Dependency Tree

ln94207_73

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genreperson_interv
Text typepub

Select a sentence

Showing 1 - 100 of 165 • previousnext

s-1 První dáma americké diplomacie
s-2 Z Marie Jany Korbelové je dnes Madeleine Albrightová
s-3 Jaroslav Veis
s-4 Je odpoledne, poslední neděle tohoto srpna, a po trávníku před venkovskou chalupou přechází muž, kterého na první pohled trápí plotýnky.
s-5 Je to český prezident Václav Havel.
s-6 Kolem žluté sochařské konstrukce Karla Nepraše se houfují novináři.
s-7 Stejně jako prezident čekají na Madeleine Albrigtovou, americkou velvyslankyni při OSN.
s-8 Paní Havlová zalévá plechovou konví kytky.
s-9 Na protějším svahu se rozhlíží po kraji nenápadný svalnatý muž.
s-10 Prezidentovo venkovské sídlo, chalupa v zákrutu silnice, která proslavila ves Hrádeček po světě (žádný z cizích novinářů, píšících o Václavu Havlovi, neopomene vysvětlit, že zatímco úředním sídlem prezidentovým je tradičně Pražský hrad, jeho sídlem venkovským je v případě Václava Havla Hrádeček ...), bude prvním místem, kde se Madeleine Albrightová na této návštěvě České republiky zastaví, navečeří a kde přespí.
s-11 Patnáct minut po páté konečně Madeleine Albrigtová přijíždí.
s-12 Manželé Havlovi ji vítají u vrátek objetím, novináři zprostřed dvorku otázkami.
s-13 Paní velvyslankyně odpovídá na české otázky česky, jen hodně zřídka řekne něco anglicky, když chce být přesnější.
s-14 Václav Havel stojí vedle a jen se usmívá.
s-15 Poslední otázku pokládá Alexandr Kramer z týdeníku Týden, který teprve začne vycházet.
s-16 Chce vědět, co pro ni znamená vztah k našemu prezidentovi.
s-17 Jsem pyšná, když o mně někdo řekne - She is an advisor to president Havel, je poradkyní prezidenta Havla.
s-18 Je to opravdu nejmorálnější člověk na světě, říká paní Albrigtová.
s-19 Přeháníš, říká Václav Havel.
s-20 Je to poprvé, co nějak její odpovědi komentuje.
s-21 Nepřeháním, směje se paní Albrightová.
s-22 Konečně se jim podaří zmizet ve dveřích chalupy.
s-23 Nenápadný svalnatý muž se přestává kochat krásami poslední srpnové neděle a volným krokem se vydává kamsi.
s-24 Ale možná se jen pletu a je to střídání stráží.
s-25 VÁCLAV HAVEL:
s-26 Myslím, že je veliká chyba naší politiky, že v je tak málo žen.
s-27 Zdá se mi, že ženský element vnáší do politiky určité prvky, zabarvení a motivy, které tam pánové nejsou schopni vnést.
s-28 Čím jsme severněji, tím víc žen je v politice, a Američané jsou mezi těmi, kdo dbají, aby tam byly.
s-29 Když si uvědomíme, jak odpovědnou funkci zastává Madeleine Albrightová, zjistíme, že je možná jednou z nejvlivnějších žen na světě.
s-30 *** DVA KANDIDÁTI PRO BÍLÝ DÚM, zněl titulek první strany říjnového čísla samizdatových Lidových novin v roce 1988.
s-31 Na druhé straně byly odpovědi republikánského kandidáta George Bushe a demokrata Michaela Dukakise na tři otázky LN.
s-32 Bylo to rozhodně poprvé, kdy v poválečném období československé noviny tiskly názory amerických prezidentských kandidátů určené přímo jejich čtenářům, nepřeložené ze zahraničních novin, neposkytnuté v rámci kampaně tiskovým agenturám.
s-33 A bylo víc než příznačné, že to byly noviny vydávané bez požehnání úřadů, rozmnožované xeroxem, redigované a psané novináři, kteří se odmítali podřídit komunistickému režimu, čtené lidmi, kteří o rok a měsíc později komunismus cinkáním klíčů vyhnali.
s-34 Nikdo než nejužší kruh zasvěcených tehdy nevěděl, že rozhovor s Michaelem Dukakisem pro Lidovky připravila Dukakisova předvolební poradkyně pro zahraniční politiku, profesorka politických věd Georgetownské univerzity ve Washingtonu, D.C., Madeleine Albrightová, narozená jako Marie Jana Korbelová v Praze.
