ps2013-017-07-001-177.tt
Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji. Nyní pan poslanec Miroslav Grebeníček a doufám, že už se dostaneme k hlasování, abych mohl požádat pana místopředsedu Gazdíka, aby mě na chvilku vystřídal, protože bude potom má interpelace na paní ministryni Marksovou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, s velkým zájmem jsem vyslechl všechny diskutující k danému tématu. Ano, byly to pro mě velmi zajímavé reakce. Přiznám se, že mě mimořádně zaujala zejména opakovaná vystoupení kolegy Hovorky. Jako vždy vystupoval velmi kultivovaně a možná by pro některé z nás mohl být v této věci příkladem. Doufám, že tímto výrokem jsem mu nepřivodil politickou smrt.
Chci konstatovat, že byl překvapen, že mluvím tedy k problematice církví, Bible apod. Narodil jsem se tak jako on na Jižní Moravě, čtyři kilometry od Velehradu. Můj zájem o církevní dějiny tedy je letitý, nejde o žádnou proměnu na stará kolena. Víte, mně ovšem vadí jedna podstatná věc, že v souvislosti s tím, co je opodstatněné, mělo se řešit, zaznamenáváme stále více a více nehezkých věcí - to bude takový univerzální název. Já myslím, že takový prapodivný příběh provozní budovy Národního divadla, kterou v roce 1990 neprávem, oni tvrdili prý omylem, v první restituční vlně získala a za tři roky ji tajně a podezřele za miliony prodala komunita Římské unie řádu svaté Voršily v Praze, že je vskutku varujícím příkladem. Já nekritizuji iniciativu zákonodárného sboru, já kritizuji tyto konkrétní jevy. A samozřejmě jestli tady to uvádím jako příklad, tak těm, kteří nejste v obraze, připomenu i aktuální stav, kdy si voršilky po více než 20 letech to, co prodaly, znovu nárokují, znovu si dělají nárok na zmíněnou budovu.
A musíte mně prominout, že jsem tady vtáhl i určitou diskusi o tom, co se stalo v únoru 1948. Já jsem zaznamenal vystoupení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jeronýma Tejce v pořadu Události, komentáře, kdy mj. řekl: "Podle našich informací bude církvím vydáno o 14 tisíc hektarů víc půdy, než měla v roce 1919." Chápejte, že jsem se pozastavil nad tímto tvrzením. Takže ne že se to bude vracet k tomu únoru, ale k roku 1919? Já jsem samozřejmě musel vzít tuto informaci velmi vážně, protože jsem nezaznamenal žádný podnět k zahájení trestního stíhání kolegy Tejce, a to pro šíření poplašné zprávy. Čili to beru jako fakt.
A jestli kolega Hovorka naznačil odluku církve, naprosto to vnímám, chápu, musím ovšem ale konstatovat, že katolická církev, tak jak to zaznělo po roce 1918, a mám na mysli celou tu Masarykovu éru, by se prý měla nejprve vyrovnat s pobělohorskými konfiskacemi, a potom teprve měla být zvána k jednání o odluce státu a o majetku, zejména pozemkovém. Čili to zase byla první republika, Masarykova republika, která svým způsobem to zkomplikovala.
Ale znovu opakuji, zaujal mě mnohý z vás, dokonce i kolega Klučka, který tady jednoznačně řekl, že jestliže premiér slíbil, že daná věc se bude aktuálně posuzovat na půdě Sněmovny, že to splní, pak si myslím, že můj návrh usnesení je naprosto oprávněný, a koneckonců o tom svědčí i vaše obsáhlá diskuse, kdy bychom skutečně mohli udělat výrazný krok, kdybychom si udělali diagnózu a pochopitelně i prognózu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji. Už jsem chtěl dát hlasovat, ale ještě se hlásí pan kolega Michal Kučera k faktické poznámce, poté budeme hlasovat o návrhu pana poslance Grebeníčka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera
Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Já jsem původně tady k těmto proslovům pana poslance Grebeníčka nechtěl vystupovat, nicméně jeho exkurz do roku 1919 a k Bílé hoře mě vedl k tomu, že pokud by někdo měl platit náklady, které vznikly tím, že v roce 1947 komunistická strana ukradla církvím majetky, tak by to měli být komunisté a měli by platit ze své kapsy!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Dobře. Ještě pan kolega Marek Benda se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda
Rozprava je mimořádně výživná, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, ale asi využíváme toho, že tady není premiér, takže si můžeme tak volně povídat, protože nemá cenu ho příliš interpelovat.
Já snad jenom dvě poznámky. Jednu k panu poslanci Grebeníčkovi a jeho exkurzi k voršilkám. Ano, vydání budovy Národního divadla voršilkám byla chyba původního zákona, všichni to víme, a byl to jeden z hlavních důvodů, pro který jsme nechtěli jít cestou výčtového zákona, protože jsme věděli, že takových chyb tam bude nasekáno nepochybně mnoho. Proč jsme chtěli, aby vydávání probíhalo v režimu správním a posléze v režimu soudního přezkumu, aby nedošlo k těmto situacím, že napíšeme do zákona nějaký pozemek, nějakou budovu a pak zjistíme, že nikdy nepatřila. Další příběh voršilek je nějaký obchodní spor, který vůbec nevím, proč je do toho zatahován, a je to jenom zlovůle práva, kterou se pokouší zamotat do církevních restitucí, a nemá s církevními restitucemi, které opravdu kromě toho, že na začátku ukázaly, jak je chybný výčtový zákon, nic společného.
A pak jednu poznámku k tomu, co řekl pan kolega Adam. Ten problém je tady od roku 1991. Všichni víme, že ten problém je tady od roku 1991. V roce 1991 ve Federálním shromáždění díky hlasům ve slovenské části Sněmovny národů neprošly církve jako obecný restituent, tak jak prošly v celé řadě zemí bývalého Sovětského svazu. Bohužel byly vyňaty a bylo řečeno, že budou řešeny zvlášť. Byla to opravdu hádka na slovenské straně. Na české straně panovalo přesvědčení, že mají být oprávněnými restituenty stejně tak jako všechny ostatní osoby. Slovensko mimochodem tento problém vyřešilo během následujících dvou let. ČR se na něm zasekla. Zasekla se na něm prostě proto, že tady převládá ateistická společnost, převládá vidění církví, bohužel nám vnucené komunistickým režimem, jako tlustých prelátů, kteří si tady žijí sami pro sebe, a jenom pomalinku se daří měnit veřejné mínění v to, že opravdu církev není jenom sama pro sebe, ale že dělá celou řadu sociálních, výchovných, školských, kulturních aktivit, které slouží celé společnosti.
Download XML • Download text
