| [1] |
|
|---|
| [2] |
a budúcích našich králuov Českých tiemto listem neupomínali a toho dluhu nám
|
|---|
| [3] |
déle čekali, chceme, že z těch příčin žádné promlčení práva ke škodě tomuto listu
|
|---|
| [4] |
jim býti nemá. A ktož by tento list ná$ svrchupsaného Albrechta a dédicuov jeho
|
|---|
| [5] |
dobrü vuolí jmél, chceme, aby tomu příslušelo a příslušeti má plné právo všech věcí
|
|---|
| [6] |
svrchupsanych. Tomu na svědomí pečeť naši královsků k listu tomuto rozkázali jsme
|
|---|
| [7] |
přivěsiti. Dán na Budíně ten pátek po neděli postní, jenž slove Judica, leta božího
|
|---|
| [8] |
tisícého pětistého čtrnáctého, království našich Uherského čtrmescietmého a Českého
|
|---|
| [9] |
čtyrycátého třetího.
|
|---|
| [10] |
Visela jedna královská pečet, je však utržena.
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
Král Vladislav dává svolení své k dobrovolné úmluvě mezi vsí Olešníkem u Hluboké
|
|---|
| [13] |
a Vojtěchem z Pernšteina o novou strouhu.
|
|---|
| [14] |
V Budíně, 4. října 1514. Opis pap. Fremde Entien: Frauenberg.
|
|---|
| [15] |
My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král,
|
|---|
| [16] |
markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie, oznamujem
|
|---|
| [17] |
tiemto listem všem: Jakož opatrní obyvatelé vsi Volešníka dali sou nám sto kop
|
|---|
| [18] |
grošuov českých za to, aby ten rybník, kterej jest byl u Volešníka, držán nebyl,
|
|---|
| [19] |
a voni aby toho rybníka [sie], a přes jich grunty aby žádnej žádných vod vésti nemohl,
|
|---|
| [20] |
jakož sme jim pak na to list náš vydati ráčili. I zpraveni sme, že tíž Volešničtí
|
|---|
| [21] |
z své dobré vuole urozenému Vojtěchovi z Pernšteina na Lanškrouně, nejvyššímu
|
|---|
| [22] |
hofmistru království Českého, věrnému našemu milému, dopustili jsú přes jich grunty
|
|---|
| [23] |
dělati. Pak poněvadž sme my také k tomu povolení naše dáti ráčili ; protož s dobrým
|
|---|
| [24] |
rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí královskou v Čechách vyznáváme a usta-
|
|---|
| [25] |
novujem, že takové strouhy dělání s volí týchž Volešnických a naší nemá býti k žádné
|
|---|
| [26] |
ujmé a škodě prvnímu listu, kterýž sme týmž Olešnickým na ten rybnik a jich
|
|---|
| [27] |
grunty dáti ráčili; než chcme, aby v celosti své zuostal a od každého při tom za-
|
|---|
| [28] |
chován, jmien a držán byl, jakž o sobě zní, bez přerušení. Tomu na svědomie pečeť
|
|---|
| [29] |
naši královskú k listu tomuto rozkázali sme pfivésiti. Dán na Budíně na den sva-
|
|---|
| [30] |
tého Františka leta božího tisícého pětistého čtrnádctého, království našich Uherského
|
|---|
| [31] |
pětmescítmého a Českého čtyřidcátého čtvrtého.
|
|---|
| [32] |
Ad relationem magnifici domini Ladislai de Sternberk in Bechyna,
|
|---|
| [33] |
supremi cancellarii regni Boemie.
|
|---|
| [34] |
|
|---|
| [35] |
Král Vladislav dává konventu sv. Barbory klášter sv. Anežky ve Starém Městě Pražském na
|
|---|
| [36] |
tak dlouho, dokud by do něho panny řádně uvedeny nebyly.
|
|---|
| [37] |
V Prespurce, 5. kvétna 1515. Orig. perg. 269.
|
|---|
| [38] |
My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmacský, Charvátský ос král,
|
|---|
| [39] |
margkrabie Moravský, Lucemburský a Slezské knieže a Lužické margkrabí sc oznamujem
|
|---|
