Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
260 A. XXIX. Listy pant Perchty Lichteniteinské z Rozemberka
těžce jim to předkládaje; a ona mu řekla, že tiem nevládne, by bylo bezpečno, že
by to rád učinil. A on jí odpověděl, že by jí mohl dobie bezpećni cestu k Krumlovu
najiti, by chtól. I mluvil zase Šek se mni takto: že by mi rád ve všem radil i po-
mohl, než abyšte toho pro nic neopúštěli a dali se jemu v tom poznati, žej vám
to velmi nelibo, žej mne neodpustil. A také žes s ním o mě nic hrubě nemluvil, a viděv
sám svýma očima, kterak se mnú jest, že již muožete bez lidské řeči i bez mé škody
jemu toho pro nic tak nedopóśtśti, poněž sami tomu rozumějí, žeť to vás tajno
od lidí býti nemuož a to zvláště, cožs sám očitě viděl, a chtějíce to vżdy dobró voli
v dobré uvésti; a tak žej to dobrá příčina, mě vždy vyjednati k svadbě, neb jestliže
někaké bázni vás tuhé mieti nebude, že je strach v brzém času, že budu vedlé něho
tak zavedena, že to vie, příde-li na to, že vám toho bude žel, že jsem živa na světě;
a mnoho věcí mi o něm předkládaje, ježto jsú mi velmi těžce na mi mysl vześly,
a že mi proto ty věci praví, že by mu toho Żel bylo, bycht toho měla dočekati.
A ještě mi tak řekl, nebudete-li mne moci jinak vymluviti, ale abyšte mě někde na
püti vzeli, ač by toho kolivěk neměl proti svému pánu raditi; než proto by tě byl
viděl, chtěltě pověděti, což by jemu bez škody bylo, proto žej on pán jeho. A dále
mi nechtěl viece praviti, abych se nemůtila, kterak rozumie jich záhubě a jeho ümy-
sluom nekřesťanským. A slyšímť, žeť by se pan Jindřich chtěl Štejreku konečně zmoc-
niti. I porütemt, milý bratře, napřed milému Bohu a potom tobě tyto své věci, a doufámť
nade všecky jiné, věda tyto věci, že mne neopustíš, cožť se tobě najlépe v tom zdá.
A Šermaryn tě vzkázala, aby druhé přijel, abychme se opět za tebe na několik neděl
najedly, nebo jsme se ještě nikdež nenajedly, jakžs ty ujel. A s tiem tě Bohu po-
rúčém. D. na Nyklšpurce tu středu po svatej Lucii. Perchta z Rozmberka.
33.
1452, 22. Febr. na, Krumlové. — Oldřich z Rožemberka Hanušovi z Lichten&teina, omlou-
vaje dceru svou Perchtu, kteráž byla přijela k svatebnímu veselí sestry své Lidmily, Ze se
dlouho na statcích otcovských zdržela, slibuje, že ji vypraví domů, až se syn jeho Jindřich vrátí,
a chlácholí Hanuše strany čeledi paniny, která se mu nelíbila. D. v Krumlově, v úterý maso-
pustní r. 1452. (Něm. L. r.)
34.
1452, 12. Mart. ve Vídni. — Oldřich Eicingar z Ficinku, nejvyšší vladař a vladaři
v Rakousích, vyznávají na prosbu Jindřicha z Rožemberka, že Hanuš z Lichtenšteina manželce
své Perchtě 2500 kop gr. věnoval na Štýrece podlé mocného listu a potvrzení biskupa Pasov-
ského, a poněvadž se nedávno Hanuš a bratr jeho Vilém o statky své rozdělili, že to Perchtě
ke škodě býti nemá. D. ve Vídni na den sv. Řehoře r. 1452. (Něm. L. ar. 4.)
