| s-102
|
Rozvody,
smrt
družky,
kterou
jsem
měl
rád,
úraz...
|
| s-103
|
Vylízal
jsem
se
díky
psům.
|
| s-104
|
A
stejně
nemám
dojem,
že
je
to
náhrada.
|
| s-105
|
Jen
veliká
potřeba.
|
| s-106
|
Udělal
bych
pro
ně
všechno."
|
| s-107
|
"Po
horách
se
ti
nestýská?"
|
| s-108
|
"Těžko
říct.
|
| s-109
|
Když
jsem
se
dostal
z
nejhoršího,
byly
hory
jediné,
co
mě
drželo
nad
vodou.
|
| s-110
|
Uměl
jsem
to
i
s
protézou.
|
| s-111
|
Jeden
můj
francouzský
kamarád,
horolezec,
mi
chtěl
ještě
za
socialismu
přivézt
dokonalou
protézu.
|
| s-112
|
Neprošel
s
ní
celnicí.
|
| s-113
|
Tak
si
ji
pověsil
ve
své
hospodě
na
stěnu.
|
| s-114
|
Visí
tam
ta
moje
imitace
nohy
v
Chamonix
dodnes.
|
| s-115
|
Ale
k
horám.
|
| s-116
|
Asi
nejvíc
se
mi
stýská
po
Tatrách.
|
| s-117
|
Tam
jsem
zažil
z
horolezeckého
života
to
nejkrásnější
i
nejhorší.
|
| s-118
|
Maximální
zážitky
obou
pólů.
|
| s-119
|
Ale
miluji
i
pískovce.
|
| s-120
|
Vždycky,
když
jedu
autobusem
a
nastoupí
ve
Svojkově
kluci
s
báglem,
je
z
nich
cítit
pískovec,
tak
mě
začnou
svrbit
ruce..."
|
| s-121
|
"A
nejsou
to
fantomy?"
|
| s-122
|
"To
teda
ne.
|
| s-123
|
Jenže
s
tím,
jak
se
zvětšovala
moje
smečka,
ubýval
čas
na
lezení.
|
| s-124
|
Jsem
zralý
akorát
na
to,
abych
si
jednou
za
rok
vyhodil
z
kopyta,
vykonal
vzpomínkovou
cestu
a
zašel
na
pískovec."
|
| s-125
|
"Proč
jsi
chtěl
zdolávat
hory
a
velehory?"
|
| s-126
|
"Chlapi
si
rádi
měří
síly,
něco
dokazují.
|
| s-127
|
Taky
proto,
že
v
osmi
jsem
se
chtěl
vyrovnat
o
dvanáct
let
staršímu
bráchovi.
|
| s-128
|
Dál
to
bylo
jednoduché.
|
| s-129
|
Jsem
člověk,
který
-
když
už
se
do
něčeho
dá
-
nerad
prohrává.
|
| s-130
|
Třeba
si
nesáhnu
na
slunce...
ale
dosáhnu
alespoň
toho,
čeho
jsem
schopen."
|
| s-131
|
Foto:
L.
Mimra/Fotoport/
|