho
opustili
v
takovém
počtu,
aby
volba
padla
na
Rudolpha
Giulianiho.
Tento
bývalý
právní
zástupce,
který
vedl
žaloby
proti
obviněným
od
mafiánských
bossů
až
po
výkonné
pracovníky
na
Wall
Street,
úspěšně
zpochybnil
etické
normy
Davida
Dinkinse,
ale
zatím
se
mu
nepodařilo
vzbudit
nadšení
ohledně
své
vlastní
kandidatury.
Jako
republikán
v
převážně
demokratickém
městě
je
Rudolph
Giuliani
jasným
outsiderem.
Vzhledem
k
tomu,
že
kandiduje
poprvé,
si
jen
pomalu
osvojuje
jemné
nuance
newyorského
politikaření.
Rudolph
Giuliani
zjišťuje,
že
si
Dinkins
během
mnoha
let
strávených
ve
veřejném
životě
vybudoval
velmi
dobrou
pověst,
díky
níž
dosud
voliči
přehlíželi
určité
jeho
nedostatky.
"Hlavní
věc
je,
že
to
je
upřímný
a
slušný
člověk,"
říká
Malcolm
Hoenlein,
představitel
židovské
komunity.
"Podle
mě
bude
David
nakonec
posuzován
podle
toho,
jaký
opravdu
je."