| [1] |
|
|---|
| [2] |
z Švamberka, [éti: Sternberka], Jindrich z Košmberka. A to vypravujíce najprve, Ze
|
|---|
| [3] |
páni to nalezli, aby bylo to provoláno po všech městech i po krajích, aby všickni,
|
|---|
| [4] |
ktož koli jsû prirozenie zemané země České, aby byli všickni v zemi, ktož slouží proti
|
|---|
| [5] |
koruně České, o Svátosti přede pány; a více aby žádný nesloužil ke škodě proti této
|
|---|
| [6] |
koruně a zemi, a ji aby více nehubili. A pakli by kto nepřijel k tomu času, anebo
|
|---|
| [7] |
více zemi hubil, anebo proti zemi sloužil: ti a takoví aby ztratili své dědicstvie i vše-
|
|---|
| [8] |
ckeren svuoj nápad, kterýž by koli měl v České koruně, buďto u otce nebo u bratří
|
|---|
| [9] |
neb u strajcuov, po deskách aneb kterak kolivěk; a ty dědiny a ty nápady má král
|
|---|
| [10] |
dáti a obrátiti podle panské rady jakožto odsouzené na zemské dobré. A pakli by
|
|---|
| [11] |
vždy proti koruně sloužili anebo koruně škodili přes ten čas již položený, tehdy
|
|---|
| [12] |
každý jest odsouzen práva svého všeho i cti jako psanec a za zemského škódce
|
|---|
| [13] |
a za zloděje oc.
|
|---|
| [14] |
Nález ten z dne 18. února 1402 čte se v Emlerových Pozůstatcích desk I. 594.
|
|---|
| [15] |
239.
|
|---|
| [16] |
Jakub Vrbka z Vrbice svědčí, že od otce slýchal, jak Jan z Chlumu byl s Husem v Kostnici,
|
|---|
| [17] |
a že byli 4 bratří: Jan, Vilém, Diviš a Beneš.
|
|---|
| [18] |
Bez místa, 10. června 1515. Orig. perg. 270.
|
|---|
| [19] |
Já Jakub Vrbka z Vrbice a na Horkách vyznávám tímto listem všem vuobec,
|
|---|
| [20] |
ktož jej koli čísti neb čtúcí slyšeti budú, že jest mi to dobře svédomo a v paméti
|
|---|
| [21] |
mám, že otec muoj nebožtík Petr Vrbka z Vrbice mnohokrát mi pravíval, a já sem
|
|---|
| [22] |
to od něho slajchal i od jiných, že urozený pán pan Jan z Chlumu, předek páně
|
|---|
| [23] |
Michaluov Slavatuov, jezdil jest do Konstanci s mistrem Janem Husí, i při jeho
|
|---|
| [24] |
smrti Ze jest v Konstanci byl. A byli jsú čtyři bratří předkové Michalovi Slavatovi.
|
|---|
| [25] |
Jednomu říkali pan Jan, kterýž jest byl v Konstancí; toho sem já neznal. Druhému
|
|---|
| [26] |
říkali pan Vilém, páně Michalovu dědu; třetímu pan Diviš, to jest byl děd páně
|
|---|
| [27] |
Slavatuov Košmberského; čtvrtému pan Beneš; a ty tři sem já dobře znal. A což
|
|---|
| [28] |
v tomto listu psáno stojí, to beru k své víře a k své duši, že jest to pravda;
|
|---|
| [29] |
a bylo-li by kdy toho potřebí, chci to na každém místě oustně vyznati. A jestliže
|
|---|
| [30] |
by mne pan Buoh v tom času smrti neuchoval, to beru s sebá na vonen svét, Ze
|
|---|
| [31] |
jest jistě tak, což v tomto listu psáno stojí. A k tomuto mému vyznání pečeť svi
|
|---|
| [32] |
vlastní sem přitiskl, a pro širší svědomí připrosil sem urozeného pána pana Jana
|
|---|
| [33] |
Špetli z Janovic a na Bezdězi, a urozeného vládyky pana Jana Svadby z Utradovic
|
|---|
| [34] |
a na Zbraslavicích, a urozeného a statečného rytíře pana Diviše Zeušického z Ne-
|
|---|
| [35] |
stajova a na Žlebiech, že jsú pečetisvé přitiskli k tomuto listu; jenž jest dán leta od
|
|---|
| [36] |
narození syna buožího tisícího pětistého patnáctého, v neděli po hodu slavném Těla
|
|---|
| [37] |
|
|---|
| [38] |
Ze 4 přivěsených pečetí 8 jsou zachovány.
|
|---|
