Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
264 FALSA. Ć 371—372: 1426—7. září 1429.
presencium. In guorum omnium testimonium atgue robur presentem litteram
conscribi sub nostro magiestatis sigillo^ iussimus munimine communiri. Datum
Strigonio anno Domini M?CCCC? XXVI, regnorum nostrorum Hungarie ete. XL,
Romanorum XVII, Bohemie vero VIL!
Ad mandatum domini regis
Fránciscus prepositus Strigoniensis.
372. V Bratislavě, 7. září 1429.
Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby co nejrychleji skončil jednání
s Kundtem o výplatě Zvíkova a nemeškal sejíti se s ním na té cestě na místě smlu-
veném, všechny škody a náklad na výplatu Zvíkova budou mu nahraženy.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 294 a, or. pap.
AČ. I, 28 č. 30 (list uveden jako pravý). — Palacký, UB. II, 60 č. 603 (reg.). — RI. XI, 7400
(„Fälschung ?“).
List tento jest nutno posuzovati v souvislosti se třemi niže otištěnými listy (č. 873—875) a to
nejen pro obsah, nýbrž i pro formální stránku: tři z nich jsou psány touž rukou (orig. čtvrtého
— č. 374 — ztracen), datovací formule a kancel. pozn. jsou u všech stejně chybné. Tyto chyby a též
podobnost písma s písmem jiných fals Oladřichových prozrazují uvedené listy jakožto falsa. Nadto
ani obsahem nesrovnávají se s pravými listy a listinami, týkajícími se Zvíkova. Víme, že
teprve 8. června 1431 (viz výše č. 182) dal král Zikmunda Oldřichovi z R. plnou moc, aby jednal
s Kunátem Kaplířem ze Sulevic o postoupení Zvíkova, a z listu Martinka z Bavorova z 25. února
1432 (č. 205) se dovídáme, že teprve tehdy — asi poč. r. 1432 — byl Zvíkov Oldřichovi postoupen,
ač podle lístů z r. 1429 (zvl. č. 374) bylo by se to stalo jiż r. 1429, tedy před plnou mocí z r. 1431.
Výklad Sedláčkův v Hradech XI, 31 (srv. též Tyl, Paměti zvíkovské 58 a d), opřený o důvěru
v pravost listů Zikmundových z r. 1429 mám za chybný, již Schmidt v élánku Südbôhmen während
der Hussitenkriege, MVGDB. 46, 3311 pochyboval však o pravosti těchto listů z v. 1429. Ať dříve či
později Oldřich dostal se opravdu v držení Zvíkova jakožto zboží královského. Jest nyní otázka,
jaký cíl sledoval Olářich falsy z v. 1429? Podle vyznání Kunáta Kaplíře ze Sulevic z 29. června 1433
(výše č. 2830) byl postoupen Oldařichovi pouze hrad Zvíkov s příslušenstvím, nikoli však vsi hlubocké.
Falsum z 23. května 1432 (níže č. 377) pak dokazuje, že Oláařich jakožto držitel Zvíkova chtěl se
domocí nejen zboží Hlubockého, nýbrž i zboží Milevského a Vltavotýnského; z listů Zikmundových
ze 7. června 1433 (výše ë. 228), 19. dubna a 4. května 1437 (6. 319 a 321) se dovídáme, že podobně
sahal dokonce i po Kosteleckém zboží. Je patrno, že Zvíkov mohl býti Oldařichovi východiskem
další činnosti, získati jej v dědičné držení bylo tudíž přední touhou Olařichovou. Neuspokojil se
ani zástavou Zvíkova spolu s klášterem Milevským, kterou mu učinil cis. Zikmund listinou z 19.
října 1437 (viz č. 342), poněvadž byla dočasná. Snažil se tedy získati Zvíkov v trvalejší držení
listinnými falsy. Věrohodnost falsa o doživotním darování (event. zástavě dědicům) zboží
Zvíkovského, Milevského i Zlatokorunského z 19. října 1437 (viz č. 378) snažil se podepříti několika
jinými podvrženými listy a listinami, jak oněmi z v. 1429, tak i dalšími (viz níže č. 873—377); ve
a) tak or., správně „nostre maiestatis sigilli“; srv. pozn. e na str. 238.
1) podle jiných listin byl Zikmunda v r. 1426 v Ostřihomi jen poč. května, s tím se však ne-
shodují léta panování, jak zde uvedena (srv. RI. XI, str. 41—42).
