| [1] |
182 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
|
|---|
| [2] |
kterýž vám teď posíláme, co jest jeden náš přietel druhému psal, kterak jest Mutina
|
|---|
| [3] |
před nimi mluvil; kterýžto Mutina vytáhl jest také s týmž kniežetem a panem Bočkem*)
|
|---|
| [4] |
z Čech. Pak ačkolivěk to knieže troštoval je, kdo jsú s nimi, jako z toho priepisu
|
|---|
| [5] |
porozumíte, ale proto i tím nemohl všech zdržeti; neb jest nám oznámeno, že potom
|
|---|
| [6] |
několiko set pěších od něho odešlo. I neníť jistě jemu čemu věřiti, nebo jeho skutky
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
I přieteli milý! Tuto již dokonale znáti muožete a tímto se artikulem zpra-
|
|---|
| [9] |
viti, Ze jest dokonalá moc ke všemu dána těm pánuom a z rytieřstva, kteříž
|
|---|
| [10] |
k JMKské jeti mají; a máme tu naději, že i od měst, ktož vysláni budú, také moc
|
|---|
| [11] |
mieti budú. Ale mějte neb nemějte, za to máme, že jich k tomu není potřebí volati.
|
|---|
| [12] |
Neb bývá to i na obecních sněmiech královstvie Českého, že panský a rytieřský sta-
|
|---|
| [13] |
vové mnohé věci jednají a zavírají podle svobod svých při králi JMti aneb bez JMti,
|
|---|
| [14] |
ješto k tomu měst není potřebí. A protož jich k takovým věcem nevolají.
|
|---|
| [15] |
Tyto věci, kteréž vám tuto oznamujem a píšem, nezdálo se nám mnohým
|
|---|
| [16] |
psaním toho rozśifiti. Neb prvé měli jsme s vámi mnohé, a tak jakž se nám zdá,
|
|---|
| [17] |
potřebné řeči, to obmýšlejíc, co by mezi JMCskú a JMKskú a JichMtí dědici k do-
|
|---|
| [18] |
konalému a trvalému přátelstvie býti mohlo. Než jestliže by kto JMCskú na jakých
|
|---|
| [19] |
stranních troštech stavěl, chtěje skrze ty jednati, kteříž jsú již u lidí znamenitých
|
|---|
| [20] |
zkaženi a u těch, na kterýchž v zemiech krále JMti pána našeho záleží, tehdy toho
|
|---|
| [21] |
se obáváme, aby takoví nějakého škodného spletku v tom neučinili; ješto bychme
|
|---|
| [22] |
JMOské jistě toho nepřáli, poněvadž jest ta vuole naše, že bychme JMti ve všem
|
|---|
| [23] |
slušném, jakožto pánu našemu milostivému, rádi slúžili.
|
|---|
| [24] |
Také i toto zdálo se nám dobrým úmyslém vám napsati, jestliže by to knieže
|
|---|
| [25] |
k čemu potahován byl, ješto my za to dokonale držíme, že by on v tom JMCské
|
|---|
| [26] |
nic neprospěl, tehdy rozumíme tomu, že by se v tom mnozí a snad všickni napořád
|
|---|
| [27] |
naši znamenití přátelé rozpačili toho pomáhati, k čemu jsme my byli a jsme volni,
|
|---|
| [28] |
puokudžby nám náleželo a slušné bylo, o to pilně chtějíce pracovati a jednati. A protož
|
|---|
| [29] |
pro dobré JMOské, coZ jest se nám za potřebné na tento čas zdálo, nezdálo se nám
|
|---|
| [30] |
toho před vámi zatajiti; ač poněvadž skrze jiné anebo jiného jest taková věc k je-
|
|---|
| [31] |
dnánie začata, snad nás již k tomu potřebie nebude. Ex Krumlov, sabbato die s.
|
|---|
| [32] |
Calixti anno oc XV9XIV*. Petr z Rozmberka oc.
|
|---|
| [33] |
Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský.
|
|---|
| [34] |
Jan z Lomnice a na Meziříčí, hajtman markrabstvie Moravského.
|
|---|
| [35] |
*) Hynkem z Kunstatu.
|
|---|
