Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Dopisy z roku 1530. 5
781.
Václavovi z Pythy, purkrabímu na Blatné, v příčině nějakého vězně oc.
Na hradě Pražském 1530, 22. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál.
Zdeněk Lev z Rožmitála sc. Purkrabie milý! GCož se dotýče toho člověka od
Rožmitála, kterýž sedí, a otce jeho, jaká se jemu příhoda stala: o tom také prvé
viem; než poněvadž, tak jakž mně se zdá, ten člověk sedí spravedlivě a snad otec
jeho toho jemu pomáhá, aby pravdy nepověděl, a protož nezdá mi se toho, jako
sedí, na tento čas na rukojmie dáti, a protož ať předse sedí, dokudž k tomu nedám
povolení, anebo syn muoj; než jestliže chce pravdu pověděti, ještě by se jemu slušná
milost stala. Jakož jsi mi také psal, což se paní Elšky Uzenské [sic] dotýče a ryb,
kteréž jest do Březnice prodala: i zdá mi se z některé příčiny, aby toho bylo nyní
tak ponecháno, nebo pro malý odtah Ze se tiem něco prodlie, neznám v tom její
škody. Posélám teď některé služebníky a dvoje vozniky na Blatni, neż maji zase
s manželkú syna mého přijeti, jakož oznámiť to šíře Cabicar. Dán na hradě Pražském
v uotery na den sv. Petra na&tolování léta oc XXX".
Urozenému vladyce Vśclavovi z Pyihy, purkrabi na Blatné, mému milému.
A posélámt tfi tiny herynkuov, a étvrté tüna herynkuov má byti na Zelenü
Horu, a také posélémt tünku makového oleje a tfi tiny oleje semeneóného.
182.
Purkmistru a radě města Velvar, aby žida, jenž se na vyšší právo volal, z vězení na rukojmě
propustili.
Na hradě Pražském 1530, 23. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál.
Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní
Velvarští milí! Oznamuji vśm, Że jest na mne vznesl Izajáš, žid Velvarský, že má
smlúvu s Jiříkem Přiebským z Slaného před Klementem pekařem, toho času purg-
mistrem u Velvaïiech, a Barthošem rychtářem o summu XXXI (f XL gr. na míš.,
a že byšte vy témuž židu nalezli, mimo tu smlúvu a jeho dobrovolné svolení a při-
znání, za všecko toliko vzíti XVIII (! míš., a že on žid podle práva odvolával se
k vyššiemu právu rozeznání, a že jste jemu toho přieti a dopustiti nechtěli, nežli
že jste jeho do vazby i s přietelem jeho, kterýž s nimi stál, vzíti rozkázali; a že
jest vás při tom žádal i s tím svým přietelem za prodlení do dvů nedělí, že by
o to ke mně chtěli, a že jste jim toho přieti nechtěli. I proč jste toho jednoho ani
druhého dopustiti nechtěli; oznamte mi to bez meškání; neb toho v paměti nemám,
aby to kdy prvé za mne u vás bývalo, ktož jest se na vyšší právo volal, aby jemu
nemělo býti dopúštěno, a kto by ke mně chtěl, aby jemu mělo býti toho bráněno. Což
se pak těch židuov dotýče, již jich na tento čas vazbou neobtěžuojte, než na rukojmě
