s-1
| Moje
teta
.
|
s-2
| To
bylo
všechno
.
|
s-3
| Sestra
se
švagrem
nemohli
.
|
s-4
| Brali
se
v
říjnu
před
námi
a
ona
už
čekala
miminko
,
takže
sem
do
Plzně
jet
nemohla
.
|
s-5
| Vlastně
jsme
sem
do
Plzně
jeli
jenom
v
jednom
autě
.
|
s-6
| Tady
jsme
se
oddali
a
šli
jsme
do
kostela
.
|
s-7
| Když
jsme
tam
přišli
,
to
jsem
vůbec
nevěděla
,
najednou
začaly
hrát
varhany
a
začala
zpívat
nějaká
paní
.
|
s-8
| Podle
hlasu
jsem
poznala
,
že
je
to
jedna
známá
mých
rodičů
.
|
s-9
| Byla
to
paní
mistra
v
pivovaře
.
|
s-10
| Mistr
v
pivovaře
,
to
bylo
tehdy
něco
.
|
s-11
| Pan
mistr
se
ženou
a
s
jejich
dítětem
vždycky
jezdívali
k
nám
do
Kbela
na
prázdniny
.
|
s-12
| Ve
válce
to
bylo
něco
,
měli
jsme
nějakých
tři
a
půl
hektaru
,
takže
aspoň
bylo
živobytí
.
|
s-13
| Paní
toho
mistra
a
jejich
chlapec
Zdenek
,
ten
byl
o
něco
mladší
než
já
,
tam
vždycky
byli
celé
prázdniny
.
|
s-14
| Ona
zpívala
ve
sboru
tady
v
divadle
.
|
s-15
| Dodneška
vůbec
nevím
,
jak
se
to
tehdy
dověděla
,
nebo
jestli
v
tom
kostele
taky
zpívala
.
|
s-16
| Najednou
začala
zpívat
.
|
s-17
| To
bylo
pro
nás
pro
oba
něco
tak
nádherného
!
|
s-18
| Vůbec
jsme
to
nečekali
,
nic
takového
jsme
neměli
připraveného
.
|
s-19
| Měli
jsme
to
domluvené
jenom
s
panem
farářem
,
že
nás
tam
oddá
.
|
s-20
| Moje
maminka
byla
velká
křesťanka
,
tak
jsem
vždycky
chtěla
mít
svatbu
v
kostele
.
|
s-21
| Kdybychom
v
kostele
bývali
nebyli
,
bylo
by
ji
to
asi
hrozně
mrzelo
,
i
když
by
o
tom
už
nevěděla
.
|
s-22
| Můj
manžel
byl
voják
,
poručík
,
tehdy
se
to
takhle
moc
nebralo
,
ale
nic
z
toho
nebylo
.
|
s-23
| Nikdo
se
neozýval
,
že
jde
ve
vojenském
do
kostela
.
|
s-24
| Takhle
to
v
roce
1954
bylo
.
|
s-25
| Můj
muž
byl
moc
hodný
.
|
s-26
| To
muselo
být
pěkné
.
|
s-27
| Bylo
to
pěkné
.
|
s-28
| Pak
jsme
jeli
domů
,
sestra
nám
připravila
hostinu
.
|
s-29
| Než
jsme
si
šli
o
svatební
noci
lehnout
,
museli
jsme
si
doma
vydrbat
ložnici
.
|
s-30
| Bylo
to
v
prosinci
,
tak
se
tam
našlapalo
.
|
s-31
| Museli
jsme
zakleknout
,
vydrbat
a
pak
jsme
si
s
tátou
teprve
mohli
jít
lehnout
.
|
s-32
| Takhle
to
tehdy
dopadalo
.
|
s-33
| Kolik
vám
tehdy
vlastně
bylo
?
|
s-34
| Osmnáctého
jsem
se
vdávala
a
devatenáctého
mi
bylo
dvacet
.
|
s-35
| Bylo
mi
dvacet
let
a
tátovi
23
,
byli
jsme
od
sebe
o
tři
roky
.
|
s-36
| Jak
se
jmenuje
váš
muž
?
|
s-37
| Ladislav
,
ale
už
nežije
,
už
jedenáct
let
je
po
smrti
.
|
s-38
| To
mě
mrzí
.
|
s-39
| Kde
byla
svatební
hostina
?
|
s-40
| Jedině
doma
u
sestry
,
nikde
jinde
,
protože
na
nějaké
velké
slavení
jsme
neměli
,
já
ani
on
.
|
s-41
| Tenkrát
jsem
dělávala
v
Armastavu
,
to
byl
stavební
vojenský
podnik
tady
v
Plzni
,
a
manžel
vyšel
z
vojenského
učiliště
.
|
s-42
| Dělal
pár
měsíců
,
takže
taky
žádné
peníze
neměl
.
|
s-43
| Jeho
tatínek
byl
už
starý
,
důchodce
,
protože
manžel
byl
ze
šesti
dětí
to
poslední
.
|
s-44
| Jeho
bráchové
byli
už
daleko
,
byli
všichni
ženatí
.
|
s-45
| Měl
jednu
sestru
,
ta
byla
vdaná
.
|
s-46
| Byl
vlastně
dvacet
let
od
nejstaršího
bratra
.
|
s-47
| Žádné
koruny
jsme
tehdy
neměli
,
abychom
mohli
dělat
nějaké
svatby
.
|
s-48
| Můj
tatínek
byl
taky
sám
,
to
už
maminka
nežila
.
|
s-49
| Dělával
inseminátora
,
tak
taky
moc
velké
peníze
neměl
.
|
s-50
| Nějaké
velké
vybavení
nebo
aby
nám
oba
dva
zaplatili
svatbu
,
to
opravdu
nešlo
.
|