Facsimile Lines

934

Page

[1]	XII
[2]	Jak z pozdější odpovědi (18. listopadu) knížat vysvítá, vyjednávalo se
[3]	o těchto záležitostech častěji v Praze; v jiném dopise (12. ledna 1477)
[4]	zmiňují se o stížnostech Janových týkajících se oloupení jeho poddaných
[5]	poddanými saskými.
[6]	Opětné řízení, k němuž král chtěl své vyslance poslati, bylo prý na
[7]	obzoru, ale nový vpád z území Janova do Sas, při čemž obzvlášť poddaní
[8]	kláštera Grůnhainského v Kčnigswaldě byli poškozeni, zmařil, jak se zdá,
[9]	dorozumění mezi stranami opět na nějaký čas.
[10]	Kurfůrst Arnošt a vévoda Albrecht stěžovali si u krále Vladislava do-
[11]	pisem ze dne 27. února 1477 a uváděli, že původcové vpádu bydleli v Eger-
[12]	bergu u syna pana Buśka z Vitzthuma a tu Ze méli svou spízi a také
[13]	kofist uschovánu. Král obeslal na to pany z Vitzthuma k zodpovědnosti,
[14]	a tito lícili příběh takto: V noci ze dne 9. na 10. ünor okolo půlnoci
[15]	přišlo jich prý pět koňmo a několik pěšky do krčmy u Egerbcrku bez
[16]	jejich (Vitzthumů) vědomí a svolení, a jakmile se oni ještě v noci na
[17]	hradě o tom dozvěděli, ihned dali rozkaz, aby příchozí byli zapuzení a ni-
[18]	koli přechováváni. Na to prý oni hned v noci odtáhli až na pět, kteří
[19]	byli tak zmrzli, že nemohli jíti ani krok. Tito byli teprve následujícího
[20]	dne na saních odvezeni. Poddaný, jenž bez vůle pánů tyto lidi přijal, byl
[21]	ihned prý vsazen do věže a při výslechu se zapřísahal, že cizince nechtěl
[22]	dlouho vpustiti a teprve úpěnlivým prosbám spoutaných zajatců povolil,
[23]	aby se mohli ohřáti a svoje rány obvázati. Toto vylíčení oznámil na to
[24]	král 10. března 1477 saským knížatům.
[25]	Vévoda Albrecht navrhl konečně porovnání sporů prostřednictvím
[26]	císařovým nebo jiné spolehlivé instance, kdežto král Vladislav byl opět
[27]	jen pro komissionální přelíčení v Mostě nebo Litoměřicích (6. listopadu 1477).
[28]	Když však ani to nevedlo k cíli, rozhodla se saská knížata a napsala
[29]	energicky 12. prosince 1477 Martinu Rômerovi, svému jednateli v záleži-
[30]	tostech s Janem z Lobkovic, s nímž nový rozbroj hrozil vypuknouti, že
[31]	chopí se sami, nezjedná-li král jim práva, jiných ráznějších prostředkův.
[32]	Avšak zdá se, že byl celý spor konečně přece smírně urovnán. Dle
[33]	mocného listu vévody Albrechta z r. 1478 byly prý spory mezi ním
[34]	a mnohými českými pány — též s Janem Hasišteinským z Lobkovic —
[35]	předloženy rozhodčímu výroku falckrabat Ludvíka a Jiřího.)
[36]	Mimo řečené již poselství Janovo byli Lobkovicové králi Vladislavovi
[37]	i jinak nápomocni, zapůjčivše mu téz néjakou summu penéz, zacez jim
[38]	král v roce 1431 listem daným v Praze 17. ledna připsal panství nad
[39]	františkánským klášterem v Kadani. Jan rozšířil v r. 1483 tento klášter,
[40]	jejž zřídili Kadanští v roce 1473, a byl od té doby považován za jeho
[41]	zakladatele.?*)
[42]	'?) Bernau: Hassenstein. Str. 103. (Pozn. 1.)
[43]	*°) Bernau: Hassenstein. Str. 103.

Text view • Facsimile