s-1
| Sestra
se
jmenuje
Boženka
.
|
s-2
| Já
se
jmenuju
Jindra
.
|
s-3
| Jméno
Boženka
dostala
po
mamince
,
protože
moje
maminka
byla
Boženka
.
|
s-4
| Moje
maminka
za
svobodna
sloužila
v
Blovicích
u
nějakých
notářů
a
ti
měli
taky
dvě
dcery
.
|
s-5
| Jedna
byla
Jindra
.
|
s-6
| Maminka
mi
potom
,
když
jsem
se
narodila
,
dala
jméno
po
ní
,
po
dceři
pana
notáře
.
|
s-7
| Jenomže
jsem
byla
potom
i
ve
škole
vzteklá
,
že
mám
takové
dlouhé
jméno
,
protože
tehdy
se
neříkalo
Jindra
.
|
s-8
| Křtěná
jsem
byla
Jindřiška
,
i
v
občanském
průkazu
jsem
to
měla
a
měla
jsem
ještě
strašně
dlouhé
příjmení
:
Rajchartová
.
|
s-9
| Měli
jsme
profesorku
,
ne
když
jsem
chodila
do
obecné
školy
ve
Kbele
,
ale
potom
,
když
jsem
chodila
do
měšťanky
v
Přešticích
.
|
s-10
| Vždycky
,
když
jsem
se
měla
hlásit
a
řekla
jsem
Jindra
Rajchartová
,
chtěla
:
"
Jak
se
jmenuješ
?
|
s-11
| Řekni
to
správně
.
"
|
s-12
| Vlastně
nám
,
parchantům
deseti
,
jedenáctiletým
,
vykala
:
"
Jak
se
jmenujete
?
"
|
s-13
| Byly
jsme
"
slečny
"
,
zvlášť
teda
ty
přeštické
byly
obzvlášť
slečny
.
|
s-14
| My
z
vesnic
jsme
takové
slečny
nebyly
,
my
jsme
byly
opravdu
ještě
telátka
,
děti
.
|
s-15
| Ale
musela
jsem
se
přihlásit
:
"
Jindřiška
Rajchartová
"
.
|
s-16
| Mě
to
vždycky
rozzlobilo
.
|
s-17
| Zlobilo
mě
to
,
ale
nemohla
jsem
si
pomoct
,
jmenovala
jsem
se
tak
.
|
s-18
| Ještě
něco
mi
o
téhle
fotce
povíte
?
|
s-19
| Copak
bych
vám
ještě
pověděla
?
|
s-20
| Už
je
to
asi
všecko
,
věcí
a
vzpomínek
je
moc
a
moc
,
ale
to
víte
.
|
s-21
| Rozumím
.
|
s-22
| Podíváme
se
dál
.
|
s-23
| Co
je
tohle
zač
?
|
s-24
| To
byste
nepoznala
,
když
vidíte
před
sebou
starou
bábu
.
|
s-25
| Tady
jsem
ještě
byla
mladá
a
můj
muž
taky
.
|
s-26
| To
mi
bylo
dvacet
a
mému
muži
23
,
brali
jsme
se
,
to
je
naše
svatební
fotografie
.
|
s-27
| Sluší
vám
to
spolu
.
|
s-28
| Kdy
jste
se
brali
?
|
s-29
| Brali
jsme
se
v
roce
1954
.
|
s-30
| Manžel
taky
brzy
ztratil
mámu
,
v
roce
1952
a
já
taky
v
roce
1952
.
|
s-31
| Znali
jsme
se
dlouho
,
pět
let
.
|
s-32
| Když
jsem
začala
chodit
do
obchodní
školy
tady
v
Plzni
,
manžel
chodil
na
stavební
průmyslovku
taky
v
Plzni
.
|
s-33
| Seznámili
jsme
se
ve
vlaku
.
|
s-34
| Potom
k
nám
jezdíval
k
tancovačkám
a
tam
jsme
se
seznámili
.
|
s-35
| To
je
pěkné
.
|
s-36
| Pak
,
když
maminka
zemřela
a
jeho
taky
,
přišel
.
|
s-37
| Základní
vojenskou
školu
měl
za
sebou
,
potom
byl
v
učilišti
v
Lipníku
a
vyšel
jako
poručík
.
|
s-38
| Peníze
jsme
neměli
žádné
,
on
ani
já
.
|
s-39
| Je
ve
svatebním
,
v
uniformě
.
|
s-40
| Já
jsem
tehdy
měla
na
tu
dobu
opravdu
pěkný
kostýmek
,
látka
stála
dost
peněz
.
|
s-41
| Brali
jsme
se
v
prosinci
.
|
s-42
| Strašně
jsem
milovala
květy
bílého
šeříku
(
u
nás
jsme
říkali
bezu
)
,
a
manžel
mi
ho
opravdu
v
prosinci
v
Plzni
opatřil
.
|
s-43
| Měli
jsme
svatbu
tady
na
radnici
a
potom
jsme
měli
ještě
jednu
v
kostele
u
redemptoristů
.
|
s-44
| Tam
jsme
vždycky
chodívali
,
když
jsme
šli
do
školy
,
já
do
obchodní
,
on
na
stavební
.
|
s-45
| Vždycky
jsme
se
tam
šli
ráno
pomodlit
,
abychom
nedostali
žádnou
pětku
.
|
s-46
| Potom
jsme
v
tom
kostele
měli
svatbu
.
|
s-47
| Překvapilo
nás
tam
něco
,
na
co
teda
dodneška
vzpomínám
.
|
s-48
| Ani
jsem
nevěděla
,
že
něco
takového
bude
.
|
s-49
| Měli
jsme
maličkou
svatbu
,
byl
tam
jenom
můj
tatínek
,
jeho
tatínek
a
jeden
jeho
bratr
.
|
s-50
| Kdo
ještě
tam
na
té
svatbě
byl
?
|