| [1] |
O Sudovi 19. listopadu 1520. 191
|
|---|
| [2] |
činili i někteří z jiných měst, ješto jsú zřetedlní psanci: a proto není na ně mocí
|
|---|
| [3] |
saháno, nežli pořadem práva hledíno. Ač proto až do dnes tomu jsú dosti někteří
|
|---|
| [4] |
z nich podlé práva neučinili, a vždy jest se to snášelo, ješto mohlo na ně slušně sa-
|
|---|
| [5] |
ženo býti; ale tuto právem jsú proti osobám z na&ich stavuov nesáhli, nežli hned
|
|---|
| [6] |
mocí; a buď ktožkoli vinen neb nevinen, a zvláště ktož jsû osedli, má prvé předjíti
|
|---|
| [7] |
právo nežli moc. A protož nerušíce práva, nežli při něm stojíce, jakož sluší od něho
|
|---|
| [8] |
nepouštěti, proto za to držím, že mocí zase proti takové jejich moci muože býti slušně
|
|---|
| [9] |
a spravedlivě odepříno, i na takové lidi, kteří jsú se počátkem té moci proti řádu
|
|---|
| [10] |
a právu dopustili, na ně saženo; a proto právo že nebude uraženo, než mám za to,
|
|---|
| [11] |
že by se tím tvrdilo, kdyby se těmto, ktož proti němu činí, netrpělo. I poněvadž
|
|---|
| [12] |
pan kancléř táhl jest Janovic a Sudy retovat, ač jestliže jest v čas přijeti mohl, sem
|
|---|
| [13] |
té naděje, že jest jich také jiných drahně z pánuov a z rytieřstva bylo a poslalo,
|
|---|
| [14] |
jakož povinni jsou byli, ktož jest byl k tomu napomenut. A poněvadž odtud lidé moji
|
|---|
| [15] |
blízko sou, mám za to, že sou také k té potřebě napomenuti a některý úředník muoj;
|
|---|
| [16] |
ješto což jest podle práva i také pro naše svobody, sluší toho neobmeskävati a jedni
|
|---|
| [17] |
druhých neopouštěti, a zvláště proti takové nenadálé svévolné moci, ješto snad někteří
|
|---|
| [18] |
z těch měst pod tím vyzdvižením rádi by svá předešlá lotrovství přikryli. Pak jakž
|
|---|
| [19] |
jest se tam kolivěk u Janovic puosobilo, aneb kterak komu dařilo, s těžkem to, když
|
|---|
| [20] |
žádného prostředku není, snadně zastaveno bude, aby se jedni nad druhými nemstili.
|
|---|
| [21] |
A my sme povinni svých stavuov neopouštěti, jakož snad, jestli toho potřebí, pan
|
|---|
| [22] |
Hynek Bořita na mém místě stavy k vojenskému na pole vytržení obsílá; jakož jestli
|
|---|
| [23] |
toho potřebí, nesluší tím dlíti; než což by mohlo býti najvalněji, se strhnúti někde
|
|---|
| [24] |
nedaleko od Janovic aneb od Klatov; však proto majíce každý špíži s sebou, aby
|
|---|
| [25] |
jedni druhým zvláštniech škod nečinili. Neb kdyby se tou věcí váhalo, snad by města
|
|---|
| [26] |
ještě větší zpouru vzeli, chtéjíce svü moc svévolnü provozovati, a nékto z našich mohl -
|
|---|
| [27] |
by se nad našimi stavy rozpałiti; jesto sme povinni pod velikými závazky při našich
|
|---|
| [28] |
práviech a svobodách státi a sebe neopouštěti, nežli skutečně sobě radni a pomocni
|
|---|
| [29] |
býti. Leč by kto chtél nad svi se ctí zapomenúti, ješto o žádném dobrém té naděje
|
|---|
| [30] |
nejsem. I kterak jsou ty věci při mně, zdálo mi se vám o tom napsati, a nepochy-
|
|---|
| [31] |
buji, že také s jinými pány a přátely našimi ráčíte o to péči mieti, což by bylo toho
|
|---|
| [32] |
království a našich stayuov dobrého, aby ten stay městský v svém neslušném předse-
|
|---|
| [33] |
vzetí pruochodu mieti nemohl; neb již příliš chtí své vuole užívati, i na to se ne-
|
|---|
| [34] |
ohlédajíc, které sme k nim povolnosti mnohé ukazovali a činili. A pán Buoh vše-
|
|---|
| [35] |
mohici rat dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Sýcově,
|
|---|
| [36] |
v pondělí den svaté AlZbéty léta oc. VEXX°.
|
|---|
| [37] |
Zdeněk Lev z Rožmitála oc.
|
|---|
| [38] |
Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka sc, panu příteli mému milému.
|
|---|
