| s-1
| Tehdy
jste
se
poprvé
dostala
do
židovského
prostředí
?
|
| s-2
| Ano
,
v
přeškolovacím
kurzu
a
pak
na
Hagiboru
.
|
| s-3
| V
Jihlavě
jsem
měla
známé
jak
Židy
,
tak
křesťany
.
|
| s-4
| Nezajímala
jsem
se
o
to
,
kdo
je
Žid
nebo
kdo
je
křesťan
,
pro
mě
je
člověk
člověk
.
|
| s-5
| Ať
je
to
takové
národnosti
nebo
takového
náboženství
,
na
tom
vůbec
nesešlo
.
|
| s-6
| Ještě
bych
chtěla
vzpomenout
,
že
na
podzim
roku
1938
,
když
se
obsazovaly
Sudety
,
mě
rodiče
poslali
posledním
letadlem
do
Anglie
.
|
| s-7
| Předpokládala
jsem
tehdy
,
že
bude
válka
.
|
| s-8
| Vím
,
že
jsem
letěla
buď
těsně
před
prezidentem
Benešem
,
nebo
těsně
po
něm
.
|
| s-9
| Myslím
,
že
to
bylo
22
.
září
,
a
vím
,
že
to
bylo
poslední
letadlo
.
|
| s-10
| Tam
byla
babička
a
strýc
,
pár
dní
jsem
byla
u
nich
.
|
| s-11
| Pak
mě
strčili
do
penzionátu
,
abych
se
naučila
anglicky
.
|
| s-12
| To
jsem
se
naučila
,
ale
dneska
už
to
neumím
.
|
| s-13
| Byla
jsem
nešťastná
.
|
| s-14
| Strašně
se
mně
stýskalo
po
rodičích
,
což
bylo
vždycky
v
životě
,
když
jsem
byla
v
létě
někde
v
penzionátě
.
|
| s-15
| Vždycky
jsem
tam
brečela
a
každý
rok
jsem
se
tam
hrozně
těšila
.
|
| s-16
| Když
to
potom
vypadalo
,
že
může
být
válka
,
tak
se
celý
penzionát
stěhoval
do
Cornwallu
,
v
cípu
,
to
je
jihozápad
Anglie
.
|
| s-17
| Tam
jsem
psala
denně
dopisy
domů
.
|
| s-18
| Namalovala
jsem
tak
,
jak
neumím
malovat
,
holčičku
,
jak
klečí
a
jak
prosí
,
a
slzičky
,
jak
kapají
,
aby
mě
vzali
rodiče
domů
.
|
| s-19
| Po
dlouhém
prošení
jsem
těsně
před
Vánocemi
jela
domů
a
cesta
byla
dost
nepříjemná
,
protože
jsem
jela
lodí
.
|
| s-20
| Nechtěla
jsem
čekat
,
až
bude
nějaké
letadlo
volné
.
|
| s-21
| Do
Anglie
jsem
letěla
.
|
| s-22
| Jelo
se
přes
Německo
,
byly
v
člověku
trochu
obavy
.
|
| s-23
| Přistání
v
Holandsku
,
ale
pak
přes
Německo
a
v
Praze
už
mě
čekali
rodiče
.
|
| s-24
| Ještě
jsme
bydleli
v
Jihlavě
a
jeli
jsme
domů
do
Jihlavy
.
|
| s-25
| Musím
říct
,
teď
ex
post
,
že
jsem
hrozně
ráda
,
že
jsem
se
vrátila
,
že
jsem
ještě
nějaké
roky
byla
s
rodiči
.
|
| s-26
| Nikdy
jsem
toho
nelitovala
,
že
jsem
se
vrátila
,
koncentrák
nekoncentrák
.
|
| s-27
| Byla
jsem
ráda
,
že
jsem
se
vrátila
.
|
| s-28
| Když
jste
se
potom
přestěhovali
do
Prahy
,
tak
jste
se
zapojila
do
práce
v
přeškolovacím
centru
.
|
| s-29
| Co
bylo
potom
?
|
| s-30
| To
běželo
až
do
odchodu
do
koncentráku
.
|
| s-31
| Šla
jsem
s
druhým
transportem
,
který
šel
z
Prahy
,
z
tehdejšího
Československa
.
|
| s-32
| To
znamená
10
.
října
,
houby
,
18
.
října
1941
.
|
| s-33
| Normálně
to
vím
,
dneska
to
nevím
.
|
| s-34
| Osmnáctého
října
byl
nástup
ve
Veletržním
paláci
,
21
.
se
odjíždělo
a
22
.
jsme
přijeli
do
Lodže
.
|
| s-35
| Všechno
bylo
samozřejmě
hororové
,
rozloučení
se
známými
.
|
| s-36
| Už
rok
před
tím
se
odevzdalo
veškeré
zlato
a
stříbro
a
všechno
se
hlásilo
.
|
| s-37
| Potom
se
smělo
vzít
s
sebou
padesát
kilo
na
osobu
,
tak
jsme
brali
oblečení
.
|
| s-38
| Známí
nás
doprovodili
k
Veletržnímu
paláci
,
kde
jsme
se
rozloučili
a
už
klapla
brána
.
|
| s-39
| Nevím
,
jestli
vrátka
nebo
brána
,
už
jsme
byli
vevnitř
.
|
| s-40
| Rozdělilo
se
to
na
větší
místnosti
,
kde
už
byla
napsaná
na
zemi
čísla
,
měla
jsem
číslo
678
.
|
| s-41
| Bylo
tam
málo
místa
,
tak
se
přes
den
daly
matrace
na
hromadu
.
|
| s-42
| Nebyly
to
naše
,
které
jsme
si
přivezli
,
to
jsme
směli
.
|
| s-43
| Ty
tam
asi
zůstaly
,
myslím
si
,
na
další
transport
,
my
jsme
je
měli
zřejmě
z
toho
prvního
.
|
| s-44
| 21
.
ráno
se
nastupovalo
,
mám
dojem
,
v
Holešovicích
.
|
| s-45
| Ještě
byla
tma
,
v
říjnu
už
je
taky
ráno
tma
.
|
| s-46
| Vagóny
byly
normálně
osobní
,
sedělo
se
,
nebyly
to
dobytčáky
jako
potom
.
|
| s-47
| Strašně
na
mě
ovšem
působilo
,
že
z
venku
,
stáli
asi
na
stupátkách
,
věčně
svítili
s
velkými
baterkami
kolem
vagónů
.
|
| s-48
| Zřejmě
aby
bylo
vidět
,
jestli
se
někdo
nepokouší
vyskočit
.
|
| s-49
| Druhý
den
jsme
přijeli
do
Lodže
.
|
| s-50
| Nevěděli
jsme
,
kam
jedeme
,
nebo
jsme
se
to
dozvěděli
až
po
cestě
.
|