Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1542. 117
227.
Jan z Pernšteina Bohusovi Kostkovi z Postupie o vracejícím se vojsku německém z Uher,
o událostech v Budíně a Pešti; jak Bratří v Boleslavi Mladé proti podobojím si počínají.
— Na Mezříčí 1542, 19. října.
(Psaní pana Jana z Pernšteina panu Bohušovi Kostkovi oc.) Urozenému pánu,
panu Bohušovi Kostkovi z Postupic a na Litomyšli sc, panu švagru a kmotru mému
milému.
S. s. v. oc List od vás dnes mi jest dodán, kdež mi píšete, že toho úmyslu
nejste k Polné a k Přibyslavi se pro mor obrátiti. Můj milý pane švagře a kmotře!
Pán Bůh nás pro hříchy naše rozličné trestati ráčí; než i to jedno trestání můžeme
před sebe vzíti, chceme-li na ně právě pomysliti. — Gož se toho lidu říšského dotýče,
který do Uher vypraven byl, víte, jak jest již v tom lidu trošt založen, jako by se
nepřítele zahnání státi mělo, ale jak jest tu pán Bůh změniti ráčil, že ten lid nic
neprovedše, než škaredý a hanebný šturm u Peštu ztratili, zase zpátkem táhnou, jakož
pak tuto neděli minulou kníže Mauric Míšenský a dvé knížat Brunšvických ode mne
zas jedou; u toho šturmu zůstalo jich zbitych a zmámenych na tisíc Uhrüv a Vlachüv,
nez tém odranym knechtüm, tak jest slySeti, Ze se velmi k šturmu nechtělo. Tak mi
jest oznámeno, že císař. Turecký baším Budínskému a Peštskému psaní učinil, aby
se bránili, že jich neobmešká retovati, a poněvadž jedna žena na Budíně všemu ně-
meckému vojsku se půl léta bránila, že oni lépe brániti mohou; pak již jest se tak
stalo. Také jest za jisté slyseti, jakoZ mi o tom i pan Jiřík Žabka píše, že jeden
baše táhne LX tisíci k retování Peštu, by ho tu byli Němci dočkali; pak jestli do-
táhne, ten světiti nebude v Uhřích, a strach i v Rakousích a v Moravě, čehož nás
Pán Bůh rač zachovati.
Pak můj milý pane švagře a kmotře, německá válka v Uhřích již by nám
mohla býti ku příkladu, co jest jí provedeno; již bychom mohli tomu rozuméti,
vezmouce sobě ku příkladu dvoje obehnání německé Budína a třetí Peštu nynějšího
času. Více o tom psaní zanechám, než tím zavazuji: budeme-li chtíti na tom státi,
jak jsme těchto časův stáli; abychom se k ničemuž sami nepřičinili, a více o jiných
než sami o sobě, a za jiné abychom u cizích národů držáni nebyli, než za ty, aby
nás dojili z peněz jako krávy z mléka, blízci jsme zahynutí.
Také vám toto napsati musím, ač nevím, jak ode mne příjemno bude, po-
něvadž té jednoty nejsem, v které jste vy, ale vás i mnoho jiných dobrých přátel
v ní mám, i také poddaných svých; a protož vám to psaní činím, jaké se věci
v Boleslavi působí a co se před se beře kněží našich vyháněním, těl mrtvých z strany
naší z hrobů vymítání od jednoty vaší, tak jakž mi se o tom píše. Považtež toho
u sebe, můj milý pane švagře, chýlí-li se to k lásce a k pokoji, kterým se jednota