s-35 Nikdo, ani nejužší kruh zasvěcených, tehdy nevěděl, že na tom, aby xeroxovaný měsíčník o 24 stránkách formátu A 4 měl dva nevelké rozhovory, se mezi jinými podílí jeden budoucí prezident, jeden budoucí ministr zahraničí a jedna budoucí první dáma americké zahraniční politiky.
s-36 JIŘÍ DIENSTBIER:
s-37 Někdo [byla to paní Olga Králová] nás dal dohromady v osmašedesátém ve Washingtonu, potom jsme si občas napsali, poslali pohlednici.
s-38 Když začaly vycházet samizdatové Lidovky, obrátil jsem se na Madeleine, zda by nám pomáhala.
s-39 Posílala sem zajímavé lidi, dávala o nás vědět.
s-40 Před prezidentskými volbami jsem ji taky požádal, aby nám zprostředkovala interview s Dukakisem a od toho se odvinul i rozhovor s Bushem, v rámci kampaně se obojí vzájemně podmiňovalo, když dal rozhovor demokratický kandidát, nemohl ho George Bush nedat také.
s-41 Ohromně nám pomáhala i později, byla poradkyní prezidenta Havla při jeho prvních cestách do Ameriky, poskytovala velvyslankyni v Americe Ritě Klímové své vynikající kontakty.
s-42 Vždycky dávala najevo, že pochází z Československa, ale nikdy pro nás nelobbovala, to je nemyslitelné.
s-43 Brzezinski taky musel být, pokud šlo o Polsko, hodně opatrný.
s-44 Když byl prezident Clinton v Praze, řekl sice, že Česká republika je jediná země, která dva velvyslance u Spojených národů, ale on je jediný, kdo to může v žertu říkat, a ona musí dávat velice pozor, aby to tak nebylo...
s-45 *** Madeleine Albrigtová se narodila jako první ze tří dětí v rodině československého diplomata Josefa Korbela.
s-46 Dostala jméno Marie Jana.
s-47 Jenomže, jak mi to maminka vyprávěla skoro jako pohádku, v sedmatřicátém, kdy jsem se narodila, byla v Praze ohromně populární hra, (napsala ji Olga Scheinpflugová, ve filmové verzi hrála hlavní roli Lída Baarová - pozn. red.), Madla z cihelny, a proto mi začali říkat Madlénka.
s-48 Říkali mi tak i v Anglii, kde jsme byli za války, a když jsem se v devíti letech octla potom ve škole ve Švýcarsku, dozvěděla jsem se, jak to jméno taky psát.
s-49 Ale se svého jména nikdy nevzdala, se pořád jmenuju Marie Jana.
s-50 On to jen nikdo neví, a tak se mi říká Madeleine.
s-51 Poprvé sehrála Organizace spojených národů důležitou roli v životě tehdy ještě Marie Jany Korbelové v roce 1948.
s-52 Její otec, který byl od konce dvacátých let v diplomatických službách a po válce byl mj. velvyslancem v Jugoslávii, pracoval od roku 1947 pro mezinárodní komisi OSN, pověřenou dělením Kašmíru mezi Indii a Pákistán.
s-53 V roce 1948 požádal po pražském komunistickém puči o politický azyl ve Spojených státech pro sebe i svou rodinu.
s-54 To, že byl díky OSN v New Yorku, bylo samozřejmě velkou výhodou.
s-55 Korbelovi se však brzy odtud odstěhovali na západ do Colorada, kde se Josef Korbel stal profesorem politologie na Denverské univerzitě.
s-56 V roce 1957 dostali americké občanství.
s-57 Kromě toho, že učil, napsal Josef Korbel i celou řadu politologických děl (mj. Titův komunismus a Československo 20. století).
s-58 Byl to on, kdo Madelaine vedl k tomu, aby studovala společenské vědy a zahraniční politiku na bostonské Wellesley College, jedné z prestižních amerických ženských univerzit, a kdo ji inspiroval při hledání tématu závěrečných tézí - obdoby naší diplomní práce.
s-59 Práce se jmenovala Portrait of the Fellow traveller a byla o Zdeňkovi Fierlingerovi.
s-60 (Sousloví Fellow traveller - spolucestující - označuje v americké angličtině člověka, který sice není členem komunistické strany, avšak s komunisty nejen sympatizuje, ale prakticky se i jako komunista chová.)
s-61 Studovala jsem zahraniční politiku a vůbec se mi nechtělo začít pracovat pro ministerstvo zahraničí.
s-62 Mnohem víc zajímalo, jak funguje americký politický systém.
