Person name

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová 49. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o obavách irského lidu týkajících se Lisabonské smlouvy /sněmovní tisk 165/ - prvé čtení Prosím, aby úvodní slovo přednesl ministr zahraničních věcí pan Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano, děkuji, paní místopředsedkyně. Jak vidíte, další návrh má takový poměrně velmi půvabný název Protokol o obavách irského lidu, což je samozřejmě - ne každý ten se jmenuje tak pěkně jako Protokol o obavách irského lidu. A to, co bychom měli projednat, je návrh, který souvisí s poměrně nedávnou historií, kterou bych měl připomenout. Že v roce 2008 občané Irska odmítli v referendu Smlouvu o Evropské unii a založení Evropského společenství, které se ve zkratce říkalo Lisabonská smlouva. Že irské obyvatelstvo tuto smlouvu v referendu odmítlo a vzhledem k důsledkům, které to mělo, se uspořádala poměrně rozsáhlá debata a irská vláda pak po dohodě s představiteli Evropské unie, Evropské rady, předložila občanům tuto smlouvu s tím, že byla doplněna dodatkem, a ten dodatek byl vlastně reakcí na obavy irského lidu a v tom dodatku, v těch jednotlivých odstavcích, se vlastně jakoby garantovalo, že Lisabonská smlouva nebude znamenat ohrožení některých principů, na kterých tedy irskému lidu mimořádně záleží. A jak víte, poté co byl tento dodatek, ta smlouva předložena s tímto dodatkem, tak pak to referendum proběhlo úspěšně. Dodatek, který se stal součástí hlasování, obsahoval články - je to velice stručný dodatek, který má asi pět odstavců. V jednom se v podstatě garantuje, že nebude dotčena irská rodina, protože jak všichni asi víte, Irové jsou poměrně - snad si mohu dovolit říci - konzervativní společnost uznávající tradice rodiny a podobně a měli obavy, že by mohlo dojít k něčemu, co narušuje principy tradiční rodiny. Takže v jednom odstavci byla garance, že nedojde - Evropa nebude mít legislativu, nebo nebude je nutit k tomu, aby něco opouštěli na té své tradiční rodinné, tradičních rodinných hodnotách. Zároveň tam bylo ujištěno, že nebude Lisabonská smlouva nijak měnit rozsah a výkon pravomocí v oblasti zdanění, že tedy daně zůstanou prerogativou tedy irské vlády. Zároveň tam bylo ujištění, že Lisabonská smlouva nebude mít nějaký vliv na formu zajišťování bezpečnosti v Irsku. Jednoduše řečeno, že Lisabonská smlouva nic nezmění na neutralitě Irska, to bylo vlastně další ujištění, kterého se irským občanům v tom dodatku dostalo. A s tímto dodatkem, že bude takto přiznán Irům, vlastně souhlasili tehdy všichni premiéři a představitelé vlád na Evropské radě. Já bych chtěl říci, že tehdy za Českou republiku s tím souhlasil tehdejší premiér Mirek Topolánek, který tehdy za Českou republiku řekl, že Česká republika schvaluje tady tuto výjimku, tento dodatek pro irské referendum, pro irskou podobu Lisabonské smlouvy, a na základě toho tedy to bylo hlasováno v Irsku a dopadlo to úspěšně a Irové přijali Lisabonskou smlouvu. Takže já teď tady říkám, že beru na sebe ten závazek, který tehdy učinil Mirek Topolánek za Českou republiku, když tehdy řekl, že my schvalujeme toto, aby ty čtyři odstavce ujištění byly součástí Lisabonské smlouvy pro Iry, a doporučuji vám, abyste to projednávali ve výborech a abychom ve Sněmovně - dokonce na to potřebujeme ústavní většinu - abychom tento irský dodatek i jako český Parlament Irům schválili. Takže to je podstata návrhu, který předkládám, který předkládají všechny členské státy Evropské unie, protože má-li tento dodatek pro Iry platit, tak ho musí všech 28 členských států Unie schválit, tedy i Česká republika. A opírám se tedy o to schválení, které tehdy slíbil předseda vlády Mirek Topolánek. To je podle mě podstata toho, co máte před sebou. Podle mě jsem to snad řekl srozumitelně. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, pane ministře. A nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jiří Mihola Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jenom stručně doplním pana ministra, poněvadž všechno důležité k této smlouvě řekl, od odmítnutí Lisabonské smlouvy Irskem v roce 2008 až po její schválení roku následujícího. Stejně tak hovořil o obsahu tohoto protokolu nebo zmínil všechno důležité. Já jen doplním, že se vlastně rozhodovalo také o tom, jakým způsobem bude u nás tento protokol schvalován, jestli prostou většinou, nebo ústavní většinou. Nakonec se vláda 20. dubna 2013 přiklonila k variantě schvalovat to ústavní většinou. Jen bych chtěl také říct, že ratifikace tohoto protokolu nevyžaduje změny v českém právním řádu, návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie, protokol nebude mít žádný hospodářský ani finanční dopad na státní rozpočet, veřejnou správu nebo podnikatelský sektor. Doporučuji tento návrh schválit v prvním čtení a přikázat k projednání zahraničnímu výboru. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní poslankyně Konečná. Omlouvám se, já jsem vás neviděla. (Poslankyně Konečná stála před řečnickým pultem.) Poslankyně Kateřina Konečná V pohodě. Děkuju. Já bych si dovolila jen krátce zareagovat, že dnes před sebou máme něco, od čeho nás všichni odrazovali, když jsme měli výhrady k Lisabonské smlouvě, a říkalo se, že k ní výhrady mít nemůžeme. Možná můžeme jen závidět irskému lidu, že si nakonec nejen prosadil referendum, ale také své výhrady, které dnes ratifikujeme. Já jsem se spíš chtěla zeptat pana ministra na jinou věc, a to že ten protokol byl již před dvěma lety předložen do ratifikačních procesů. U nás to de facto blokuje Poslanecká sněmovna, která ho ještě neprojednala. Reálně měl tento protokol vstoupit v platnost už k 30. 6. 2013. Já nevím, kolik dalších států nemá tento protokol ještě projednaný. Byla bych docela nerada, aby Česká republika byla jedním z těch posledních. A protože se myslím, že se jedná o docela formální věc, chtěla jsem navrhnout, zda by nešlo zkrátit lhůtu pro projednání třeba na 30 dnů, protože pokud pojedeme v šedesátidenním režimu, tak se dostaneme za prázdniny, a pak bychom se opravdu mohli stát poslední členskou zemí, která nebyla schopna de facto protokol týkající se jiné země projednat. To spíš jako můj návrh. Děkuju. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Prosím pana poslance Stanjuru s přednostním právem. Poslanec Zbyněk Stanjura No právě že bez přednostního práva, ale dobře, jsem gentleman. Nechal jsem paní poslankyni. Jinak jsem se hlásil s přednostním právem předtím. Já chci říct, že to podpoříme. Na druhé straně bych chtěl, ať se vrátíme do okamžiku, kdy se projednávala Lisabonská smlouva. Obavy českého lidu z přijetí Lisabonské smlouvy vyjadřoval prezident Václav Klaus, který to podepsal s tím, že mu bylo přislíbeno čelnými funkcionáři Evropské komise, že takzvaná česká výjimka bude ratifikována. A dneska vidíme, jak se ty sliby plní: Podepiš, my něco uděláme. Změní se politická situace, našemu panu prezidentovi skončilo funkční období - nikdo se k tomu neměl. Neměla se k tomu ani naše opozice. Levicová - je třeba říct. A dneska tady pan ministr zahraničí správně předkládá protokol k ratifikaci a my ho podpoříme, protože irský lid měl obavy. Ale když byly obavy, které vyjádřil prezident naší republiky, a všichni v té době říkali: Ano, to je dobře, my to splníme, hlavně když to budete ratifikovat, a tak dále... Kdo chce, může si ty články z té doby najít. Já se ptám, jak je možné, že česká politika v tomhle naprosto selhala a netrvala na tom, aby sliby, které byly učiněny prezidentu České republiky, byly splněny. A je jedno, kdo byl pro, nebo proti Lisabonské smlouvě. To není podstatné. Podstatné je to, že ty sliby veřejně zazněly, že to byla podmínka pana prezidenta Klause k tomu, aby to podepsal. Hle, využili jsme příležitosti, aby se to nemuselo plnit. Proto je vidět, že jsme měli postupovat zřejmě stejně a měli jsme si vymoct takovýhle protokol, a pak by se ukázalo. Tak abych zase v příštích bodech, až budou všichni ti podporovatelé Evropské unie říkat, jak je potřeba, abychom byli v hlavním proudu, abychom si vzpomněli, že hlavní proud něco slíbil hlavě našeho státu a hlavní proud evropské integrace se na to vykašlal. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji panu poslanci. A dříve, než dám slovo panu ministru Dienstbierovi, poprosím jménem předsedy Poslanecké sněmovny předsedy klubů do foyeru. Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana ministra. - Pardon. Faktická poznámka paní poslankyně Konečné. Poslankyně Kateřina Konečná Děkuji. Ale prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně, panu Stanjurovi. Kdo byl v době, kdy jsme přijímali Lisabonskou smlouvu premiér? Pan Topolánek! Kdo byl ministr zahraničních věcí? Pan Schwarzenberg! Ono to přece také bylo o tom, co si Česká republika vyjedná, stejně jako si obavy svého lidu tam tehdy vyjednala irská vláda a dělala to ta vláda v Bruselu. Nebyl to nikdo jiný. Takže děkuji za vaše školení, ale fakt pláčete na špatném hrobě, protože vy jste byli u moci a vy jste si mohli klidně tyto výjimky vyjednat stejně a dneska takto mohlo o jakékoli další výjimce rozhodovat všech dalších 27 států a byla by to výjimka České republiky. Vy jste toho prostě nebyli schopni, tak to teď nesvádějte na jakoukoli politickou reprezentaci. Byl to váš úkol a vy jste to vzdali. (Potlesk zleva.) Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, paní poslankyně. A nyní prosím pana ministra. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, i já bych rád krátce zareagoval na vystoupení pana poslance Stanjury. To jeho vystoupení bylo obsahově zcela mimo realitu. Já bych rád upozornil, že výjimka z Lisabonské smlouvy byla požadována prezidentem Klausem v rozporu s Ústavou České republiky v době, kdy končil ratifikační proces a kdy tady máme i nálezy Ústavního soudu, že prezident v případě, že obě komory udělí souhlas k ratifikaci, má povinnost ratifikaci dokončit. Druhý bod, ve kterém bylo tvrzení pana poslance Stanjury zcela nepravdivé, je, že tady Evropská unie vůči České republice nedrží sliby. Evropská unie svůj slib držela a výjimku projednávala. Bylo to rozhodnutí této vlády okamžitě po nástupu, že jsme stáhli požadavek na sjednání výjimky z Lisabonské smlouvy, a to z toho důvodu, že výjimku z hlavy nadepsané Solidarita, která upravuje především sociální práva, ale nejenom tato práva, že jsme ji nepovažovali za nijak opodstatněnou, protože nevidíme žádný důvod, proč by občané České republiky měli mít v sociální oblasti menší rozsah ochrany lidských práv než občané jiných států Evropské unie. (Náhlý hluk v sále.)Proto byl zastaven proces vyjednávání této výjimky. Čili nejednalo se o žádné porušení ze strany Evropské unie, porušení žádného slibu, ale rozhodnutí vlády České republiky zcela v souladu s naším ústavním pořádkem. A možná na okraj bych zmínil, že už v době, kdy byla výjimka z Lisabonské smlouvy vyjednávána, už tehdy Senát přijal usnesení, že i v případě, že by došlo k ratifikaci, tak že by takovouto výjimku neratifikoval. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Já se omlouvám, pane ministře. Prosím o zachování klidu. Děkuji. Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Mě se zatím daří překřičet ten šum tady v sále. Ale děkuji za zklidnění situace. A ještě poslední poznámka. To strašení Václava Klause před majetkovými nároky na základě Lisabonské smlouvy se prokázalo jako zcela smyšlené. Už mimo jiné i proto, že výjimka z Lisabonské smlouvy sjednána není. Lisabonská smlouva platí pro Českou republiku jako celek a nikdo žádné takové nároky, kterými byli strašeni lidé v České republice, nevznesl. To je nejlepším důkazem, že žádné takové nároky, které by bylo možné opřít o Lisabonskou smlouvu, neexistují. Takže prosím, nestrašme tady žádnými smyšlenými nároky a neobviňujme Evropskou unii, že nerespektovala jakékoli sliby nebo závazky vůči České republice. Bylo to naše rozhodnutí, že nechceme výjimku z Lisabonské smlouvy. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji panu ministrovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče. Poslanec František Laudát Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Dámy a pánové, já bych jenom zareagoval na pana ministra Dienstbiera. Pro mě to je jediná zpráva. Vždyť přece tady nikdo neobviňuje Evropskou unii ani sousední Německo. Nic takového. Vy jste se vzdali principu předběžné opatrnosti. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Pan ministr Zaorálek. Prosím, pane ministře. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Já se domnívám, že otázka, kterou tady vznesl pan poslanec Stanjura, je legitimní, a také si myslím, že by měla být zodpovězena co nejpřesněji, takže já se o to pokusím. I když se to netýká irské výjimky, tak je evidentní, že je legitimní, aby se poslanec zeptal v té souvislosti na osud té české. Jenom připomínám, že česká výjimka se týkala platnosti uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice. Vláda České republiky skutečně - to mohu zopakovat - 19. února tohoto roku potvrdila nepokračovat ve sjednávání toho takzvaného českého protokolu a schválila toto rozhodnutí usnesením číslo 115. Listina základních práv Evropské unie, o kterou se tady jednalo, se na Českou republiku vztahuje již od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, to znamená od 1. prosince 2009, to znamená, že od 1. prosince 2009 můžeme posuzovat důsledky platnosti Lisabonské smlouvy, a ten český protokol dosud nebyl sjednán. To vlastně umožnilo provést reflexi výhrad, těch rizik, nebezpečí, která uplatnění Lisabonské smlouvy mohou mít na Českou republiku. To znamená, jestliže se říkalo, že platnost Lisabonské smlouvy nás může ohrozit právě v oblasti majetkoprávního uspořádání, tak od 1. prosince 2009 máme možnost reflektovat vývoj a vidíme, že k žádnému ohrožení majetkoprávního uspořádání nedošlo. To je vlastně důvod, proč se česká vláda rozhodla nepokračovat ve sjednávání českého protokolu. Podle převažujícího názoru právní doktríny by měl takzvaný český protokol, pokud by platil, pouze deklaratorní a interpretační povahu a stvrzoval by to, že uplatňování práv obsažených v listině EU nepřekročí rámec pravomocí EU a nebude zasahovat do oblastí upravených výlučně vnitrostátními předpisy. Obavy z retroaktivního uplatnění Listiny Evropské unie na poválečné majetkoprávní uspořádání, jež byly při iniciaci českého protokolu tehdejším prezidentem Václavem Klausem uváděny, si myslím, že lze na základě nedávné judikatury Soudního dvora Evropské unie pokládat za neopodstatněné. Já připomínám, že k tomu došlo v roce 2011, kdy Soudní dvůr Evropské unie potvrdil v plném rozsahu v souvislosti s tím, když se zabýval britsko-polským protokolem, že není možné vstupovat do vnitrostátních předpisů, tak jak se tehdy mohl někdo obávat, třeba i prezident Václav Klaus, v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy. V podstatě vláda tu výjimku - řekněme zjednodušeně Václava Klause - shledala jako nadbytečný instrument, který by navíc zbytečně omezoval práva jednotlivců České republiky, protože by omezoval zbytečně platnost Listiny základních práv a svobod pro Českou republiku. Takže já se domnívám, že právě vývoj ukázal - Lisabonská smlouva platila již od 1. prosince 2009 a nenaplnily se žádné obavy, že by poté, co ona platí, někdo využil nové situace a uplatnil majetkoprávní nároky, které by mu pak musely být přiznány. Nic takového se nestalo. Proto vlastně pokládáme tuto výjimku Václava Klause za nadbytečnou. A pak ještě jeden můj dodatek. Jenom připomínám, že výjimka byla sjednána tehdy úplně mimo Parlament. Parlament se k ní vlastně