Prezident
Bush
trvá
na
tom,
že
to
bude
skvělý
nástroj
na
omezení
rozpočtového
schodku
a
odstranění
tuku
z
vládních
programů.
Chce
to
hned
teď.
Ne
tak
rychle,
říká
oklahomský
poslanec
Mickey
Edwards,
také
jeden
z
republikánů.
"Považuji
to
za
jednu
z
nejhloupějších
myšlenek
20.
století,"
říká.
Je
to
právo
vetovat
rozpočtové
položky,
postup,
který
prezidentovi
umožní
z
nějakého
velkého
návrhu
zákona
o
výdajích,
který
již
prošel
Kongresem,
odstranit
jednotlivé
položky,
aniž
by
vetoval
celý
zákon.
Ať
si
o
té
myšlence
myslí
kdokoli
cokoli,
je
to
mnohem
více
než
rozpočtový
trik,
kterým
se
zdá
být
na
první
pohled.
Je
to
spíše
nástroj,
který
může
otřást
celým
vztahem
prezidenta
k
demokratům
i
republikánům
v
Kongresu,
podstatně
zvýšit
pravomoc
prezidenta,
a
tudíž
i
změnit
způsob
jednání
vlády.
Prezident
Bush
má
o
právo
vetovat
rozpočtové
položky
velký
zájem
a
dlouho
usiloval
o
zákon,
který
by
něco
takového
prezidentovi
umožňoval.
Nyní
Bílý
dům
prohlašuje,
že
se
nemusí
spoléhat
na
to,
že
Kongres
-
který
neprojevil
žádnou
ochotu
autoritě
prezidenta
ustoupit
-
právo
veta
rozpočtových
položek,
o
které
usiluje,
schválí.
Mluvčí
Bílého
domu
minulý
týden
uvedli,
že
Bush
zvažuje,
že
prostě
prohlásí,
že
Ústava
mu
takovou
moc
dává,
a
právo
vetovat
rozpočtové
položky
uplatní,
čímž
spustí
soudní
proces,
který
rozhodne,
zda
toto
právo
má.
Ačkoli
by
to
mohlo
znít
jako
tajný
manévr,
který
nikoho
kromě
Washingtonu
nezajímá,
vyvolalo
by
to
politické
zemětřesení.
"Dopady
jsou
obrovské,"
říká
poslanec
Don
Edwards,
kalifornský
demokrat,
který
je
vysoce
postaveným
členem
sněmovního
Justičního
výboru.
"Je
to
skutečná
zbraň
vyzývající
Kongres
k
osobnímu
souboji."
Poradci
Bílého
domu
vědí,
že
je
to
krok,
který
nelze
udělat
snadno
-
a
z
tohoto
důvodu
si
prezident
letos
možná
zahájení
testovacího
případu
rozmyslí.
Někteří
hlavní
poradci
tvrdí,
že
společně
s
dalšími
boji
o
omezení
daně
z
kapitálového
zisku
a
s
nejasně
se
rýsujícím
návrhem
na
snížení
rozpočtu
má
Bush
s
Kongresem
rozehraných
sporů
až
dost.
Raději
by
právo
veta
rozpočtových
položek
odložili
alespoň
na
příští
rok.
Bushe
a
některé
další
poradce
to
však
stále
silně
táhne
k
myšlence
právo
veta
rozpočtových
položek
vyzkoušet.
Tato
myšlenka
se
objevila
minulý
týden,
když
viceprezident
Dan
Quayle
veřejně
v
Chicagu
řekl,
že
Bush
hledá
nějaký
testovací
případ.
Tiskový
tajemník
Bílého
domu
Marlin
Fitzwater
potvrdil,
že
se
Bush
o
tuto
myšlenku
zajímá,
ale
upozornil,
že
ještě
není
pevné
rozhodnut,
že
to
zkusí.
