Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
259
sausedem hädku začal. Čtenář: Zajisté o náboženství. Farář:
O náboženství, Útenář: V kterémžto puňktu? Farář: V tomtéž,
o kterém sme nedávního času k slovům přišli, zdali jest k dosažení
spasení dosti, když kdo v Krista věří, etu.,“ atd. Pokračuje se
v rozmluvě o tomto thematě.
Jindy vystupují: farář, osadní a sousedi, na pi.
v rozmluvě na den sv. Jana, apoštola a evangelisty (104), na Nový
rok (136) atd. V rozmluvě na den sv. Josefa vystupují jen dvě
osoby, farář a čtenář (229), podobně v rozmluvě na pondělí
velikonoční (291), na úterý velikonoční (314) aj., jindy zase jen
farář a osadní (na den sv. Jana Křt. 505) atd.
Na konci postilly jsou 2 rejstříky: I. „Registřík první,
dle kterého sváteční řeči k nedělním šikovati se mohau.“ 2. „Regi-
střík druhý všech věcí v této knize obsaZenych", (Apostolové,
bližní, cívkev, atd.)
Na konci: „Všechno k větší slávě Boží; ke cti a chvále nej-
světější Rodičky Boží Jičínské, která v svém milostivém obrazu první
dobrodiní prokázala, když skrze časté na se vzezření kacírského pa-
stýře srdce zejskala; k pocestnosti 5% Autonfna Paduśnskóho, jenż
kladivem kacířův slauti zaslaużil.*
V postille této spisovatel vyvrací prote-
stantské námitky proti katolictví a dokazuje samo-
spasitelnost víry římsko-katolické. Kniha sama jest
již Pflaumerem psána živě, soustavně bojujíc proti husitství,
luteranství a kalvinství. (Vlč. II, 55, Hanuš ČČM 1863, 204.)
Na str. 346 Koniáš uvažuje o českých exulantech, zejména
o jejich „škodném a darebném do krajin nekatolických taulání.“
O učení M. J. Husi kazatel pojednává na str. 76 a 8l. : Sprosták se
táže, proč by měl zavrhnouti učení Husovo a Jeronýmovo,
když o nich nic nectného není známo? Farář odpovídá, že oba byli
etnostní, dokud nebyli nakažení učením Wiklifovým. Jakmile pry
nakazili sebe i jiné jedem kacířským, ztratili všecku ctnost a spra-
vedlnost a přestoupili zákon Páně učíce, že nemá býti v úřadě svět-
ském ani duchovním ten, kdo hřešil smrtelným hříchem. Připomíná
krvavé války, které prý jejich působením vznikly, a chce po-
mlčeti o jejich zatvrzelosti, se kterou se postavili proti všeobecné církvi
až do skonání hanebného prý života svého. Hus byl prý nakažen čtením
bludných knih (308); na str. 309 kazatel nazývá Husa hlavním
arcikacířem v Čechách. „Ani onen plamen, s kterým všeho půvo-
dové Jan Hus aJan Jarolím (!) spravedlivé upáleni byli,
