| s-1
|
Tragikomický
monolog
idealistického,
ne
nehrdinského,
i
když
smutně
sebeklamného
anglického
majordoma
okolo
šedesátky
-
pokračuje,
jako
kdyby
realistický
anglický
román
o
způsobech,
jako
Británie
sama,
stále
vládla
mořím.
|
| s-2
|
Ve
skutečnosti
jsou
Kazuo
Ishigurovy
"Trosky
dní"
(Knopf,
245
stran,
18,95$)
jak
poctou
tradičním
anglickým
formám,
tak
jejich
dramatickou
kritikou.
|
| s-3
|
Plyne
z
toho,
že
Britské
impérium
bylo
založeno
na
myslích
svých
poddaných,
zvycích
a
morálce,
a
že
mlčky
tvrdí,
že
její
samodestruktivní
chyby
byly
ztělesněny
neprůbojným
snobstvím,
záměrnou
slepotou,
hraním
rolí
a
hlavně
způsobem
vyjadřování
jejího
domácího
služebnictva.
|
| s-4
|
Jak
se
vypravěč
Stevens,
samotářský
majordomus
v
Darlington
Hall,
zdlouhavě
zamýšlí
nad
tak
posvátnými
výrazy
jako
"sláva,"
"důstojnost,"
"služba,"
a
"oddanost,"
vidíme,
jak
nábožný
žargon
rozvrací
duši.
|
| s-5
|
Stevensovo
svědomité
spojení
veřejné
a
soukromé
sféry
-
jako
jeho
milovaného
pána
-
ničí
vše,
co
bylo
navrženo
k
ochraně.
|
| s-6
|
Taková
zbroj
rozdrtí
vojáka.
|
| s-7
|
Maska
dojme.
|
| s-8
|
Je
rok
1956,
rok,
kdy
Suezská
krize
vyznačila
konec
Impéria.
|
| s-9
|
Když
stojí
na
kopci
na
začátku
šestidenní
automobilové
expedice
z
Oxfordshire
do
Cornwallu,
kde
bývalý
hospodář
sídlí,
možná
jako
oběť
nešťastného
20letého
manželství,
možná
(doufá
s
větší
vroucností,
než
kdy
přizná)
ne
neochotný
vrátit
se
k
domácí
službě,
Stevens
zkoumá
výhled
a
tím
poskytuje
autoportrét,
krédo
a
autorovu
metaforu
pro
estetično
románu,
který
čteme:
|
| s-10
|
"Tuto
zem
samozřejmě
nazýváme
Velkou
Británií,
a
mohou
se
najít
tací,
kdo
věří,
že
to
je
poněkud
nemravný
zvyk.
|
| s-11
|
Přesto
bych
si
troufnul
tvrdit,
že
vzhled
krajiny
našeho
venkova
samý
ospravedlní
použití
tohoto
vznešeného
adjektiva....
|
| s-12
|
Je
to
právě
nedostatek
zřetelného
napětí
nebo
podívaná,
která
staví
krásu
naší
země
bokem.
|
| s-13
|
Co
je
trefné,
je
poklid
té
krásy,
její
smysl
pro
zdrženlivost.
|
| s-14
|
Je
to
jakoby
země
věděla
o
své
kráse,
o
své
důležitosti,
a
necítila
potřebu
to
vykřikovat.
|
| s-15
|
Naproti
tomu,
druhy
pohledů
nabízené
na
takových
místech
v
Africe
nebo
Americe,
i
když
jistě
velmi
vzrušující,
by,
jsem
si
jist,
ohromily
objektivního
diváka
jako
podřadné
na
účet
jejich
nemístné
demonstrativnosti.
|
| s-16
|
Přemrštěná
krajina?
|
| s-17
|
Nevychovaná
hora?
|
| s-18
|
Ale
nechme
Stevense
pokračovat
v
jeho
bezděčných
komických
způsobech
(jeho
úmyslné
snahy
ve
"škádlení"
vždy
selžou
-
nejkomičtěji):
"Celá
tato
otázka
je
velmi
podobná
otázce,
která
v
naší
profesi
vyvolala
během
let
mnohé
debaty:
co
je
`skvělý'
majordomus?"
|
| s-19
|
Jeho
odpověď
je
někdo
"obdařený
důstojností
v
setrvávání
na
svém
názoru."
|
| s-20
|
Taková
důstojnost
"musí
zásadně
spolupracovat
s
majordomovou
schopností
neopustit
profesionální
bytost,
kterou
obývá."
|
| s-21
|
On
"nebude
vytřesen
vnějšími
událostmi,
jakkoli
překvapujícími,
děsivými
nebo
znepokojujícími....