vůbec nedostal, což mně připadalo celou dobu velmi podivné. To, že se to dohodlo jenom na úrovni mezi prezidentem, představiteli vlády, představiteli Unie, i když to mělo, jak jsem tady říkal, pouze deklaratorní a interpretační charakter, přesto mi to obejití Parlamentu, přiznám se vám, dodnes chybí. Připadá mi to jako vážná věc, která by se podle mě už neměla stát. Tuto výhradu říkám. Byl to velice nestandardní postup. Netroufal bych si ve vládě zvednout ruku pro suspendování a nevyjednávání, kdybych si nebyl vnitřně jist, že skutečně nepředstavovala něco, co by nás chránilo před nebezpečím, protože to nebezpečí se nepotvrdilo. To říkám k dotazu pana poslance Stanjury. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Pane ministře, já se omlouvám, ale opravdu je tady velký hluk. Děkuji. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ale připomínám, že tématem není česká výjimka, ale irská. A co se týče té irské, doufám, že budeme jednotní v tom, že to pošleme do dalších výborů. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji panu ministrovi a táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, tudíž obecnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele a zpravodaje, zda mají zájem o závěrečná slova. Pane ministře, máte zájem o závěrečné slovo? (Výkřiky ze sálu: Ne!) Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Já musím, vážení kolegové, opravdu musím. Musím tady navrhnout to, co tuším říkala i paní poslankyně Konečná. Já bych potřeboval navrhnout, abychom zkrátili lhůtu k projednání ve výborech o 30 dnů. Paní poslankyně Konečná měla pravdu, že by bylo nedobré, kdyby se nám stalo, že budeme úplně poslední. To byla oprávněná výhrada. Já udělám to, co maximálně můžu, aniž bych riskoval veto dvou klubů, navrhuji zkrátit o 30 dnů dobu projednávání. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Pane ministře, ještě jednou vás poprosím o ten návrh, já jsem nezaslechla začátek. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Navrhuji o 30 dnů zkrátit dobu projednávání ve výborech. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Dobrá. Budeme hlasovat o návrhu na zkrácení lhůty. Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednávání zahraničnímu výboru. Já se táži, zda má někdo jiný návrh. Pan poslanec Benešík. Poslanec Ondřej Benešík Dobrý večer. Dámy a pánové, navrhuji přikázat tento materiál k projednání výboru pro evropské záležitosti. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji. Táži se, zda má ještě někdo nějaký návrh. Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat o jednotlivých návrzích. Zahajuji hlasování o návrhu, aby návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Kdo je proti? Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 78, do kterého je přihlášeno 167 poslanců, pro je 153, proti nikdo. Konstatuji, že návrh byl přijat. Předložený návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru. Nyní budeme hlasovat o návrhu přikázat předložený návrh výboru pro evropské záležitosti. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Kdo je proti? Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 79, do kterého je přihlášeno 167 poslanců, pro 154, proti 1. Konstatuji, že návrh byl přijat. Předložený vládní návrh byl přikázán k projednání výboru pro evropské záležitosti. Nyní budeme hlasovat o návrhu na zkrácení lhůty k projednání ve výborech o 30 dnů. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti? Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 80, do kterého je přihlášeno 166 poslanců, pro se vyslovilo 152 poslanců, proti 1. Konstatuji, že návrh byl přijat a návrh se bude projednávat ve zkrácené lhůtě o 30 dnů ve výborech, které jsme přikázali. Tímto projednávání tohoto bodu končím a na základě dohody předsedů klubů přerušuji jednání Sněmovny do zítřejšího dne do 9 hodin ráno. (Jednání skončilo v 19.10 hodin.)