s-1
|
Janáčkovy
kontrasty
|
s-2
|
Recenze
|
s-3
|
OPERA:
Letošní
Festival
českého
hudebního
divadla
uzavřela
dvě
představení
oper
Leoše
Janáčka.
|
s-4
|
Uvedly
je
soubory
z
měst,
které
se
ke
skladateli
váží
nejen
jeho
původem
a
působením,
ale
i
interpretační
tradicí
velkých
janáčkovských
dirigentů
-
Jaroslava
Vogla,
Břetislava
Bakaly,
Františka
Jílka
a
Bohumila
Gregora.
|
s-5
|
Opera
Národního
divadla
Brno
přijela
s
Káťou
Kabanovou
a
se
sólisty
známých
jmen
(Káťa
-
Natálie
Romanová,
Boris
-
Leo
Marian
Vodička,
Kabanicha
-
Jitka
Pavlová,
Dikoj
-
Jiří
Sulženko,
Varvara
-
Jitka
Zerhauová).
|
s-6
|
A
přece
tomuto
představení
chybělo
něco
z
toho
janáčkovsky
osobitého,
co
dojímá
i
vzrušuje.
|
s-7
|
Nedostatky
byly
už
v
hudební
složce,
nepřesvědčivě
formované
dirigentem
Janem
Zbavitelem:
v
málo
charakteristické
a
odstíněné
hře
orchestru,
ve
výrazu
i
frázování
zpěváků.
|
s-8
|
To
se
týká
především
představitelky
Káti,
technicky
zdatné,
ale
hlasově
barevně
jednotvárné;
|
s-9
|
ani
herecky
nenaplnila
všechny
polohy
role
Janáčkovy
tragické
hrdinky.
|
s-10
|
Po
stylové
stránce
se
pěvecky
nejlépe
dařilo
hostujícím
Leo
Marianu
Vodičkovi,
pěvecky
dobře
disponovanému,
dále
hlasově
suverénnímu
Jiřímu
Sulženkovi
(nejlepší
léta
pro
tuto
roli
má
ještě
před
sebou)
a
člence
brněnského
souboru,
plnokrevné
Jitce
Zerhauové.
|
s-11
|
Režie
Aleny
Vaňákové
nepřekročila
mez
rutinního
výkladu
díla
-
možná
také
proto,
že
musela
zápasit
s
nepřehlednou,
ba
zavádějící
scénou
Karla
Zmrzlého.
|
s-12
|
Má-li
sloužit
točna
k
urychlení
děje
opery
(a
Janáčkova
operní
řeč
to
vyžaduje),
je
paradoxní,
že
brněnské
představení
Káti
Kabanové
se
vzhledem
k
dvěma
dlouhým
přestávkám
a
jedné
proměně
(!)
protáhlo
z
obvyklých
dvou
hodin
takřka
na
tři.
|
s-13
|
Opera
Státního
divadla
v
Ostravě
uvedla
inscenaci
Příhod
lišky
Bystroušky,
která
byla
původně
koncipována
pro
přírodní
divadlo
loňských
Janáčkových
Hukvald,
což
částečně
předurčilo
její
koncepci
výtvarnou
i
režijní.
|
s-14
|
Dominantou
univerzální
scény
Jaroslava
Maliny
je
jakýsi
samoznak
v
podobě
kmene
stromu
s
barevně
košatou
korunou,
kterou
jednou
prosvítá
měsíc
a
jindy
slunce.
|
s-15
|
V
úpatí
kmene
je
Bystrouščina
nora
v
podobě
jihomoravského
sklípku.
|
s-16
|
Přírodní
kulisa
ovšem
chybí.
|
s-17
|
Netradiční
jsou
návrhy
kostýmů,
ačkoli
některé
byly
inspirovány
náčrtky
Josefa
Čapka
pro
pražskou
premiéru
v
roce
1925.
|
s-18
|
Kostým
Lišky
je
v
podstatě
teenagersky
civilní,
minišaty,
dva
ohony
na
dlouhých
blonďatých
vlasech.
|
s-19
|
Stylizovaná
je
i
režie
Davida
Sulkina
z
londýnské
English
National
Opera.
|
s-20
|
Opomíjí
některé
naše
režijní
zvyklosti
a
naproti
tomu
dodává
vlastní
nápady
(i
Liška
má
duši).
|
s-21
|
Tam,
kde
naši
režiséři
mají
sklon
k
přehuštění
scény,
nechává
Sulkin
prostor
řeči
orchestru.
|
s-22
|
Ostravské
těleso
řídil
Jiří
Pinkas
a
od
prvých
tónů
nenechal
nikoho
na
pochybách,
kdo
je
dnes
na
Moravě
nositelem
janáčkovské
interpretační
tradice.
|
s-23
|
Sólistický
soubor
ovšem
v
současnosti
mnoho
výrazných
osobností
nemá
a
inscenaci
proto
jednoznačně
dominovala
herecky
i
pěvecky
velmi
dobrá,
a
navíc
roztomilá
Bystrouška
Evy
Dřízgové.
|
s-24
|
V
méně
sonorním
barytonu
Jaroslava
Kosce
(Revírník)
ani
v
nepřesvědčivém
Lišákovi
Zdeny
Matouškové
však
nenašla
odpovídající
partnery.
|
s-25
|
A
tak
za
zaznamenání
stojí
snad
jen
Rechtor
Jiřího
Halamy.
|
s-26
|
Svým
jevištním
tvarem
je
však
ostravská
Liška
Bystrouška
inspirativní
inscenací.
|
s-27
|
Leo
Jehne
|
s-28
|
Festival
českého
hudebního
divadla:
Národní
divadlo
Brno
-
Leoš
Janáček:
Káťa
Kabanová.
|
s-29
|
Uvedeno
v
pražském
Národním
divadle
18.
února.
|
s-30
|
Festival
českého
hudebního
divadla:
|
s-31
|
Státní
divadlo
Ostrava
-
Leoš
Janáček:
Příhody
lišky
Bystroušky.
|
s-32
|
Uvedeno
v
pražském
Národním
divadle
19.
února.
|