| [1] |
430 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514.
|
|---|
| [2] |
nedali, tehdy hned JMt pan kancléř aneb dědici JMti, neb ten komuž by to JMt
|
|---|
| [3] |
poručiti ráčil, bude moci jich lidi staviti, na kterémZ by koli právě postiženi byli,
|
|---|
| [4] |
a to pro každú summu zadržanú rozdílně aneb pro všecku společně, což by zadržáno
|
|---|
| [5] |
bylo. A to bude moci učiniti bez jich i všech lidí všelikterakého odporu a překážky,
|
|---|
| [6] |
neb sú se v to dobrovolné poddali a svolili, a žádným právem se proti tomuto zápisu
|
|---|
| [7] |
zastírati nemají aniž budú moci, neb jest tento zápis učiněn s jich obú osobně při-
|
|---|
| [8] |
znáním dobrovolně a beze všeho přinucení. Actum dominica Deus in loco anno 1513,
|
|---|
| [9] |
coram urozeným pánem panem Jindřichem Tunklem z Brníčka, pana mincmejstra [sic],
|
|---|
| [10] |
a urozeným panem Jakubem z Fuglhauzu hofmistrem a úřadem horním. [31. čer-
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
Volenec uklifi Żaluje na Vita syna hanykófova, a tento opót na Pellanta z náfku, Ze by byl
|
|---|
| [14] |
volenec od úředníků mince dar podkupny přijal. 1513 v červenci. (Lib. II. A, 8, 9.)
|
|---|
| [15] |
Nesnáz mezi Vítem hanykéřovým a Pellantem.
|
|---|
| [16] |
Item pan volenec s hanykéři předstúpil před úřad horní na Vlaský Dvůr,
|
|---|
| [17] |
pána JMt pana mincmejstra, hofmistra oc, učinil žalobu na Víta syna hanykéřova,
|
|---|
| [18] |
že jest mluvil tovařišóm jich, že by volenec vzal halafance 4 kopy gr. a pátú na víno.
|
|---|
| [19] |
Vít k té řeči pověděl: Urozený pane, pane milý, páni všickni! Znám se
|
|---|
| [20] |
k tomu, že sem to mluvil, neb jsem to slyšel od Pellanta, neb mi jest to von pravil.
|
|---|
| [21] |
Pellant Vítovi odpor toho učinil, pravě, že jest toho nemluvil, volajíce se
|
|---|
| [22] |
|
|---|
| [23] |
Svědomí Víta hanykéřova: Matěj hutkapéř učiniv přísahu podle práva
|
|---|
| [24] |
k svědomí, pověděl: Přišel sem pod korpan rožahat faklův, chtěl sem rošt zapáliti.
|
|---|
| [25] |
A pan Vít sedél s Pellantem. I postavili takovú řeč přede mni: stýskaje sobě Vít,
|
|---|
| [26] |
že tyto časy málo uhlé má, a luoni že jest ho měl již tyto časy plná voba kouty,
|
|---|
| [27] |
a letos ho nemám jako nic. Druhé pověděl Vít: Slyším tak, že chtí uhléři zástavu
|
|---|
| [28] |
udélati. A Pellant se jest vohlésil k Vitovi: Pane milý, zástavy se nebojte žádné,
|
|---|
| [29] |
neb sem slyšel od pana urburéře a od pana hofmistra, že sú kázali dáti volenci se
|
|---|
| [30] |
dvora 4 kopy gr. Než na který čas to bylo, že se v tom nepamatuji. — I žádal
|
|---|
| [31] |
za vystúpení, aby se poradil; poradiv se, toto pověděl: Mluvil sem s Ducháčkem,
|
|---|
| [32] |
s tím který tu rudu sázel, pomní-li, který jest čas to bylo, i pověděl: A já sám
|
|---|
| [33] |
nepomním, kdy sme tu rudu dělali.
|
|---|
| [34] |
Bartoň, učiniv též přísahu podle práva k sc: Kdy seděl Pellant s Vítem na
|
|---|
| [35] |
stolici před pecmi, tehdy sú tuto řeč mezi sebú měli. Staraje se Vít vo uhlé, tehdy
|
|---|
| [36] |
řekl Pellant: Pane, nestarejte se vo uhlé, však uhlé bude dosti. Vít jemu pověděl:
|
|---|
| [37] |
Já slyším, že zástava bude. A Pellant pověděl: Pane, neboj se, nebude, neb jest
|
|---|
| [38] |
pan hofmistr a pan urburéř smlúvu přátelskú vzal s volencem, a že jemu kázali se
|
|---|
