Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
446 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514.
Hroš nařekl, ke škodě nic není. A chce-li pak Hroš s těmi kverky ty zloděje, kteří
sú tu rudu ukradli a s ní postiženi, z čeho viniti, právo se jim nezavírá.
Dálo se na Horách Kutnách za úřadu hofmistřství urozeného vládyky Jakuba
z Fuglhausu a jinych ńfednikiv na Dvoře Vlaském v úterý před Hromnicemi léta
Páně 1514", měsíce února dne 6.
Datum opět chybné.
25.
Křížek mincíř žaluje Johannesa Poláka šmelíře a tovaryše jeho, Ze odňali mu třicátou na
Rejzím. 1514 v březnu. (Lib. II. A. 28, 29, 30.)
V té při, která jest mezi Křížkem mincířem s jedné, a mezi Johanesem Po-
lákem šmelířem z Vosla strany druhé s jeho tovařiši, kdež Křížek předstúpiv před
pana hofmistra a úřad horní do rajtunku na Dvoře Vlaském, učinil žalobu na Po-
láka Johanesa a na Hřivnáče s tovařiši jeho, že jemu dali tficátü v dole Rajzim
na tom vortě pod Sviní, a teď již když Pán Bůh nadělil, praví, že já tu nic nemám.
I VMti, pane hofmistře, já žádám v tom za opatření.
K tomu Johannes Polák vodepřel: Pane hofmistře, páni milí! že já na tento
čas jemu odpovídati nebudu, až tu jiní kverci budú, protož VMti prosím, abyšte mi
ráčili dáti toho prodlení. — Tu jest jim odloženo.
A po druhé stání vstúpivše, mluvil jest Jan Koráb od Křížka, žádaje, aby
jemu konečně místo učiněno bylo o ty tále v Rajzím pod Sviní, neb sú jemu dali
tficátü. Tu VMt, pane hofmistre, pravili ste prve, že pergmistra doma není, a ta
véc nah se vztahuje.
Odpor Johannesa Poláka: Tu pan Bárta od Kola, v ty časy mladší šeph-
mistr, od Johannesa Poláka a Hřivnáče s jich tovařiši odpor učinil: Pane hofmistře
9c, tito tovafisi k tomu se znají, že sú jemu dali tu tricétä, ale poněvadž jest cu-
pusu na ni dávati nechtěl, tu sú naň žalovali. A VMt pane hofmistře, když sú u VMti
doma byli, žalujíce na Křížka, že jim cupusu dávati nechce, a vy ste je odeslati
ráčili k panu vopatovi jakožto k najvyššímu kverku mezi nimi. A když sú k panu
vopatovi pfisli, tu pan vopat jim pověděl, že mně horní věci nepříleží, a přes to
všecko Křížek jest člověk můj, já jej k tomu držeti budu a jej napomenu. A tito
tovařiši, když jest jim nic napraveno skrze pana vopata nebylo, přišli sú, pane hof-
mistře, k VMti zase, a pravic VMti, Ze jim skrze pana vopata od Křížka nic na-
praveno není, a k tomu že jest pan opat pověděl, že jemu to nepříleží. Tu VMt
ráčili ste jim rozkázati, aby šli k pergmistrovi jakožto k hospodáři, neb jest jemu
najlépe při tom dole všecko vědomé. Pak, milý pane hofmistře, má-li to býti, aby
chudi tovafisi pavovali na dvě létě na posluchy někomu, a někto aby se tomu díval.
