Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
254 FALSA. Č. 368: 5. června 1392.
My Jan, z boží milosti markrabie bramburský, lužický, vévoda gerlický a my
Wolfram, z boží milosti arcibiskup pražský, papežské stolice legát, a my Hynek
z Hornštejna, tu doba saudí království Českého,? vyznáváme tímto listem, kdož jej
uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož najjasnější pán a král Václav, římský a český
král, nám poručil jest na svém místě Česků zemi spravovati, jakožto nyní do svaté
říše pro věci říšské a pro potřeby své pilné vyjel jest a nás zůstavil zde na svém
místě, abychom zemi spravovali? chudému i bohatému pravdu činili vedle spravedl-
nosti a řádu zemského; i přistúpil jest před nás urozený Jindřich z Hradce a Jan
z Miloňovic, Petr z Svejšína, služebníci našeho pána a bratra krále Václava, řím-
ského a českého krále. I spravoval nás pan Jindřich z Hradce, tak jakož jest s králo-
vou Milostí pan Jindřich z Rozmberka* nynie z zemi vyjel a panu Jindřichovi
z Hradce své zbožie poručil jest k spravování a jiným svém úředníkóm a túže nám
na Budějovické, že opět překážejí na silnicéch páně z Rozmberka i na jiných věcech
na panství jeho jemu a jeho lidem nějakým listem od krále Jana jim daným,
jakož jsú JM“ prosili za některé věci, ježto potom, zeptavše se, Ze jsü nepravé
a neřádně prosili v některých kusech, jim toho s pokojem kázali nechati, jakožto
o silnice, o místa, o lidí stavování, o řeky, o potoky, o klejty i o meze, o lovy na
jeho zboží a jeho panoší i služebníkóv, a služebníci královy Milosti, jakožto pan
z Miloňovic i jiní služebníci JM“ v tomto listu svrchupsaní, také žalujíce, kterak
je v jich městě hindrují i jich lidi a jich přátely i jiné dobré lidi, vše tím
svrchupsaným listem; a kterýž je král Jan i ciesař Karel ohledavše v druhých
kusiech a zvláště o páně z Rožmberka a o panoších, což stojí v tom listu, aby
u pokoji necháno bylo, nebo takové věci by byly proti svobodám zemským. A my
znamenavše to, i vypověděli sme mezi nimi, zavolavše před se Budějovických poslúv
k nám poslaných a také kteříž sem byli k těmto suchým dnuom a na sněm přijeli
z města jich, zapověděli sme, aby se na takové věci nenavražovali a jich pokojem
nechali pod pokutů, jestliže by se toho dopustili, aby do královy komory sto řiven
střiebra dobrého čistého dali; a jestliže by proti pánům z Rožmberka neb proti
kerómu zemeninu ućinili, aby tomu deset řiven stříbra čistého dobrého také dali.
A to sme učinili, jakož od královy Milosti jeho majestát máme, což bychom koli
učinili bez JM“ aneb usúdili, aby to bylo tak pevno, jako by JM* sám osobně
v své přítomnosti usúdil a učinil, aneb jsúů zemané z jiných krajóv a rytířstvo
na to volali před námi, že se panu z Rožmberka a těmto dobrým lidem zemanóm,
královy Milosti služebníkóm, veliká křivda od Budějovických se děje proti právu
1) Volfram (Olbram) ze Škvorce, arcib. v l. 1396—1402. 2) Hynek Berka z Dubé a z Hohen-
štejna, nejv. sudí v l. 1396—1397, pak 1402—1417. 3) Král Václav dlel v Německé říši až v l.
1397— 1398 (srv. Pelzel, Lebensgeschichte des Röm. u. Böhm. Königs Wenzeslaus II, 351 a d., Tomek,
Děj. Prahy V?, 14) a správu země České svěřil markrabí morav. Prokopovi; makr. Jan již tehdy
nežil (f 2. března 1396). 4) o něm viz Heermann’s Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) 73 a d.; co
se týká sporu Jindřichova s Budějovskými, vypravováno jest podle tohoto falsa.
