Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
18 1487.
opus est, quem recusare pro amici salute forsitan impium esset. Multa sunt
alia, quae tibi scribere vellem, sed ea partim ex nuncio cognosces, partim ego,
ubi plus otii nactus fuero, ad te scribam. Vale. Parentes cum filia et nepte,
genero et progenero, et potissimum patrem meum, doctorem Kcysersberg,
salvere jube. Stephanus quoque et Fridericus te magnopere salvere jusserunt.
Iterum vale. Ex Hassensteyn 4 idus Augusti anno post natum Salvatorem 1487.
V příčině zmíněné v listu různice mezi bratřími z Lobkovic připomínáme, že zapsána
jest v registrech soudu komorního z r. 1499 (©. května) výpověď královská mezi bratřími
z Lobkovic Janem s jedné a Mikulášem a Bohuslavem s druhé strany o Kadaň (srovnej
Archiv Český IX., 659), kterou výpovědí teprv spor byl uklizen. Pozdravení na konci listu
Schottovi vzkazující jsou krajané jeho Štěpán Piso a Fridrich Busner. Posléze jmenovaný
byl průvodčím Petra Schotta na studiích v Bononii (srovn. list jeho II!. idus Mart. 1180),
potom (nejspíš od návštěvy Štrasburské r. 1485 a jistě již od podzimku 1486 podle listu
Schottova k Moserovi daného V. kal. Nov. 14856) až do své předčasné smrti roku 1192
byl v družině Bohuslavově. Štěpánovi Pisonovi svěřil Bohuslav vydávaje se na cestu vý-
chodní svou bibliothéku; potom brzy všechny zprávy o něm zanikají. Nejspíše také za
nedlouho zemřel, jak svědčí epitaphium ve Farr. poem. na str. 95. s nápisem: Stephani
Pisonis familiaris sui, v němž naráží se na jeho mladý věk.
17.
Petr Schott Bohuslavovi.
Ze Štrasburku 1487 — 10. září. Děkuje za list a za dary i posílá své navzájem.
Přihlížeje k žádosti Bohuslavově, aby mu napsal návod, kterak by měl žíti u dvora, slibuje
vyplnění. Odsuzuje traktaty jakés kacířské, které mu Bohuslav poslal., (Schott f. 630.)
Petrus Schottus magnifico generosogue atgue doctissimo viro domino Bohu-
slao de Hassenstein, regio secretario, s. p. d. Diuturnam expectationem meam
abunde solatus es, suavissime princeps, et literis et muneribus tuis. Nam et bonam
valetudinem tuam intellexi, gua mihi nihil optatius, et amicitiae nostrae perpetuae
fructum cepi non mediocrem, cum tabellarium tuum cum tam praeclaris ad me
meosque donativis acciperem. Gratiam habeo agoque, agunt et mei, peculialiter
mater: referre enim non possumus. Itaque non ut pensemus accepta, sed quod
tibi grata esse sentio, semina nonnullarum herbarum florumque salubritate,
odore coloreve praestantium ad te mitto. Praeterea quatuor evangelistas cum
canonibus Eusebii; cultros nostrates, tuis quidem non preciosiores, sed tibi,
ut arbitror, rariores. Plura misissem, si non molestassem longum iter Michaelis
istius, viri nobis propter te praegrati. Sed necdum scio, an ea, quae tibi per
Eselbergum Nurenbergensem reddi curavi non diu post discessum tuum a nobis,
praesentata tibi fuerint; et quas per Fridericum quoque tuum binas ad te
dedi literas. Quarum alteras comitabatur doctrina de accentibus graecis, alteras
nescio quid aliud. Ilabentur apud nos in satis denso volumine omnes libri
Platonis per Florentinum quempiam nuper translati; eos si nondum adeptus
fueris, fac me rogo certiorem, ut tibi per Nurenbergam mittam, si quidem
priora tuto illac ad te devenerint. Ad literas tuas redeo, quibus me non solum
petis, sed pro iure tuo postulas inbesque, ut tibi praescribam, quid tibi in
novo isto vitae genere faciendum sit, qui curiam regis sis accessurus. Ego vero,
