| [1] |
446 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
|
|---|
| [2] |
něvadž čas a chvíle neslouží, zanechám. Co se Albrechta našeho dotýče, ve čtvrtek
|
|---|
| [3] |
ráno pan Vrabský, on a já u snídaní sme byli, a pro tvé zdraví všichni tři dobré
|
|---|
| [4] |
rénské (?) víno jsme pili, a tu sem mu tvuoj list okázal, kterejž jest s vděčností
|
|---|
| [5] |
přečetl, zvláště o truncích; nebo se voba šíbali; mne za ožralce pofitajic, a sami
|
|---|
| [6] |
nikdá střízlivi nebejvajíc. Co se pak věnečku dotejče, jest tím [?], jestliže jest tak, jakž
|
|---|
| [7] |
mi píšeš, že mi tím znamenitou a velkou vděčnost děláš; nebo bych jistě tomu
|
|---|
| [8] |
z pravého srdce nerad, aby, ač jest možné a ač na mě má najmilejší kdy pomněla,
|
|---|
| [9] |
aby na mne zapomínúti měla; a protož prosím pro to nevydání, kteréž paměť tratí,
|
|---|
| [10] |
zapomenńti nedaj. Neb jak zapomínám aneb zapomenúti mohu, sám tomu rozuměti
|
|---|
| [11] |
muožeš; a protož není-li odplaty, jak ta spravedlivá věc jest, sám u sebe rozvaž.
|
|---|
| [12] |
Pan hajtman pak te[...] mi nikdy nic, a protož mu nevím co psáti jiného [....]
|
|---|
| [13] |
sem jeho i tvuoj jakž kážete a míti chcete À s t[ím..... Jšně, milej švagříčku,
|
|---|
| [14] |
daj pán Buoh nám s[....] zdraví spolu shledati. Dán v sobotu oc 1522.
|
|---|
| [15] |
[Podpis nečitelný, asi jako:] Lozuan.
|
|---|
| [16] |
Na konci listu jsou velká tiskací písmena, a sice tři spojená dohromady na spůsob monogrammu,
|
|---|
| [17] |
v němž možno rozeznati BNZ; pod tím jsou v rámečku litery téhož tvaru ZNM.
|
|---|
| [18] |
A tergo: [..... ] milem[u ..... péjnu Kristo[fovi ........ ]zkowi. Pod tím jest opět spojenina
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
|
|---|
| [21] |
Král Ludvík osvědčuje, že Michal Slavata z Chlumu dostatečně prokázal starožitnost rodu
|
|---|
| [22] |
svého, a že tudy omyl, kterým jemu místo mezi mladšími rody panskými bylo vykázáno, na
|
|---|
| [23] |
|
|---|
| [24] |
Bez místa a data (po 8. březnu 1523). Opis souč. pap. Fam. Slavata.
|
|---|
| [25] |
My Ludvík z božie milosti sc, známo činíme tiemto listem přede všemi, kdež
|
|---|
| [26] |
čten nebo čtúcí slyšán bude: Jakož sme úředníky a soud zemský byli obnovili, kdež
|
|---|
| [27] |
sme také urozeného Michala Slavatu z Chlumu a z Košumberka, věrného našeho milého,
|
|---|
| [28] |
do téhož soudu za kmetě zemského posadili; i kdež jest z omylu témuž Michalovi vedle
|
|---|
| [29] |
let jeho místo dáno nebylo, tu kdež mu náležalo podle pořádku království našeho
|
|---|
| [30] |
Českého jakožto starožitnému pánu, a on sobě to obtížil i před námi dostatečně okázal
|
|---|
| [31] |
starożitnost panstvie rodu svého, a při tom nás žádal za opatřenie. A my súce po-
|
|---|
| [32] |
vinni jej zachovati a opatfiti podle starožitnosti panstvie rodu jeho, abychom jeho
|
|---|
| [33] |
rodu starožitnému v ničem neublížili ani ubliżovali, neż chtice jej i rod jeho staro-
|
|---|
| [34] |
žitný tak zachovati, tímto listem naším uznáváme s radami našimi, že ten omyl, kterýž
|
|---|
| [35] |
se témuž Michalovi stal skrze to sazenie, k žádné lehkosti, posměchu, ani škody jemu
|
|---|
| [36] |
ani rodu jeho býti nemá, aniž muož; než od nás i od potomkuov našich i všech stavuov
|
|---|
| [37] |
království našich při témž zachován byl on i všecek rod jeho, jako na staré pány
|
|---|
| [38] |
slusie, nynie, na casy budücie a věčné. A jestliže by kdo sé proti němu tak neza-
|
|---|
| [39] |
choval podle tohoto naščho listu, majestátu, uznánie, ten a takový každý jmá upad-
|
|---|
