| [1] |
Ze všech útvarů písemných, jimiž tvůrčí duch lidský stopy vývoje svého,
|
|---|
| [2] |
svých světlých i temných stránek, své velikosti i svého poblouzení a nenáhlého
|
|---|
| [3] |
konečně chřadnutí a zanikání nejzřetelněji trvale označuje, první místo přísluší
|
|---|
| [4] |
epistolografii. Ani autobiografie. zakotvená v jednom pevném bodě času a du-
|
|---|
| [5] |
ševního vývoje, s něhož pisatel na pout života svého podle okamžité nálady
|
|---|
| [6] |
pohlíží, ani t. zv. memoiry, sestavované ob čas a zakotvené v bodech časo-
|
|---|
| [7] |
vých a vývojových několika, byť auktorové kteréhokoli sepsání takového
|
|---|
| [8] |
k práci své přistupovali s láskou ku pravdě sebe větší, neposkytují tak zře-
|
|---|
| [9] |
telného a bezpečného názoru v nejskrytější nitky duševního přediva i v celko-
|
|---|
| [10] |
vou osnovu charakteru toho kterého auktora, jakého nabýváme z jednotlivých
|
|---|
| [11] |
jeho listů, zasílaných ob čas přátelům a známým v náladách a příčinách nej-
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
Cena listů těch pro poznání osoby auktorovy vzrůstá neskonale, byly-li
|
|---|
| [14] |
napsány s vědomím a důvěrou, že přítel adressat tajemství listu chce a umí
|
|---|
| [15] |
chrániti; neboť jen takto ochoten bývá pisatel psáti, jak říkáme, od plic. Ale
|
|---|
| [16] |
abychom z listů takových zřetelněji a bezpečněji poznati mohli dobu, jíž auktor
|
|---|
| [17] |
přináleží, k tomu zapotřebí jest ovšem kromě toho také ještě, aby epistolo-
|
|---|
| [18] |
graf zaujímal ve společnosti ať státní ať učené jakés vynikající stanovisko,
|
|---|
| [19] |
aneb aspoň důvěrně obcoval s osobami takové stanovisko zaujímajícími, ko-
|
|---|
| [20] |
nečně aby duchu doby své poněkud rozuměl. Poslední požadavek arci skoro
|
|---|
| [21] |
veskrze předstihuje možnou skutečnost, poněvadž porozumění to bývá vždy
|
|---|
| [22] |
pouze subjektivné; ale z ostatních požadavků nelze příliš mnoho slevovati,
|
|---|
| [23] |
má-li korrespondence hodna býti uvažování a uveřejnění.
|
|---|
| [24] |
Hledíce takto na obsáhlou korrespondenci humanistů zejmena XV. stol.
|
|---|
| [25] |
musíme značnou část dopisů jejich »důvěrných« (epistolae familiares) prohlásiti
|
|---|
| [26] |
za hodnou uvažování a uveřejnění, ačkoli skutečně jen malá část jich uveřej-
|
|---|
| [27] |
něna byla posud; nebo ač jen hrstka těchto krasořečnických skribentů při-
|
|---|
| [28] |
náležela vrstvám ve společnosti tehdejší rozhodujícím, za to značný počet jich
|
|---|
| [29] |
s osobami vrstev těch důvěrně obcoval. Ovšem že všichni do posledního psá-
|
|---|
| [30] |
vali listy své s tím vědomím, že adressati tajemství listového nebudou šetřiti,
|
|---|
| [31] |
ano s tím tajným anebo zjevným přáním, aby nešetřili, nýbrž sdělujíce se
|
|---|
| [32] |
o ně s přáteli a známými slávu obratného a vtipného stilisty šířili. A aby
|
|---|
| [33] |
tyto plody ducha jejich nepřišly na zmar, někteří humanisté přechovávali doma
|
|---|
| [34] |
odeslaných listů kopie, jiným pečlivě uchovávali originály blažení adressati;
|
|---|
| [35] |
z těch sbírek povstaly potom a tiskem vydávány bývaly jejich epistolae fa-
|
|---|
| [36] |
miliares jakožto zvláštní odrůda spisovatelské činnosti humanistické. Proto uží-
|
|---|
| [37] |
vati smí historik moderní listů těch jen s velkou opatrností, nechce-li zblouditi.
|
|---|