|
| s-22
|
Kontinentálci
nedokáží
být
majordomy,
protože
jsou
jako
plemeno
neschopni
emoční
zdrženlivosti,
které
je
schopna
pouze
Anglická
rasa.
|
| s-23
|
Přes
svou
rasovou
výhodu
je
bytí
skvělým
majordomem
heroická
výzva;
jeho
spíž
není
"nepodobná
generálově
štábu
během
bitvy."
|
| s-24
|
Pokud
by,
například,
v
průběhu
velké
společenské
události
(jako
například
mezinárodní
konference
na
opravu
Versailleského
míru
v
roce
1923)
něčí
72letý
otec,
sám
kdysi
skvělý
majordomus,
náhle
zemřel,
jeden
musí
dále
servírovat
portské:
"Prosím
nemyslete
si
o
mě,
že
jsem
nadmíru
neslušný,
že
bych
nevystoupal
k
otci
v
jeho
zesnulém
stavu
právě
v
tuto
chvíli.
|
| s-25
|
Víte,
vím,
že
by
si
můj
otec
přál,
abych
právě
teď
pokračoval."
|
| s-26
|
Je
to
tento
druh
důstojnosti
a
sebeovládání,
které
dovoluje
Stevenovi
prohlásit:
"Jménem
všech
smutných
asociací,
kdykoli
si
dnes
ten
večer
připomenu,
shledávám,
že
si
počínám
s
velkým
pocitem
triumfu."
|
| s-27
|
Připomínáme
majestátní
veřejné
slovo
používané
k
popření
soukromé
vášně
a
žalu.
|
| s-28
|
To,
že
Stevens
sám
není
groteskní
nebo
odpudivý,
ale
zábavný
a
smutný
a
poučný,
je
plně
autorův
triumf.
|
| s-29
|
Schopnost
pana
Ishigura
vytvořit
nejistý
vypravěčský
hlas,
který
mu
dovoluje
probádat
tak
propletená
domácí,
kulturní
a
politická
témata
je
absolutně
jasná
z
jeho
předcházejícího
románu,
"Umělec
na
nestálém
světě,"
situovaném
do
poválečného
Japonska.
|
| s-30
|
Nynějším
přenesením
scény
ze
země,
kterou
v
pěti
letech
opustil
do
Anglie,
kde
žil
po
téměř
30
let,
vytvořil
román
ve
stylu
Henryho
Jamese
a
E.
M.
Forstera.
|
| s-31
|
S
velkou
sebejistotou
považuje
nejen
synovskou
oddanost
a
(naprosto
potlačenou)
sexuální
lásku,
ale
Britský
antisemitismus,
netrpělivost
panstva
k
demokracii
a
podporu
Hitlera
a
morální
problematikou
loajality:
"Ve
skutečnosti
je
prostě
nemožné
přijmout
tak
kritický
postoj
k
zaměstnavateli
a
zároveň
poskytovat
kvalitní
služby....
|
| s-32
|
`Tento
zaměstnavatel
ztělesňuje
vše,
co
shledávám
ušlechtilým
a
obdivuhodným.
|
| s-33
|
Od
nynějška
se
obětuji,
abych
mu
sloužil.
|
| s-34
|
'
Toto
je
loajalita
inteligentně
poskytnutá."
|
| s-35
|
Nakonec,
po
setkání
s
bývalým
majordomem,
sedí
Stevens
za
soumraku
na
mořském
břehu
a
myslí
na
její
a
jeho
zaměstnavatele,
a
prohlašuje
"Důvěřoval
jsem.
|
| s-36
|
Důvěřoval
jsem
v
pánovu
moudrost...
|
| s-37
|
Ani
nemohu
říci,
že
jsem
dělal
své
vlastní
chyby.
|
| s-38
|
Doopravdy
-
jeden
se
musí
sám
sebe
ptát
-
jaká
v
tom
je
důstojnost?"
|
| s-39
|
Loajální
služebník
vykonal
celý
kruh.
|
| s-40
|
Co
je
sláva?
|
| s-41
|
Co
je
důstojnost?
|
| s-42
|
Chápeme,
že
tak
žalostná
moudrost
musí
být
retrospektivní:
Minervina
sova
jen
rozprostírá
za
soumraku
svá
křídla.
|
| s-43
|
Ale
jak
"Trosky
dní"
tak
výmluvně
s
tichou
virtuozitou
ukazují,
taková
moudrost
může
být
dojemně
ztělesněna
uměním.
|
| s-44
|
Pan
Locke
vyučuje
Angličtinu
a
komparativní
literaturu
na
Kolumbijské
Univerzitě.
|