| s-1
| Taky
jsem
je
tenkrát
začala
vítat
a
mávala
jsem
na
jedno
auto
.
|
| s-2
| Zastavilo
a
říkala
jsem
:
"
Vezmete
mě
domů
?
"
|
| s-3
| Bylo
tam
asi
šest
vojáků
,
ale
šarže
nevím
,
v
tom
jsem
se
nevyznala
.
|
| s-4
| Bylo
to
na
Václaváku
.
|
| s-5
| Celá
šťastná
,
že
mě
vzali
,
jsem
říkala
:
"
Ale
musíte
jet
napravo
.
"
|
| s-6
| Od
muzea
napravo
,
byla
jsem
v
Londýnské
.
|
| s-7
| Jeli
nalevo
tou
ulicí
,
jak
je
teď
Vinohradská
.
|
| s-8
| Ta
napravo
se
tenkrát
jmenovala
.
.
.
|
| s-9
| Počkejte
.
|
| s-10
| Po
nějakém
německém
generálovi
.
|
| s-11
| Najednou
jsem
cítila
revolver
tady
v
žebrech
.
|
| s-12
| Řekla
jsem
:
"
Kam
mě
vezete
?
"
|
| s-13
| Tenkrát
jsem
byla
ještě
mladá
,
dobře
jsem
vypadala
a
vezli
mě
někam
za
Vršovice
do
polí
.
|
| s-14
| Nevím
,
kam
to
bylo
,
co
za
Vršovicemi
je
.
|
| s-15
| Strašnice
a
Zahradní
Město
.
.
.
|
| s-16
| Šest
chlapů
mě
znásilnilo
.
|
| s-17
| Chudinko
.
|
| s-18
| Vždycky
jeden
stál
s
revolverem
nade
mnou
,
a
kdybych
bývala
křičela
,
tak
bylo
po
mně
.
|
| s-19
| Ještě
jsem
měla
tolik
instinktu
.
|
| s-20
| Potom
odjeli
,
nechali
mě
tam
a
musela
jsem
dělat
jako
že
nic
.
|
| s-21
| Měla
jsem
strach
,
že
mě
zastřelí
.
|
| s-22
| Bylo
mně
hrozně
.
|
| s-23
| Nějak
jsem
se
dostala
domů
,
už
nevím
jak
.
|
| s-24
| To
byl
ten
nejhroznější
zážitek
.
|
| s-25
| Domovník
ze
vzteku
,
že
nedostal
byt
po
Němcovi
,
počítal
s
tím
.
.
.
|
| s-26
| Můj
muž
byl
pryč
,
schovával
se
u
milenky
.
.
.
|
| s-27
| To
jsem
vám
neřekla
.
|
| s-28
| Po
válce
přišel
ke
mně
do
bytu
člověk
s
velkou
hvězdou
.
|
| s-29
| Říkal
,
že
se
jmenuje
Šibrava
a
že
našli
mého
muže
na
ulici
.
|
| s-30
| Říkal
,
že
mluvil
německy
,
že
ho
zachránil
a
že
ho
mají
schovaného
u
sebe
.
|
| s-31
| Říkala
jsem
:
"
Vždyť
uměl
perfektně
česky
,
jak
to
že
mluvil
německy
?
"
|
| s-32
| Byla
jsem
tenkrát
celá
pryč
,
že
ho
našli
a
chtěla
jsem
mu
pomoci
.
|
| s-33
| "
Počkejte
,
já
s
sebou
vezmu
nějaké
cigarety
a
alkohol
.
"
|
| s-34
| "
Ne
ne
ne
,
všechno
má
,
všechno
má
,
jenom
pojďte
s
námi
.
|
| s-35
| Potřebujeme
doklad
,
že
má
ženu
Židovku
,
a
potvrzení
od
revoluční
gardy
.
"
|
| s-36
| Bylo
to
těsně
po
tom
,
jak
jsem
se
vrátila
.
|
| s-37
| Rusové
tam
ještě
nebyli
.
|
| s-38
| Vzala
jsem
ten
doklad
.
.
.
|
| s-39
| Ještě
jsem
ho
neměla
.
|
| s-40
| Tenkrát
byla
revoluční
garda
ve
Štěpánské
ulici
ve
škole
a
tam
seděly
děti
,
takoví
hitlerčíci
,
a
řvaly
.
|
| s-41
| Plakaly
?
|
| s-42
| Prosím
?
|
| s-43
| Plakaly
,
nebo
jak
řvaly
?
|
| s-44
| Malé
děti
,
takoví
hitlerčíci
.
|
| s-45
| Ano
.
|
| s-46
| Ty
,
které
byly
u
Hitlerjugend
.
|
| s-47
| Brečely
?
|
| s-48
| Seděly
tam
na
schodech
a
brečely
.
|
| s-49
| Šla
jsem
k
vedoucímu
a
všechno
jsem
mu
to
vypravovala
-
kde
jsem
byla
a
že
potřebuju
povolení
,
abych
se
mohla
pohybovat
.
|
| s-50
| Dal
mi
potvrzení
,
že
se
vyjímám
,
že
nejsem
Němkyně
a
že
jsem
byla
v
Terezíně
.
|