| [1] |
268 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
|
|---|
| [2] |
o toho člověka sc; i vězte, že mi nenie žádná konečná odpověd dána z příčiny té,
|
|---|
| [3] |
že ještě s svým pánem žádného konce nemá, ale chce jej brzo vzéti. A jakž brzo
|
|---|
| [4] |
konec vezme, tak mi ihned chce dáti znáti. A za jiné nemám, než žč zednáno bude
|
|---|
| [5] |
vedle vuole vašie, neb mi jest sám pověděl, Ze jest sám z sebe toho úmyslu byl,
|
|---|
| [6] |
kdyby konec tuto vzal, že by byl chtěl někde při vás býti raději, nežli kde jinde.
|
|---|
| [7] |
Na méť pilnosti nesejde, v tom i v jiném, což vám mohu k vuoli učiniti a poslúžiti,
|
|---|
| [8] |
učiním rád. A jakož mi píšete o jestřáby, milý pane švagře, žalujiť já vám ještě
|
|---|
| [9] |
většic příhody. Raëte védéti, že sem své všecky až sem zdravé přinesl a dva dni
|
|---|
| [10] |
zdravých na bidle choval, pak potom sem je vrhl do koše, aby se vylétali. I beze
|
|---|
| [11] |
véého smetánie tfie mi v koši umřeli včera. A nedával sem jim, než čistá kuřata
|
|---|
| [12] |
a holúbata (ta oba veliká a třetí malý z Hluboké) a k tomu domácí kotečnici. Ten
|
|---|
| [13] |
čistý, jako jej pan Strakonický chválil, když sem přijel, již jiesti nechtěl, a za jiné
|
|---|
| [14] |
nemám, žčť dnes neb zítra umře. A druhého bratra jeho byl sem počal nositi
|
|---|
| [15] |
do třetieho dne, velmi pěkně sobě na ruce dělal; potom nechtěl na ruce seděti ani
|
|---|
| [16] |
viece jiesti, i musil sem jej zase do koše vrtci, neb mi jest vclmi zhubenél. Také
|
|---|
| [17] |
mu netuším, by živ zuostal. I žalujmež sobě vespolek našě veliké příhody, a proto
|
|---|
| [18] |
se vo jiné starejme. Budu-lit já mieti co dobrého, vezmete jako své. Boh dý,
|
|---|
| [19] |
byšte se dobře měli i se všemi svými. Káča kázala vám modlitbu povčdčti, že by
|
|---|
| [20] |
ráda viděla, abyšte se dobře měli. A moji mladí Rožmberští, děkujíc Bohu, dobře
|
|---|
| [21] |
se mají. Ex Lesstien f. III. in vigilia sancti Jacobi appostoli.
|
|---|
| [22] |
Petr z Šte[r]nbergka oc.
|
|---|
| [23] |
Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmbergka oc, švagru mému milému.
|
|---|
| [24] |
|
|---|
| [25] |
Alžběta z Kravař Vilémovi z Pernšteina: o prodeji Strážnice a úmluvě s manželem
|
|---|
| [26] |
|
|---|
| [27] |
V Krumlově 1484, 6. listopadu. — Opis současný arch. Třeb. Fam. Iosenberg 4.
|
|---|
| [28] |
Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Raëte védéti, Ze sem
|
|---|
| [29] |
panu manželu svému milému plné a celé povolenie dala, aby Strážnici prodal pro
|
|---|
| [30] |
dobré JMti, kteréž mi jest JMt dal znáti. Než JMt má mne opatřiti takto: Začkoli
|
|---|
| [31] |
Strážnice prodána bude, že mi tu sumu má zapsati na městě Soběslavi a na panství
|
|---|
| [32] |
k tomu příslušejícím na takový běh, jestliže by pán Buoh pána mého smrtí neuchoval
|
|---|
| [33] |
prve nežli mne, že tu mám byt svuoj na Soběslavi jmicti a to panstvie, kteréž mi
|
|---|
| [34] |
k tomu zapsáno bude, držeti; a odtud nemám hýbána býti až do mé smrti. A po
|
|---|
| [35] |
smrti mé, komuž bych to zapsala aneb rozkázala, ten aby to držel dotud, dokudž
|
|---|
| [36] |
by pani z Rozmberka toho zase od ného nevyplatili, tu summu dadüc, kteráz mi
|
|---|
| [37] |
na tom zapsána bude. Také v tom mám opatřena býti, jestliže by mne pán Buoh
|
|---|
| [38] |
prve smrti neuchoval, nežli pana manžela mého, abych mohla tisíc zlatých uherských
|
|---|
