| [1] |
420 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514.
|
|---|
| [2] |
těch je zůstavují. A těch fudrunkův pod Velblúdy aby obojí užívali jeden druhému
|
|---|
| [3] |
|
|---|
| [4] |
A tu sú obé strané podékovaly z spravedlivého nálezu. Actum dominica Esto
|
|---|
| [5] |
michi annno 1512? coram nobili domino Jacobo de Fuglhauz hophmistro. [Mezi 22.
|
|---|
| [6] |
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Vacek uhlíř žaluje Dorotu zlatnici a erckauféřku z peněz dlužných za uhlí. 1512, 15. května.
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Nesnáz Vacka uhléře a paní Doroty zlatnice.
|
|---|
| [11] |
Item dominica Exurge ten pátek [20. ánora 1512?] Vacek uhlér pfedstüpiv
|
|---|
| [12] |
před úřad JMtí do rejtunku, učinil žalobu na paní Dorotu zlatnici o rabuši, na kteréž
|
|---|
| [13] |
jemu dlužna za 7 vozův; kdež jest prve na úřad vznášel, že já rabuši mám, a vona
|
|---|
| [14] |
nic, a že mám na to svědomí hodné, že jest mluvila, že mi jest dlužna a že má
|
|---|
| [15] |
tomu rok se mnó aż do Hromnic. A na to jest svědky vedl.
|
|---|
| [16] |
Svědomí Vackovo: Petr rychtář ze Lhoty, přijav to na svú přísahu, kterúž
|
|---|
| [17] |
má na rychtářství, i pověděl toto: „Když sem vezl zlatnici uhlé, i trefili sme se spolu
|
|---|
| [18] |
s Vackem v placeni u zlatnice. Tehda jest vona mné za mû rabusi zaplatila: jako
|
|---|
| [19] |
dobrá paní, a jeho se rabuše nemohla trefiti. Potom přišel Vacek za mnú na hospodu
|
|---|
| [20] |
a pravil, że mu se jeho rabuše nemůž trefiti. I mluvil se mnń, abych s ním šel do
|
|---|
| [21] |
Kncjslikova domu k tomu štivradéři; i tázal se Vacek štivradéře, zná-li se k tomu,
|
|---|
| [22] |
dal-li je jemu tu rabuši. Opět řekl Vacek štivradýřovi: Mám nesnáz o tu rabuši, že
|
|---|
| [23] |
mi paní nechce za ni zaplatiti. A štyvradéř řekl: Ponech tak ještě, až přestýden
|
|---|
| [24] |
bude, že já s ní budu mluviti, neb já nechci za žádného své duše dáti. Jiného nevím.“
|
|---|
| [25] |
Druhé svědomí Vackovo: Jiřík z Prostřední Vsi, učiniv přísahu podle
|
|---|
| [26] |
práva k svědomí, seznal jest: „Když sem přišel k paní Dorotě zlatnici, otázal sem
|
|---|
| [27] |
se jí, co jest Vackovi dlužna; a vona řekla: Nevím, než co jest na těch holech, až
|
|---|
| [28] |
by se rabuše přitrefila, a to Ze mi dal těm penězóm rok až do Hromnice. A jú sem
|
|---|
| [29] |
svezl na Vackovy rabuše 11 vozův, a zůstala ještě jedna rabuše na 7 vozův; než
|
|---|
| [30] |
paní Dorota na ty vozy nedal [sic] žádných peněz.“
|
|---|
| [31] |
Třetí svědomí: Tůma z Kotoučova, učiniv přísahu podle práva k svědomí,
|
|---|
| [32] |
seznal jest: „To vím, když sme to uhlé vezli, že nebožčík štyvradíř dal rabuši Marti-
|
|---|
| [33] |
novi to sem vidél; a já sem svezl na Vackovu rabuši 10 vozův, a z druhého milíře
|
|---|
| [34] |
nevím co. Ale já sem na ně žádných peněz nebral od paní Doroty za to uhlé.“
|
|---|
| [35] |
Ótvrté stvédomí: Martin z Kotoučova učinil [sic] přísahu podle práva
|
|---|
| [36] |
k svědomí, seznal: „To mi jest vědomo, že mi rabuši dal nebožčík Matěj štyvradíř,
|
|---|
| [37] |
a já sem tu rabuši Vackovi dal, kterúž mi dal štvvradíř. A svezl sem já na Vackovu
|
|---|
