| s-1
|
Nebezpečí
jednoduchých
světů
|
| s-2
|
Nad
články
našich
postmoderních
liberálů
mívám
pravidelně
pocit,
že
jsem
se
znovu
ocitl
v
důvěrně
známém
tunelu
průzračné
jednoduchosti
konečných
řešení.
|
| s-3
|
Jeho
lákavý
svit
spásného
východiska
nicméně
vzbuzuje
stará
podezření,
že
skutečný
svět
a
život
jsou
někde
jinde.
|
| s-4
|
Jako
zatím
poslední
příklad
může
sloužit
uvažování
Dušana
Třeštíka
"Tento
způsob
národa"
(LN
18.
2.
1995)
|
| s-5
|
Třeštíkův
svět
myšlení
o
národu
je,
řečeno
s
klasikem,
jasný
a
zřetelný.
|
| s-6
|
Člení
se,
jak
jsme
ostatně
po
mnohá
desetiletí
slýchávali,
na
dva
antagonistické
tábory,
a
je
tedy
plně
na
místě
zaujmout
postoj
spravedlivě
stranický.
|
| s-7
|
Autor
nás
pro
jistotu
nenechává
na
pochybách,
která
z
oněch
dvou
je
stranou
pokroku,
světlých
dnešků
i
zítřků
ve
srovnání
se
zabedněným
tmářstvím
reakčních
pověr.
|
| s-8
|
Čtenáři
se
ocitají
na
jedině
správné
straně
barikády
jen
tehdy,
zvolí-li
současné
dědictví
původního
osvícenského
pokroku,
a
sice
jeho
zbytkový
rozum
v
podobě
občanského
principu.
|
| s-9
|
Ten
nyní
hájí
svou
při
s
"popletenou
mytologií
rodu
a
krve"
nebo
také
jazyka,
a
naštěstí
již
konečně
převládá.
|
| s-10
|
Nadto
má
nynější
český
stát
úžasnou
výhodu.
|
| s-11
|
Je
totiž
etnicky
stejnorodý,
takže
s
anachronismem
jazyka
nejsou
problémy.
|
| s-12
|
Kazimíra
nicméně
napadá,
že
by
se
nějaké
ty
menšiny
našly,
a
že
je
o
nich
slyšet
i
ve
spořádaných
státech
na
západ
od
Aše.
|
| s-13
|
Třeštík
osvícené
čtenáře
důrazně
upozorňuje,
že
síly
neosvíceného
zla
představující
"balast
starých
pošetilostí,"
dosud
nesložily
ruce
do
klína
ani
v
České
republice,
jež
by
se
bez
jejich
necivilizovaných
rejdů
již
brzy
stala
vtělením
občanského
principu
o
sobě
a
pro
sebe.
|
| s-14
|
Nyní
předvádějí,
co
dovedou
při
hádanici
o
chrám
svatého
Víta.
|
| s-15
|
Ona
nacionalistická
chátra
je
prý
vlastně
přirozeným
spolčením
potomků
zaostalých
nacionalistů,
jakými
byli
Palacký,
Jirásek
a
jejich
komunistický
pokračovatel
Nejedlý.
|
| s-16
|
Domnívám
se,
že
značně
popletené
je
Třeštíkovo
vidění
světa
českého
nacionalismu,
kde
se
bez
uzardění
přiřazuje
komunistický
propagandista
a
bývalý
historik
Zdeněk
Nejedlý
k
filozoficky
vzdělanému
historikovi
a
přednímu
českému
politiku
demokratického
přesvědčení,
Františku
Palackému.
|
| s-17
|
U
historika
Třeštíka
je
to
počínání
notně
ahistorické
a
po
věcné
stránce
neudržitelné,
byť
propagandisticky
nesporně
přitažlivé.
|
| s-18
|
Pokud
by
se
náš
autor
zabýval
českým
nacionalismem
a
jeho
problémy
důkladněji,
než
činí
doposud
(profesní
specializací
je
ostatně
historikem
raného
českého
středověku),
jeho
zjištění
by
možná
měla
ke
skutečnosti
blíže.
|
| s-19
|
Mohl
by
i
zjistit,
že
Palacký
nebyl
ani
mělkým
pokrokářem,
ani
konzervativním
nacionalistickým
sobcem,
nýbrž
evropsky
důkladně
rozhleděným
tvůrcem
koncepce
národního
života,
jež
vyrůstá
z
občanských
hodnot
lidských
práv
a
k
nim
se
rovněž
v
politickém
ohledu
upíná.
|
| s-20
|
Proti
mytologii
rodu,
krve
a
jazyka
Palacký
nicméně
nestavěl
liberální
poučky.
|
| s-21
|
Nenabízel
mělce
chápaný
všelék
občanského
principu,
jak
je
nyní,
často
v
brožurkovém
postmoderním
balení,
překládá
náš
autor,
podobně
jako
jiní
soudobí
hlasatelé
liberální
víry.
|
| s-22
|
Místo
toho
kladl
Palacký
již
ve
své
době
důraz
na
nehlučnou
skutečnost,
jež
taková
zjednodušující
vidění
světa
zásadně
překračuje:
úsilí
o
harmonizaci
principu
svobodného
rozumu
s
principem
autority.
|
| s-23
|
Zde
spatřoval
evropskou
národní
cestu
české
kultury
a
z
ní
vyrůstající
politiky.
|
| s-24
|
Občanský
princip
lidských
práv
chápal
jako
její
základní
prvek,
nikoli
vyčerpávající
cíl
a
smysl.
|
| s-25
|
Palacký
proto
nebyl
ani
omezeně
nacionalistickým,
ani
abstraktně
liberálním
historikem,
natož
předchůdcem
komunistického
ideologa,
akademika
Nejedlého.
|
| s-26
|
Český
národ
nepotřebujeme
"vymýšlet"
podle
povrchních
liberálních
schémat
historika
Třeštíka,
protože
jen
takový
není
a
stěží
někdy
bude.
|
| s-27
|
Šlo
mu
vždy
o
mnohem
víc.
|
| s-28
|
Například
o
životní
opravdovost,
které
nepostačují
běžná
liberální
klišé,
o
podstatný
vztah
a
život
vůči
tomu,
co
lidskou
konečnost
a
společnost
přesahuje
a
dává
jim
ověřitelný,
byť
riskantní
smysl.
|
| s-29
|
Základní
životní
jistoty
občanského
principu
zde
zřejmě
nebudou
postačovat.
|
| s-30
|
I
když,
zejména
v
liberální
demokratické
společnosti,
proti
gustu...
|