|

ps2013-008-04-020-092.tt

Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

Agenda Item Title

92. Aktuální situace na Ukrajině a pozice vlády České republiky k masakru v Oděse dne 2. 5. 2014

Date2014-05-07
Meetingps2013/008
Agenda Itemps2013/008/092
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/008schuz/s008118.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   2 < Page 3 > 4
Ne že bychom neznali cestu ven z toho pekla, které se odehrálo v Oděse a děje se na východní Ukrajině, ale zdá se, že do této chvíle není dost vůle na to, aby se všichni účastníci shodli na tom, že budou postupovat stejně. Je mi jasné, že tam je nakupená nedůvěra, vzájemné obviňován a neochota respektovat toho druhého. Tolik k tomu, co se odehrálo. O tragičnosti té věci není pochyb a o tom, že se nás to týká, o tom nepochybuji také. A za sebe tedy, opakuji, vyjadřuji především velkou lítost nad tím, co se v Oděse odehrálo, a vyslovuji soustrast pozůstalým. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu ministrovi zahraničních věcí. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které eviduji přihlášku paní poslankyně Konečné. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Kateřina Konečná Děkuji, pane místopředsedo. Vážení kolegyně, kolegové členové vlády, chtěla bych poděkovat všem, kdo se podíleli na iniciativě projednat na půdě Poslanecké sněmovny postoj České republiky k masakru, který se odehrál 2. května v Oděse. Již pět dní jsme konfrontováni s hororovými fotografiemi i videosekvencemi, které zobrazují lidi uvězněné v hořícím Domě odborů, zastřelenými na chodbách a v kancelářích tohoto domu a ubíjenými na ulici před tímto domem. A na toto inferno navazovala další hrůza. Vláda ČR mlčela. Mlčela stejně jako tzv. obhájci lidských práv, kteří tak vyzývali dnes již svrženého prezidenta ke zdrženlivosti a nutnosti nepoužívat sílu, když na Majdanu dnešní vládci Kyjeva stavěli barikády a házeli Molotovovy koktejly. Situace na Ukrajině začíná nápadně připomínat afghánské, irácké či libyjské vítězství našich sil. Usadili jsme prozápadní vládu, dohlédli na obsazení nejdůležitějších silových a ekonomických resortů. Čas od času uspořádáme řízené volby, avšak v zemi se zabydlel chaos a násilí. Je čas, aby parlament promluvil. Naše stanovisko by mělo vycházet z teze, která je pravým opakem častých apelů zdánlivě směřujících k usmíření. Mám na mysli naivní výzvy, aby se do ukrajinské krize nevměšoval nikdo ze zahraničí. Současná kyjevská vláda se dostala k moci s pomocí Evropské unie, Spojených států amerických a dalších zahraničních, především západních spojenců. Jihovýchod se těší když ne materiální, tak jistě morální podpoře z východu. Situace na Ukrajině dozrála do situace, kdy svářící se povstalci z Kyjeva a z jihovýchodu v zajetí emocí a ideologických předsudků nedokážou nalézt cestu k jednacímu stolu. A tak se jediným možným řešením jejich sporu stává násilí a stále reálnější hrozba občanské války. Vyšetřování oděského masakru současnou kyjevskou vládu jen zcela znedůvěryhodňuje a jeho závěry nebudou brány druhou stranou vážně. Stejně tzv. vyšetřování vraždění kulkami snajperů na Majdanu, a to zvláště v době, kdy nová kyjevská elita v rozporu s ženevskými ujednáními řídí krvavé kárné operace proti Ukrajincům na jihovýchodě země. V této situaci je nutné vměšování ze zahraničí. Ovšem vměšování, které nehraje hru s nulovým součtem. Kdy je každý kompromis vnímán jako prohra. Potřebujeme, aby se zahraničí aktivně vměšovalo do vyšetřování hororu v Oděse proto, aby se podobné hrůzy neopakovaly. To je možné jedině tehdy, když tlak ze zahraničí přinutí povstalce z Kyjeva a povstalce z jihovýchodu zasednout k