Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
166 D. I. Seznáný swědkůw od r. 1453 — 1456.
placeno jest bylo na hrad na Krakowec Zemskému Polákowi k jeho ruce; a to
za p. Jiry z Krakowce, potom za p. Heinricha Lefle, potom za p. Hence, kterýž
postúpil Krakowce Spalkowi. Pak když byl nemocen nebožčík Zemský tehdáž za
p. Hence, prosil sem ho w jeho nemoci, řka: prosím tebe, milý pane, zpomeň
na mě také a pomoz mi, wšak máš plat. A on řekl: rádbych to učinil, ale ne-
mohuť z toho platu nic učiniti, neboť ten plat má zase po mé smrti k hradu
Krakowci spadnůti, i nelzeť mi jest toho platu od hradu žádným obyčejem od-
trhnůti.
Bartoš ze Slowic: Když sem byl na Krakowci u p. Henricha Lefle, to mi
swědomo, že někaký služebník jeho Zemenín řečený držal jest 10 kop gr. platu
w Nowosedlech welikých, kterýž plat jemu nebožčík p. Jira byl dal; a toho jest
požíwal, až Špalek Krakowec ztratil. A po ten plat posielal obecné dwa člowěky
bydlem w Sipiech, jeden slul Jaka, a druhý Kniežek, kteříž jemu ten plat wy-
bierajic w Nowosedlech nosili sů, ač sů sami sedláci jemu neptinesli.
Matěj richtář ze Wšesulowa, osmdesátiletý: Pamatuji a při tom sem byl,
že pan Jira nebožčík služebníku swému Zemskému mysliwci za jeho službu po-
stůpil 10 kop gr. platu w Nowosedlech welikých za Rabšteinem do jeho toliko
žiwota, a na to mu list udělal. A když prodal Krakowec p. Henrichowi, tu sem
byl také, a to se dálo u weliké swétnici: p. Jira sedel na stolici, a p. Henrich
stál u kamen; tu p. Jira zplakal, řka: milý pane, prosím tebe, pusť ten trh a
popřej mi té chalúpky! A p. Henrich řek jemu: milý pane Jiro! wěřímť já tobě,
což sme sobě řekli, že sobě to držeti budem, a že ty mně toho ptieti budes
s dobrů myslí. A hned p. Jira řekl: ale milý pane, prosímť tebe, poněwadž jinák
býti nemóż, popřejž tomuto služebníku Zemeninowi toho platu, kteréhož sem jemu
postúpil, nebť jeho má do smrti požíwati. A on řekl: toť chci učiniti, budelit
mi toho zasluhowati ; a hned jemu řekl: slibuješli mi wěren býti a zasluhowati ?
A Zemenin řekl: slibuji; a hned od něho ruků slib piijal. A tak i za p. Hen-
richa týž Zemenin poZiwal jest toho platu.
Petr kowář z Miličowa, úročník mladého p. Hanuše z Kolowrat: Pomnim
to dobře, když sem s swým strýcem učil se délati tu na Krakowci, že nebožčík
p. Jira sluzebniku swému Zemeninowi řečenému Klauz lowčiemu dal 10 kop gr.
platu a t. d.
Wawfinec z Malych Nowosedlek, bydlem tudiež: Od let šedesáti pomním,
neb sem se tu rodil, a to řéci smiem, že nikdy na Krakowec od nás neplatili
sme ižádného haléře úroka až i do dnešnieho dne, aniž sme tam kdy ptisluseli.
A za mé paměti bylo prawých dědičných pánów pět: Sulek, Petr Pihail, Sta-
šowec, Maisnarów otec, a pak ten on sám Martin Maisnar. (Str. 128 — 129).
