| [1] |
486 D. XIII. Registra soudu komorního
|
|---|
| [2] |
děli, že mu na svém právě chtie na touž spoluměštku svú práva dopomoci, a že sú
|
|---|
| [3] |
i prve chtěli a ještě chtí. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc.,
|
|---|
| [4] |
najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
|
|---|
| [5] |
takto o tom rozkázali: aby oni Mosští jemu Kunczovi rok vedle práva svého od
|
|---|
| [6] |
dnešnieho dne ve čtyřech nedělech pořád zběhlých položili, gleyt jemu bezpečný při-
|
|---|
| [7] |
jíti i odjíti v městě svém dadúce, a tu aby se oni Mosští k stranám spravedlivě
|
|---|
| [8] |
zachovali podle práv města svého a vyhrazením vyššieho práva. A jestliže by jimi
|
|---|
| [9] |
Mostckými co v tom podle jich práva sešlo, tehdy aby oboje strana zde stáli na
|
|---|
| [10] |
den svatého Martina najprv příštieho a jemu Waldungkovi právi byli. Pakli by jim
|
|---|
| [11] |
Kunczem co sešlo, tehdy oni Mosští aby se zachovali podle zněnie svých práv. Stalo
|
|---|
| [12] |
se v pátek po svatém Ambroži a den Svátosti.
|
|---|
| [13] |
R. III. 1. 47. b. Srov. předcházející nález č. 1099.
|
|---|
| [14] |
|
|---|
| [15] |
Mezi kupcem Františkem Freizingarem a Krištofem z Gutšteina o pobrání zboží pod glejtem
|
|---|
| [16] |
|
|---|
| [17] |
Franc Freyzyngar, kupec v Praze obývající, pohnal Krystofa z Gutšteina a na
|
|---|
| [18] |
Rabstainé. Vinil ho z toho, Ze mu jest statek jeho, šafrán, hedvábí i jiné kupecské
|
|---|
| [19] |
a krámské věci, kterýchž za dvě stě a za sedm rýnských zlatých bylo, za ubezpe-
|
|---|
| [20] |
čením a gleytem téhož Krystofa zlodějsky pobrán na svobodné silnici. Vložen puohon
|
|---|
| [21] |
léta MD v pondělí po svatém Jakubu [27. července].
|
|---|
| [22] |
V té při mezi Francem Freyzyngarem s jedné, a panem Krystofem z Gut-
|
|---|
| [23] |
šteina s strany druhé. Kdeż tyż Franc vinil téhož pana Krystofa, że mu statek
|
|---|
| [24] |
jeho, šafrán, hedvábí i jiné kupecské a krámské věci, kterýchž za dvě stě a za VII
|
|---|
| [25] |
rýnských zlatých bylo, za ubezpečením a gleytem jeho Krystofovým zlodějsky pobrán
|
|---|
| [26] |
ete., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to tyZ Franc ukázal svědomí. Proti
|
|---|
| [27] |
tomu on Krystof pohnaný odpíraje pravil, že to svědomí naň neukazuje, by on jaký
|
|---|
| [28] |
gleyt dával, a že úředníci jeho toho poručenie od něho nemají, by jinak gleyt dá-
|
|---|
| [29] |
vali, než na takový spuosob, ktož by pro něho pro Krystofa učiniti chtěl neb ne-
|
|---|
| [30] |
chati; a také že jest Pinczenštock forman, kterýž ta zboží vezl, sám tiem vinen,
|
|---|
| [31] |
maje vajstrahu, že jest čekati nechtěl, až by se Šuster od Raušera heytmana z Konz-
|
|---|
| [32] |
warthu vrátil, a také že Raušera s sebů má, kterýž v ty časy, když se ta škoda
|
|---|
| [33] |
stala, hejtmanem jeho na Kunżwarthu byl. A pfi tom pravie, že jest témuž Raušarovi
|
|---|
| [34] |
takové poručenie dal, aby jinač negleytoval než tak, ktož by pro něho učiniti neb
|
|---|
| [35] |
nechati chtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší
|
|---|
| [36] |
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše
|
|---|
| [37] |
žalobu s obú stranú, pře líčenie, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž pan Krystof
|
|---|
| [38] |
pověděl jest a seznal se, že tak gleyty dává i úředníkóm svým dávati poroučí, ktož
|
|---|
