354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

65

troje neb čtvery platy na hrady a na města musili platiti oběma stranoma, a vojska polní ostatek jim vydrali.... Ten zámutek... přišel skrze falešné proroky... Ti najprve vidúce, že král a páni protiví se ká- zanie pravému a kalichu boZiemu, zdvihli jsú boj proti ním. A potom ti jistí kněží změnichu kázanie pravá a zatočichu lidem na jiné cesty popúzejíce jich k bojóm proti straně odporné a roztrhali sú ten lid rozličnými naučeními v roty...“ (7b). Chelčický odsuzuje i přímo Tábority pro jejich hájení víry mečem: „A to jsú učinili i v tento čas: uchopivše meč zdvihli jsú boj proti ne- přátelóm kalicha Kristova a mnoho sú jich zbili na ten rozum praviece, že tak zabíjejíce pudí na večeři, páléce a statky bližním derúce.“ (177%).

»lheologicky vyniká Cheléickyf jednou věcí mezi husitskými bohoslovci nad jiné: se zvláštní zálibou proti vlastním zásluhám člověka, tak jako později Luther, kladenekoneénounedostateénost lidskouamo$Z- nost spasení jen z milosti boží.“ (VIE. I. 177). V postille Cheléicky vyslovuje se o té věci takto: „Jediné ten užitečně přistúpí k Kristovi, ktož srdce své ustaví milostí boží; tať neodpadne pro nesnáze, okusivši, kterak jest milý a sladký pán buoh, a vżdy jest srdci tomu všudy chuten: v chudobě, v žaláři, v haněních, v pracech, i v jiných bezpráviech vZdy nepfestívá milovati a ptáti se na jeho vuoli i na skutky. Jinak čiem se koli ustavuje, s Kristem neostojit.* (105). Živá víra působí, že se člověk stává účasten milosti boží. »Otcové a matery majíce vieru veliká, živú, skutečnú, mohli by mnoho prospěti dětem svým k dobytí milosti boží... (879). O kitu kněží učí, že děti přijímají jím milost boží beze všeho zasloužení svého skrze zásluhy Kristovy a skrze víru rodičův a kmotrův. Proti tomu mluví Chelčický v tomto smyslu: Lid dávno odstoupil od Boha, proto nezjedná na křtu dětem synovství božího, jehož sám nemá. „Protož hledíce k apoštolóm a k jich potomním učedl- níkóm, kterak sú oni viery požívali za mladé děti na křtu, nemuožem tohoto světa poběhlého a od boha odvráceného přirovnati k němu v tom skutku . ..* (81"—^). Chelčický ukazuje, že kněží mylně vztahují slova Kristova o novém rozenízvodyaDuchasv. (Jan 8.) jen k dítkám, že totiž dítky zemřelé po křtu půjdou do království nebeského; toto tvrzení jejich má prý platnost jen potud, pokud děti nemají vlády nad sebou, pokud jsou nemluvňaty; ale jakmile počínají nabývati rozumu, poznávají hřích, a pak nemohou v hříších přijímati Ducha sy. Reč Kristova má však širší a hlubší význam, vztahujíc