Bush,
bývalý
prezident
Reagan
a
mnoho
konzervativních
aktivistů
tvrdí,
že
právo
vetovat
rozpočtové
položky
by
udělalo
mnoho
pro
obnovení
kázně
v
rozpočtovém
procesu.
Tvrdí,
že
prezident
potřebuje
mít
možnost
chirurgicky
odstranit
nákladné
projekty
volebních
kampaní,
které
jsou
spojeny
s
velkými
souhrnnými
výdajovými
návrhy.
Tyto
zákony
nelze
snadno
vetovat
celé,
protože
jsou
často
nutné,
aby
udržely
vládu
v
provozu.
Konzervativci
poznamenávají,
že
43
guvernérů
může
právo
veta
rozpočtových
položek
použít
pro
státní
rozpočty.
A
aby
se
to
ještě
vyostřilo,
začínají
někteří
konzervativní
právní
teoretikové
tvrdit,
že
Bush
nepotřebuje
čekat
na
zákon,
který
mu
toto
veto
dá,
protože
toto
právo
je
už
součástí
Ústavy.
Svůj
argument
zakládají
na
větě
zakotvené
v
Ústavě
v
článku
I
v
odstavci
7,
která
říká:
Každá
směrnice,
usnesení
nebo
hlasování,
kde
je
nutná
shoda
Senátu
a
Sněmovny
reprezentantů
(s
výjimkou
otázky
odročení),
musí
být
předložena
prezidentovi
Spojených
Států
a
nabýt
právní
moci
může,
až
když
ji
schválí...
nebo
neschválí..."
Tato
věta,
jak
tvrdí,
má
rozšiřovat
větu
předchozí,
která
stanovuje,
že
prezident
může
vetovat
"návrh
zákona",
a
je
dost
obecná
na
to,
aby
mu
umožnila
vyškrtnout
položky
a
dodatky
uvnitř
zákona.
Vůdce
senátní
menšiny
Robert
Dole
(republikán
za
Kansas)
tento
argument
za
sebe
přijímá
a
na
počátku
tohoto
roku
veřejně
tlačil
na
Bushe,
"aby
použil
právo
vetovat
rozpočtové
položky
a
umožnil
soudům
rozhodnout,
zda
to
je,
či
není
ústavní".
Není
téměř
pochybnosti,
že
tento
krok
by
soudy
ihned
odmítly
a
rychle
by
ho
poslaly
k
Nejvyššímu
soudu,
aby
jej
definitivně
vyřešil.
"Je
to
důležitá
otázka
a
nebudou
to
chtít
nechat
na
nižších
soudech,"
uvádí
Stephen
Glazier,
newyorský
státní
zástupce,
jehož
spisy
byly
nápomocny
při
protlačování
myšlenky,
že
prezident
již
má
právo
vetovat
rozpočtové
položky.
Poslanec
Edwards,
kalifornský
demokrat,
je
jeden
z
těch,
kdo
slibuje,
že
bude
Bushe
ihned
hnát
před
soud
se
slovy,
že
právo
veta
rozpočtových
položek
by
rozšířilo
prezidentské
pravomoci
daleko
více,
než
měli
tvůrci
Ústavy
na
mysli.
"Staví
to
prezidenta
do
oblasti
zákonodárství,"
prohlašuje.
"To
není
to,
co
měli
naši
předci
na
mysli."
Poslanec
Edwards
tvrdí,
že
kromě
toho,
že
právo
vetovat
rozpočtové
položky
poskytne
prezidentovi
pravomoc
měnit
návrhy
výdajů,
které
se
mají
tvořit
v
Kongresu,
umožní
hlavě
státu
také
vydírat
zákonodárce.
Poznamenává,
že
jako
zákonodárce
z
oblasti
San
Francisca
bojuje
každý
rok
o
zachování
federálních
dotací
pro
systém
Bay
Area
Rapid
Transit.
