OCR Dataset

1162

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

index <

Page

166

POLAPENÁ NEVĚRA.

To sie vím, Ze jest již šla na lůže

a spí jako opice velmi tuze.

Nerád bych ji pak z prvního snu probudil a v nemoc nëjakau uvodil,

ale zatluku, at jen tu pravdu zvim.

Scena IV. Dorota, Marta děvečka, Asotus, Musicus, senex.

Dorota.

Běž, Marta, kdo pak tam tak hrubě tluče, však div, že dveří našich nevytluče. Ať jde pryč, pověz, že pán doma není, nech nám dá pokoj, nekazí veselí.

Marta. Ach má milá paní, jest náš pán starey, viděla jsem, že má plášť na sobě šerey. Dorota.

Lžeš, k...o čert-liž by ho tak brzo přines, an ho nedávno psa starýho odnes! Seber s stolu, pohledím sama: selžeš-li, hleď své hlavy, zvyjedená!

Musicus.

Ját se musím v holuby stiíleti, a tím dřív, abych nemusil poctu piti.

Dorota.

Prosím vás, buďte raději zde s námi, já vás přikreji těmito neckami. Kdo to tluče? Čert-li jsi či zvíře? A ty spad chceš rozrazit naše dvífe?