Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
POLAPENÁ NEVĎRA.
Dorota (sama).
Ba jdi, starey vlku, třebas za moře;
však s tebau nemám než peklo a hoře.
Pres cel den bublanici dává,
v noci pak ustavičně z lože vstává.
Stůně na hlavu, strojí sobě líky:
není-liž tudy mně k ujmě veliky ?
Než to mi se do něho dobře líbí,
že se dlauho domů nepřivelebí.
Jezdí pryč, na mne málo pamatuje,
špatně hospodářství doma spravuje.
A já sobě zatím čistě povolím:
co starec zamešká, s mladým nahradim.
Jakož pak dnes chci štěstí kostovati
a pro mého milého hnedky poslati.
Ale nevidim-li ho tamto vychäzeti?
Veselť jest, musím ho hned přivítati.
Jak sobě spanile vykračuje,
hledí vesele, mile povyskuje!
Když ho vidím, srdce mi radostí skáče:
jak na starce myslím, žalostí pláče.
Scena II.
Asotus, Dorota.
Asotus.
Hos, hos, hos, štěstí milé, štěstí milé,
potkej se se mnau nyní této chvíle!
Bohdejž Bůh zdařil a tam byla má hlavičku,
mé potěšení, nejmilejší Dornièka!
Veselat jest jistě, doma nemusí míti
starce svého, kázala mu se snad projiti.
Dorota.
Vítám té, pane mlady, s oehotností:
tot jsau a budau u nas piemilć hosti.