s-63 A taky jsem psala do novin, nejdřív do univerzitních, potom jsem byla elévkou v Denver Post.
s-64 Tam jsem se také seznámila se svým budoucím manželem Josephem Albrightem, který je novinář.
s-65 Pár dní po promoci jsem se vdala a odešli jsme do Chicaga, kde manžel začal pracovat pro Sun Times a , přesně podle všech dobrých rad pro začínající žurnalisty, jsem se stala reportérkou jedněch malých místních novin.
s-66 A tady taky moje novinářská kariéra skončila.
s-67 Jednou jsme byli na večeři s manželovým šéfredaktorem a ten se zeptal, co chci dělat.
s-68 Novinářku, řekla jsem mu.
s-69 Ale to bude těžké, řekl on, protože v našich novinách pracovat nemůžete, když v nich pracuje váš manžel, to je proti smlouvě s odbory, a v jiných taky ne, protože to je zase konkurence a vy byste si s manželem všecko vzájemně prozradili.
s-70 Co kdybyste si našla nějakou jinou práci, drahá?
s-71 A byla tak pitomá, že jsem ho poslechla a udělala to.
s-72 To víte, konec padesátých let, čerstvě vdaná, v době, kdy ženy poslouchaly, co jim muž řekl, že mají dělat.
s-73 Našla jsem si něco jiného.
s-74 Jsem teď jen ráda, že v tom, co dělám, jsem lepší, než kdybych byla novinářka.
s-75 To něco jiného byla opět zahraniční politika.
s-76 V šedesátých letech, kdy se narodily nejprve dvě dcery - dvojčata a pak ještě třetí, se s mužem, který začal pracovat pro newyorský deník Newsday, přestěhovali na východní pobřeží, nejprve do New Yorku, potom do Washingtonu.
s-77 Na Kolumbijské universitě u Zbygniewa Brzezinského začala studovat politologii se zaměřením na Rusko.
s-78 Doktorskou práci pak psala o roli československého tisku v roce 1968.
s-79 Dnes říká, že doktorát bylo to nejtěžší, co v životě dělala.
s-80 Obhájila ho v roce 1975.
s-81 Každé ráno vstávala o půl páté, starala se o tři děti, pak trávila hodiny v knihovně Kongresu.
s-82 Tenkrát se také seznámila se zpravodajem československého rozhlasu Jiřím Dienstbierem, který pomohl orientovat se ve spleti jmen a událostí Pražského jara.
s-83 Když mi Jirka jednou řekl, že se vrací do Československa, nechápala jsem to.
s-84 Uměl výborně anglicky, měl by všechny dveře otevřené.
s-85 Pak jsem slyšela jen o jeho problémech, a když jsem byla párkrát v Praze, zkoušela jsem se s ním sejít.
s-86 Jednou jsme dokonce měli zprostředkovanou schůzku v Savarinu, ale nikdy se to nepodařilo.
s-87 v březnu 1989 na večeři na americkém velvyslanectví.
s-88 A potom jednou ráno otevřu New York Times a čtu, že je ve vládě.
s-89 Hned jsem volala do Prahy a zeptala se, jak můžeme pomoct, a on povídal, pomozte nejdřív studentům, to jsou ti, kteří se o to zasloužili.
s-90 No a potom jsme se sešli, ale to je docela obyčejná historie.
s-91 Po ukončení doktorátu se paní Albrightová začala věnovat praktické politice.
s-92 Nejprve pracovala ve volebním štábu neúspěšného prezidentského kandidáta Edmunda Muskieho, potom v Bílém domě, kde pomáhala za Carterovy éry svému univerzitnímu učiteli Brzezinskému v Národní bezpečnostní radě.
s-93 V osmdesátém roce se s manželem rozešli.
s-94 Byl to pro ni šok, řekla o mnoho let později v jednom rozhovoru pro Washington Post, po víc než dvacetiletém manželství se rozvádět nechtěla.
s-95 Ten rok navíc Carter a demokraté ztratili Bílý dům.
s-96 Značnou část své energie teď Madeleine Albrightová soustředila na univerzitu a na vedení Centra pro národní politiku (Center for National Politics).
s-97 Univerzita je prostředí, které nepochybně svědčí, získala čtyřikrát cenu učitel roku, jíž američtí studenti hodnotí své profesory.
s-98 Sama však své působení na univerzitě hodnotí trochu paradoxně.
s-99 Myslím, že nejsem pravý typ do akademického světa.
s-100 Studenti sice měli rádi, ale nejsem dobrá profesorka, protože hodně ráda učím a nerada píšu dlouhé věci.

Text viewDownload CoNNL-U