Pokud
by
prezident
měl
právo
vetovat
rozpočtové
položky
a
chtěl
ho
přinutit
podpořit
nějakou
spornou
aktivitu
v
zahraniční
politice,
říká
poslanec
Edwards,
může
zavolat
a
prohlásit,
že
sám
zruší
dotace
pro
BART,
jestliže
se
poslanec
"nepřizpůsobí"
této
zahraničně-politické
záležitosti.
Obhájci
tvrdí,
že
prezident
by
využil
práva
veta
rozpočtových
položek
spravedlivěji
než
takto.
Avšak
s
tímto
nástrojem
může
být
i
jiný
problém:
navzdory
všemu
tomu
politickému
strachu,
který
způsobí,
nemusí
být
pro
snižování
deficitu
účinný.
Velkých
soust
vládního
rozpočtu,
jako
jsou
nárokové
programy
sociálního
a
zdravotního
pojištění,
by
se
netýkalo.
Guvernéři
zjistili,
že
aby
si
udrželi
politický
respekt,
musí
tohoto
nástroje
používat
zřídka.
A
není
ani
jisté,
že
by
právo
vetovat
rozpočtové
položky
ohrozilo
některé
projekty
volební
kampaně,
protože
takové
programy
bývají
spíše
než
v
samotných
oficiálních
návrzích
na
seznamu
neformálních
hlášení
z
konferencí,
které
doprovázejí
návrhy
výdajů.
Obhájci
ale
stále
tvrdí,
že
právo
veta
by
mělo
na
všechny
návrhy
úprav
rozpočtu
"chladící
účinek",
jak
to
nazývá
Glazier.
Říkají,
že
zákonodárci
by
se
měli
v
první
řadě
vyhnout
tomu,
aby
do
zákonů
zahrnovali
mnoho
výdajových
projektů,
protože
hrozí
zmatky,
až
tyto
návrhy
budou
později
vetem
rozpočtových
položek
vyňaty.
Ať
už
bude
mít
testovací
případ
jakýkoli
výsledek,
prezident
Bush
se
bude
muset
pohybovat
opatrně,
protože
pouhý
pokus
mu
může
"znepřátelit
nejen
demokraty,
ale
i
republikány",
říká
Louis
Fisher,
vědecký
pracovník
z
Výzkumné
služby
Kongresu,
který
se
specializuje
na
vztahy
mezi
výkonnými
a
zákonodárnými
složkami.
Republikáni
i
demokraté
mají
stejný
zájem
"na
tom,
jak
systém
funguje,"
poznamenává.
Opravdu,
ačkoli
většina
republikánů
právo
veta
rozpočtových
položek
podporuje,
někteří,
od
liberálního
oregonského
senátora
Marka
Hatfielda
ke
konzervativnímu
poslanci
Edwardsovi,
jsou
proti.
Poslanec
Edwards
je
ztělesněním
tradičního
konzervativního
pohledu,
že
je
chybou
dát
do
rukou
jediné
osoby
tolik
pravomocí.
Jak
poznamenává,
konzervativci,
kteří
dnes
podporují
právo
vetovat
rozpočtové
položky,
by
toho
mohli
později
litovat:
"Jednou
budete
mít
zase
demokratického
prezidenta",
který
bude
těchto
rozšířených
pravomocí
využívat
proti
těm
samým
konzervativcům.
Každá
směrnice,
usnesení
nebo
hlasování,
kde
je
nutná
shoda
Senátu
a
Sněmovny
reprezentantů
(s
výjimkou
otázky
odročení),
musí
být
podle
předpisů
a
omezení
předepsaných
pro
případy
návrhů
zákona
předložena
prezidentovi
Spojených
Států,
a
když
ji
schválí,
teprve
pak
může
nabýt
právní
moci,
když
ji
neschválí,
musí
ji
v
Senátu
a
Sněmovně
reprezentantů
schválit
dvě
třetiny.