Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
210 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
ale u mně se nesnáší, neb tak držím. že na těch sněmích dvě příčiny budou na pře-
kážce a sobě na odporu, a to tyto: potřeba a nemožnost; neb potřeba to ukazovati
bude, že jest potřebí, aby markrabství Moravské, knížetství Slezské, země Rakouské
opatřeny byly, a nemožnost zase to ukazovati bude, že sme se i s poddanými svými
tak vydali, že již s nic více bejti nemuožeme, a tak pod tím, nebude-li zvláštní milosti
pána Boha našeho, blízcí sme skázy a zahynutí. Kdež mi ráčíte psáti napomínajíc
mne, abych na tom sněmu byl, kterýž v markrabství Moravském držán bejti má, a
k dobrému a užitečnému toho markrabství abych radil: ráčili ste to po mně vždycky
znáti, že sem tak činil, pokudž mi pán Buoh rozumu popříti ráčil. Bejvaly-li sou mé
přímluvy nerozumné a neužitečné, ale jistě sou upřímné bejvaly az upřímného srdce
pocházely, a i to by se najíti mohlo, že sem skrze své přímluvy spíše utržil než
jinej na trh vynesl, však sem o to malou starost měl podle onoho přísloví: s pravdou
je před Buoh jíti.
Pak jestliže budu postačiti moci a pán Buoh nějakého zdraví popříti ráčí, abych
ráčíte znáti, že čas krátký mezi těmi sněmy položen jest, a také soud zemský o svaté
Barboře držán bude, při kterémžto soudu ráčíte znáti, co činiti mám.
Milostivý pane, již sme těch časuov dočekali, o kterýchž by mohlo povědíno
bejti s Jobem: Zlořečený den narození mého. Pak v pravdě těchto časuov v našich
zemích lidé povýšení nemají čím potěšeni bejti, neb již k tomu přichází, že ten
ních. A s tím oc.
MS. soué. v arch. zemsk. kr. C. f. 76. b.
329.
Jan z Pernsteina Martinovi JeZovi o vypravení jeho na vojnu oc. — Z Pardubic 1543,
16. října.
(V týž den Martinovi Jezovi.) Urozený a statečný rytíři, pane Martine, pří-
teli milej, prólt bych, aby se dobie mól. Slużebnika tvého z někderých příčin sem
zdržel, avšak sem zaň dal v hospodě zaplatiti. Kdež mi píšeš i některé příčiny ozna-
mujíc, žádajíc mne, abych tě domuov odpustil, že na místě svém při tom počtu chceš
jednoho dobrého člověka nechati: pak poněvadž znám takovou tvou potřebu, vuole
jest má, aby odjel, jednom tomu dobrému člověku, kteréhož na místě svém necháš,
poruč, jestliže bych jej chtěl do pole s tím počtem obrátiti, aby se tak zachoval.
Také mi píšeš, jestliže bych mimo ty tři měsíce dále těm služebným, kteříž
v poli sou, službu dávati chtěl, abych ji tobě také dal na těch dvadceti koni a do
pole abych tě vypravil: pak jestliže služebné dýle v poli držeti budu mimo ty tří
měsíce, tak učiniti chci.
