Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
JINDŘICHOHRADECKÝ. 65
wida se onen bor kwiely
gemus zie w[fie salozt zkladla
sagich chzty corona zpadla
taks inhed knym zie przichile
zprzigie kfobye wffeczky mfle
matku zobye wzie za matku
syn bud mí wecze kdyetatku
10 aktomu pak onye obye
wzeztru miezto przigie zobye
tak bye Miloztyw zamladu
donads newzie horffu wnadu
nadwífie krale zeho zwieta
15 byl by wiecz yako ozwieta
chzty kazny y milozirdie
ale kdys pak zboffím wzhirde
pochzie byty ludzky dawczie
byw drzewe gich chzty oprawczie
20 y zmfeny wifie pirwnye zlowa
zamízliw gím prawa nowa
wzbludy zie myzlu wemmnohem
achtye zie wziwaty bohem
ztyirpiety to moha wiekem
25 by zie 1us wziwal chzlowiekem
samiffliw wife horlfie prawa
neb tak zie y gellchze ztawa
se chzezt nrawy promíenawa
Pogednom dnu toho bogie
so potochzi kral pozli zwogie
dodamazka ktomu míeztu
wzkazuge gím tu rzechz zwieztu
se bez wífeho vzile
achz gho kralem przigmu míle
35 y chtye zie gemu poddaty
s da gím przi vlhe chzty oztaty
yprziwflem gich drzewnyem prawie
gie y gich dyety oztawie
atak achz gemu widadie
«o czos tu gich kral gmiel vpokladye
nali 1us purgrabie zmiezta
4* gemulto pozluzbye zie zta
vzrzie se zie chzaz promíenyl
an take nazle pomíenyl
vida, Ze onen bor kvieli,
jemuz sé vse Zalosf skladla
210 à jich ésti korona spadla.
Takz inhed k nim sé prichylé,
zprije k sobé v&ecky milé:
matku sobé vzé za matku,
„syn buď mi!^ vece k diefátku,
215 a k tomu pak oně obě
v sestrú miesto prije sobě.
Tak bě milostiv za mladu,
do(ň)adž nevzč horš(i)u vnadu.
Nad vše králé sého svéta
220 byl by viec jako osvéta
čsti, kázni i milosrdie;
alé kdyz pak zbožím vzhrd(ě),
poče býti ľudský davce,
byv dr(i)eve jich čsti oprávce,
225 1 změní vše prvnie slova,
zamysliv jim práva nová,
vzblidi sé myshi ve (m)nohém,
a chté sé vzyvati Bohem,
strpéti to moha vékem,
250 by sé juZ vzÿval élovékem,
zamysliv vše horšie práva;
neb tak sě i ješče stává,
Ze test nravy promén(i)avé.
Po jednom dnu toho boje
sss potoči krát posly svoje
do Dama(š)ka, k tomu městu,
vzkazuje jim tu rěč zvéstü,
že bez všeho úsilie,
ač j'ho králém prijmú milé
201 chtie sé jemu poddati,
Z' dá jim pri v&ie ésti ostati
i pri všem jich dróvniem právě
je i jich děti ostavě;
a tak, ač jemu vydadie,
sss COŽ tu jich král jměl v pokladě.
Nali juž purgrabie z města,
4“ jemužto po službě sě sta,
uzré, Ze sé čas proměnil,
an také na zlé pomienil,
5
