Facsimile Lines

801

Page

[1]	z roku 1450 a 1451. 257
[2]	anebo kterú potřebu, ježto by za haléř stálo, jež s ním o nic nikdá z dávné chvíle
[3]	nemluvím, než jsem s ním tak což mohu najpéknéjie, ale nic na ném platno nenie,
[4]	než jedné je vždy horší; a od té mateře, ten Buoh vie, že od nie také dosti psoty
[5]	trpím. Zdá mi se, Ze mé několikero potykuje, by někoho můúdřejšího z toho jediné
[6]	potkalo, bylo s tiem dosti činiti. A prosím tebe milý bratře! daj mi pefinu a duchnu
[7]	a polštář a jeden koberček, kdyžt na vuoz vsědu, ať mám aspoň na tem sedéti; a vérimt,
[8]	že mi za zlé mieti nebudeš, žeť tebe za to prosím; nebo se naději, že mi to již
[9]	muožeš sám dáti; a také je to bohdá bez vašé škody. A když by pak sám ke mně
[10]	přijel a měl vuoz, že by to pak s sebú přivezl. Také daj mi věděti, jakútě to od-
[11]	pověď muoj pán po Wolfovi dal. Dán na Nyklšpurce v úterý den sv. Markéty.
[12]	Perchta z Rozmberka.
[13]	27.
[14]	1451, 13. Julii v Mikulově. — Panna Šermarova Jindřichovi z Rožemberka o bídě a útrapách
[15]	své paní, prosíc jej, aby k nim brzo přijel. (Licht. reg.)
[16]	Urozenému pánu, p. Jindřichu z Rozmberka buď tento list dán.
[17]	Modlitbu svü vzkazuji TMti, urozený p. milý! A ráda bych slyšela, by se
[18]	TMt dobře měl, ale myť se pohřéchu dobře nemáme. A teď TMti posélám košili,
[19]	prosím, rač pro mě v nf choditi. Ale protot se s TMtí hnévám, a tak mi se zdá,
[20]	když se uzříme, že bych se s TMtí svadila až do pláče, nebo bych se tomu byla
[21]	nikdá nenadála, by se měl tak nad svü sestrü zapomnieti i nad námi také, a slíbiv
[22]	nám přijeti, by se nám najhuoř dálo, a jižť se paní tak zle děje, ježtot nám sej tomu
[23]	těžko dívati i každému, ktožt ji v tom vidí, a TMt vždy k ní nepřijede. A již o to tak
[24]	velmi lidé mluvie, a ona sobě a to tak velmi stýště a tak mi řéká: že již se druhdy
[25]	tak zamůtí, že sobě již v žádném dobré naděje nepoloží, a zvlášť když se na TMt
[26]	rozpomene, a želejíci toho, že TMt kdy tak přéliš miluje, že se jí zdá, že se již
[27]	i TMt nad ní zapomene, a nejednú srdečně zpláče zpomenúci na to; ale ját ji z toho
[28]	ráda vymluvím, kdyzt mohu, ale samét mi se to zdá, nebt již vše tak mile trpí
[29]	mnoho divných příhod, ježtoť bych já se tomu dokud sem Żiva do nie nenadála;
[30]	i jiníť řiekají, že byť sedlku pojal, zet jím tolik netrpěla; a čím jest ona povolnější,
[31]	tím je i on i bába horší. A pravilat mi, žeť chce TMti prositi za pefinu a za duchnu.
[32]	Milý pane, račiž jí dáti, nebo budeš z ní mieti zádušé, nebť jí bába jednoho pérka
[33]	pójčiti nechce. Také milý pane, račiž mi 'raditi, kterak mám učiniti o tom, jakož
[34]	pán náš chce nás pryč poslati; pak já tuším, jestli to muoj bratr zvie — nebť to již
[35]	nesmie, a Ze proto nás chce pryč poslati, aby tepruo svú vuoli nad ní měl, a to již
[36]	lidé u Viedni všudy mluvie — i bojím se, zvieli bratr muoj, Ze mé bude chtieti
[37]	sám vzéti. Kterakž já tomu pak mám učiniti, an mě i tak prvé chtěl vzéti pro jich

Text view • Facsimile