jednacímu stolu a jednat, jednat a jednat, dokud nenaleznou cestovní mapu, která narýsuje alespoň základní kontury cesty Ukrajiny z krize. Vážené kolegyně, vážení kolegové, aktivní role řady západních institucí, zvláště Evropské unie, při svržení demokraticky zvoleného prezidenta tyto organizace zkompromitovala a učinila je alespoň pro jednu stranu sporu zcela nevěrohodnými. Navrhuji proto, aby vláda ČR vyzvala členské státy Evropské unie i Ruské federace k uznání arbitrážní role OBSE. Aby to bylo OBSE, kterému bude dán mandát nejen vyšetřit masakr v Oděse, ale též dovést svářící se strany k jednacímu stolu. Zároveň vyzývám celou vládu ČR k odsouzení násilí a fašismu. Děkuji za pozornost. (Potlesk KSČM.) Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji paní poslankyni Konečné a poprosím ji jako první řečnici, aby usedla u stolku zpravodajů. Prosím. Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je - pardon, s přednostním právem má přednost pan předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Poslanec Karel Schwarzenberg Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a vážení poslanci, musím říci, že jsem hluboce dojat legitimistickým stanoviskem paní poslankyně Konečné, která se zastává revolučním procesem svrženého prezidenta a bývalé ukrajinské vlády. Doufám, že konsekvence legitimismu bude vést k tomu, aby navrhla rozpuštění této Sněmovny a pokračování zasedání Českého sněmu, které bylo přerušeno za první světové války. Tím bychom toto myšlení opravdu konsekventně vedli až ke konci. Ale nechme této srandičky, situace je příliš vážná. Dámy a pánové, musíme při analýze situace na Ukrajině vzít v potaz, že zde zasahuje cizí mocnost do dění v Ukrajině. Není to jenom propagandou, není to jenom televizí, nýbrž taky vysílání ozbrojených sil. Vždycky se najednou objeví podivuhodně velice dobře vycvičení ozbrojení muži, kteří se ujímají iniciativy. Co se týče tragédie v Oděse, přece jenom bych rád upozornil na to, co zde bylo zjištěno, kdo první začal střílet. Někdy se při demonstracích, to jsem také už zažil, házejí kameny. To sice není hezké, ale stává se. Ale přece jenom je něco jiného, než když jedna strana sáhne k střelným zbraním. Že si potom ta druhé strana také nějaké revolvery obstarala, je celkem pochopitelné. Nesmíme zapomenout, že celý proces je opravdu jenom štvaním ze zahraničí proti nově zvolené ukrajinské vládě a proti jednotě Ukrajiny. Je to velice hezké, když vyzýváme k jednání, a zajisté by bylo dobré, aby obě strany se sešly k jednání. Mám jenom obavy, když se cizí mocnosti ujmou toho procesu, pamatuji si události v roce 1938, kdy taky přistoupily evropské mocnosti k tomu, aby řešily spory mezi německo- a českojazyčným obyvatelstvem v Československé republice. Výsledek je nám velice dobře znám. Nejdříve musí platit pravidlo, že státní hranice jsou nedotknutelné a není právo cizí mocnosti tyto narušit. Na tom musíme trvat. První je dodržovat mezinárodní právo. Vše ostatní, dámy a pánové, musí jít vedle. Můžeme mít sympatii pro tu či onu stranu. Já naprosto chápu, že jsou lidé, kteří cokoli Moskva udělá, je dobré a prospěšné, nicméně právo je právo a to jest základ mezinárodní politiky. Když právo opustíme, tak se nesmíme divit dalšímu vývoji. Česká republika by měla především přispívat Ukrajině v její velice obtížné hospodářské situaci, měla by pomoci, je-li to nutné a možné. Už teď se bohudíky několik poraněných z Ukrajiny léčí v našich nemocnicích. I tady může sehrát Česká republika velice užitečnou roli a díky bohu také tuto roli plní. Ale neměli bychom se snažit navrhovat řešení, kterým by se Ukrajina, abych tak řekl, postavila pod kuratelu.

Download XML • Download text